Jack Strong

Velmi povedené zpracování temných dějin Polska, které se i lehce otírá o osudy Československa. Po filmové stránce tomu nelze co vytknout. Herci výborní, režie i scénář taktéž. Navíc se povedlo i hudební podkreslení a skvělá kamera. Se samotným příběhem, tedy tím skutečným, srozuměn nejsem, ale předpokládám, že film si vše lehce přibarvil k obrazu svému. Ale proč vlastně ne, pokud se držet historických pilířů. Každopádně jeden z top Evropských filmů, které jsem za poslední dobu viděl a možná nejlepší Polský. (18.11.2014)

Zklamání. Asi jsem měla přehnaná očekávání od režiséra Pasikowského. Čekala jsem nového kapitána Klosse a dočkala se psychicky labilního špióna, který okázale lezl do .... Američanům, a ti jím viditelně pohrdali. Aspoň takový dojem jsem z filmu měla. Poslední půlhodina celkem ujde, ale zbytek za moc nestojí. Režisér se asi bál jasně vyjádřit svůj názor na kontroverzního plukovníka Ryszarda Kuklińskiego, tak vytvořil cosi nemastného, neslaného a bezpohlavního. Průměrný film. (29.03.2017)

Bardzo dobre! Tenhle opravdu vynikající a strhující špionážní thriller přesně definuje rozdíl mezi českou a polskou kinematografií, potažmo obecně mezi našimi dvěma národy. My, Češi, nejenže nejsme schopni a neumíme takovýhle film natočit, hlavně asi proto, že v naší národní historii nedisponujeme podobnými příběhy. My se dojímáme nad vlastní zbabělostí při sovětské okupaci v tragikomediích, zatímco Poláci mohou točit vážně míněný film o aktivním odporu. Ono to celé výstižně ilustruje rozdílnost našich národních povah, zatímco Poláci zpívají ve své hymně ,,Ještě Polsko nezhynulo / Dokud ještě žijeme / Co nám cizí moc vzala / Šavlí si zpět vezmeme", my se dojímáme nad krásami své domoviny a o tom, že budeme za vlast bojovat, nepadne ani slovo. Paušálně akceptujeme jen pasivní odpor, prototypem široce akceptovaného národního hrdiny je Jan Palach, kdežto aktivně bojující národní hrdinové, kupříkladu bratři Mašínové a jejich odbojová skupina, jsou Čechy opomíjeni, ostrakizováni a dokonce nenáviděni. Přitom právě jejich příběh (hlavně ta část útěku přes celou tehdejší NDR) by byl nejsilnějším a nejnapínavějším politickým thrillerem celé studené války. (Škoda, že už to Miloš Forman nestihne natočit, románová předloha Jana Nováka Zatím dobrý bylo dokonalá!) A analogii k postavě Ryszarda Kuklińského / Jacka Stronga máme přece v osobě jejich otce, generála Josefa Mašína, příběhu odboje o dekádu staršího. Režisér a scénárista Władysław Pasikowski se na podobné typy příběhů zaměřuje (mimo své režijní tvorby se podílel třeba i na až příliš akademicky vyznívající Katyni Andrzeje Wajdy) a je to znát, navíc je schopen natočit opravdu fungující špionážní thriller, chápe pravidla žánru, zvládá akční scény (třeba opravdu strhující a dobře natočená zimní oldschoolová honička ve finále snímku), výborně dávkuje napětí a díky tomu byl tenhle žánrový film skutečně napínavý, což je gro žánru...a hlavně uvěřitelný (až na těch několik otřepaných žánrových klišé). Výborný casting a práce s herci, zvlášť ruské postavy byly přesvědčivé, konkrétně maršál Kulikov v podání Olega Maslennikova (zde na čsfd zatajeného) byla herecká kreace s tím nejsilnějším fyzickým herectvím. Osobně jsem měl ale rozporuplné pocity z postav amerických, zvláště těch z centrály tajné služby, všichni tihle americkou angličtinou hovořící herci mi přišli o třídu níže než herci ostatní... (13.02.2015)

Tak počul som už aj také názory, že je to akčný film. Bohužiaľ nie. Je tam jedna akčná scéna - naháňačka aut na snehu v asi šesť-sekundových záberoch na široký objektív. Pôsobí to teda všelijako, len nie akčne. Ak by sme to mali zaradiť do nejakej žánrovej škatuľky, tak to bude najskôr špionážny thriller. No musím povedať, že asi jeden z najnudnejších aké som kedy videl. Problém snímku je, že sa nemastno-neslano drží chronologicky Kuklinského biografie, namiesto toho aby materiál uskúpil do žánrových vzorcov a priniesol zároveň nejakú zaujímavú interpretáciu. Je to dosť patetická, naivne didaktická antisovietska(ruská) agitka plná slzopudného poľského nacionalizmu. Film hovorí, že za všetko mohli len zlí Rusi a Kuklinského vykresľuje ako idealistického bojovníka bez pochýb, ktorý nemal k svojmu konaniu žiadnu pragmatickú motiváciu. Je to jednoducho splošťovanie histórie, ktorého funkciou je súčasnému publiku naklamať, že mali vo svojich dejinách superhrdinov. (30.07.2014)

Pražské jaro jako příslovečná poslední kapka, po které polský plukovník Kukliński jednou provždy ztrácí veškeré ideály o SSSR a v průběhu několika let vynese na Západ několik desítek tisíc stran zásadních spisů od technických specifikací až po operační plány. Zfilmování jeho pohnutých osudů je sice v první řadě žánrovka se vším všudy, v druhé jedno velké vzdání cti a až ve třetím plánu snaha o rekonstrukci tehdejších událostí, ale těžko to brát jako zápor, jelikož napětí se tu většinu stopáže dá krájet; typicky skrze zdánlivý rozhovor o ničem, ale pod povrchem se hraje hra "ten ví, že ten ví, ale támten jen tuší zatímco támhleten ani netuší". Škoda že se Poláci při všech těch žánrových i produkčních kvalitách nevyhnuli žánrovým klišé. Jsou tu snad všechna, co se kdy ve špionážních filmech objevila. Většina je sice podána s grácií a svůj účel plní, ale stejně to zamrzí. (22.07.2014)