Mládí

O bilancování, stárnutí a vyrovnávání se s ním už několik filmů vzniklo. Mnohdy velmi dobrých. Další přemýšlivý kus přidává i italský režisér Paolo Sorrentino, který se tématem zabýval už ve své oscarové Velké nádheře. Jeden (režisér) připravuje film, který bude zřejmě tím posledním, druhý (hudební skladatel) nechce vyhovět přání významného posluchače a vracet se z důchodu. Znovu se setkávají v luxusním švýcarském hotelu, znovu si užívají léčebných kůr, znovu vzpomínají a řeší, co je zrovna trápí, a zda ještě vůbec něco stihnou. Režisér situace a myšlenky konfrontuje s mládím, které v lázních také nabírá sílu. Mládí tu vystupuje i jako stav ducha. Sorrentino potvrzuje, že má velmi dobrý cit pro obraz: poetické záběry střídají nápadité nečekané výjevy. Postavy se umějí zasmát sami sobě, jsou trefní i jadrní zároveň. Škoda několika pasáží, kdy jsme polopatičtí a nějakou myšlenku raději ještě zopakujeme, aby to bylo divákovi jasné. Škoda i občasné plochosti a intelektuálního podlézání. Herci jsou výborní, prostor pochopitelně mají hlavně legendy Caine a Keitel. Rachel Weisz bych neopustil, Paul Dano zvládá jen pošuky. (13.11.2015)

Mám děsně rád Majkla Kejna. Ať hraje, v čem hraje, vždycky mu to věřím. Takže i tady. Jeho humor je takový civilní a britsky suchý, to já rád. Film jako celek je taky fajn - je pomalý, ale ne nudný, prostě si tak plyne. Na každý obraz má divák spoustu času a je na co koukat, kompozice jsou super (ať už hory nebo kozy miss universe) a povedla se i hudba. Jediné, co mě úplně nestrhlo, je příběh. Přišlo mi to spíš jak série mini příběhů o stárnutí. Jsem někde mezi 3-4. (23.11.2015)

"Snad se vychčijeme zítra." Problémy s močením, vzpomínky na mrtvoly, rekapitulace života ani ztráta paměti nejsou tím, proč bych se těšil na důchod. Důchodci Fred s Mickem se mě přitom několikrát pokusili pobavit, ale z celé té umělecké nudy si nakonec stejně budu pamatovat jen krásu Miss Universe a škaredost Diega, když v tukovém obalu famózně žongloval s tenisákem. Asi jsem si toho měl odnést víc, ale ze své stabilní pozice kulturního barbara jsem na to prostě neměl. (04.03.2017)

Nádherné obrazy, nádherná angličtina, zběsilé charaktery. Nekonala se na rozdíl od Velké nádhery nuda, ačkoliv tempo je p.o.m.a.l.é. Možná se budete cítit vznešeně. Caine je bůh, Paul Dano divnej, Weisz už není mladá, Roly Serrano přesnej, Miss Universe nahá (a její příchod do vody úchvatný). Klubovka na velké plátno. (28.10.2015)

To levitovanie si tu mohli odpustiť. Podobná scéna mi vadila už v Záhrade. Nemyslím si, že zázraky sa dejú. Sú to len dobré veci v kontraste s tými ostatnými, ktoré oproti nim pôsobia nudne či nepríjemne. A tvrdiť, že filmový svet je v každom prípade iný od toho reálneho, je alibizmus. Keď je film o živote a riadi sa jeho zákonitosťami vo všetkej ich nekompromisnosti, jedna samoúčelná výnimka pôsobí ako päsť na oko. Samozrejme ide aj o funkciu tej výnimky. Ak je naopak zásadná, tak ako v inom filme, ktorý mi hneď zišiel na um, no nechcem ho vyspoilerovať, už je to o niečom inom (aj keď možno som tie filmy len nepochopil, aj to beriem do úvahy). Ale späť k Mladosti. Hlavné postavy sú dve celebrity na odpočinku, ktoré sledujú okolitý svet skrz luxus, a rozmýšľajú, čo so zvyškom života. Je tam krásne, na tom mieste ich zvyšku života, pretože - a tu sa dostávame k ďalšiemu faktu, ktorý popiera zázraky - krása nemusí byť ani len pozitívna. Môže byť nepodstatná alebo nedosiahnuteľná. Áno, umierať sa dá aj v švajčiarskych Alpách. A žiť sa dá... hm, aj tu. Michael Caine hrá postavu, ktorá mi pripadala z tých dvoch hlavných ako ešte hlavnejšia. Je hudobný skladateľ. Kedysi zložil krásne melódie zvané Simple Songs, ktoré už nechce hrať, aj keď ho o to prosí posol britskej kráľovnej. Čiže, ako ste si mohli všimnúť, nielen okulahodiace priestory a ich obyvatelia tu zohrávajú podstatnú úlohu, ale aj hudba. A tá sa myslím všeobecne zvykne vyskytovať v rebríčku krásy popri mladosti preferovaného pohlavia veľmi vysoko. Ale nie je to žiadny zázrak, iba manifest talentu prírody, alebo čo. O druhej hlavnej postave len v kocke. Je to filmový režisér, hrá ho Harvey Keitel a je najlepším kamarátom skladateľa stvárneného Michael Caineom. Dcéru skladateľa hrá Rachel Weisz. Tá je stále s ním, lebo mu robí zároveň aj asistentku.Tak si zhrňme, čo všetko tu zatiaľ máme - život, odpočinok, luxus, zvyšok života, krásu umenia, rodinu, kamarátov. Čo viac si priať? Načo sú nám v tomto svete zázraky? Problém a zároveň riešenie je v tom, že je to všetko v zajatí času. Teda naše vnímanie, ktorým si idealizujeme mladosť, len keď už˛je preč. A pritom stačí pochopiť, že mladosť nemôže byť večná už zo svojej podstaty. Mne sa to možno ešte dobre hovorí v mojom veku, ale aspoň som zase raz videl film, s ktorým si viem trochu aj pokecať... (08.12.2015)