Mládí

Sorrentino je snob. Buď to zoberiete, alebo ho nechajte tak. Alebo sa skúste naňho pozerať trochu z odstupu a nebrať vážne to, či vás niektoré jeho gýčovo-umelecké obrazy serú, alebo uchvacujú. Mne ide o to, o čom jeho filmy sú a či jednotlivé témy a motívy dávajú zmysel v celku. Niektoré scény mu však schopný odpustiť nie som, levitujúci mních a Paul Dano s prekvapeným výrazom po zistení, že niekto ho videl aj v niečom inom ako v úlohe robota sú jednoducho lacné a tak zlé. Iné zase naopak. Škoda, že záver musel byť tak načančaný, ona tá britsko-americká starecká ironická elegancia tú vizuálnu nabubrelosť značne tlmila, až by som veril, že to bol zámer. Keď sa na Sorrentinove filmy pozrieme ako na festivalovú alternatívu k drsným sociálnym drámam, tak potom je v nich úplne všetko v poriadku. (21.10.2015)

V skvelom hereckom obsadení nájdeme vedľa Michaela Caina a Harvey Keitela tiež božskú Jane Fondu, sexi židovku Rachel Weisz alebo dobrého Paula Dana. Zaujímavosťou je aj veľké množstvo známych nehercov, ktorí vo filme hrajú sami seba. Aj v tomto filmárskom počine Paola Sorrentina je zrejmé, aký veľký význam prikladá hudbe a tiež vizuálnemu spracovaniu. Každý obraz je majstrovským dielom, ktoré si máme chuť zapamätať navždy. Netreba sa báť, že by sme celých 118 minút museli pozorovať zosychajúce staré telá a počúvať hovory o počte liekov a problematickej prostate. Režisér starnutie nezatvára na samotku, konfrontuje ho s mladosťou okolo a mladistvým nazeraním na svet, ktoré nie je závislé od ročníka narodenia. (26.10.2022)

O bilancování, stárnutí a vyrovnávání se s ním už několik filmů vzniklo. Mnohdy velmi dobrých. Další přemýšlivý kus přidává i italský režisér Paolo Sorrentino, který se tématem zabýval už ve své oscarové Velké nádheře. Jeden (režisér) připravuje film, který bude zřejmě tím posledním, druhý (hudební skladatel) nechce vyhovět přání významného posluchače a vracet se z důchodu. Znovu se setkávají v luxusním švýcarském hotelu, znovu si užívají léčebných kůr, znovu vzpomínají a řeší, co je zrovna trápí, a zda ještě vůbec něco stihnou. Režisér situace a myšlenky konfrontuje s mládím, které v lázních také nabírá sílu. Mládí tu vystupuje i jako stav ducha. Sorrentino potvrzuje, že má velmi dobrý cit pro obraz: poetické záběry střídají nápadité nečekané výjevy. Postavy se umějí zasmát sami sobě, jsou trefní i jadrní zároveň. Škoda několika pasáží, kdy jsme polopatičtí a nějakou myšlenku raději ještě zopakujeme, aby to bylo divákovi jasné. Škoda i občasné plochosti a intelektuálního podlézání. Herci jsou výborní, prostor pochopitelně mají hlavně legendy Caine a Keitel. Rachel Weisz bych neopustil, Paul Dano zvládá jen pošuky. (13.11.2015)

Po Mad Maxovi, letos druhý nejlepší vizuální zážitek. Celou dobu to na mě působilo, jak kdyby Mládí točil fotograf. Perfektní práce se světlem, barvami, hloubkou ostrosti. Každá scéna byla dokonale promyšlená, z jakého bude snímána úhlu a co se v ní odehraje - nádhera. Absence nominace na Oscara za kameru či střih? Zvláštní. Rozhodně bych vystřihl několik málo scén, které mi do tohoto konceptu nezapadaly a působily malinko lacině (např. noční můra). Kdybych měl vypíchnout jednu věc, rozhodně by to nebyl výkon Fondy (nominace na Glóby?), na druhou stranu nominaci pro masérku s rovnátky bych si představit dokázal. 90 % (14.01.2016)

Jednotlivý scénky s Michaelem Cainem a Harvey Keitelem jsou opravdu dobrý, ale je to celý poslepovaný nějakym rádoby uměním, kdy jenom koukáte na dlouhý záběry, ve kterejch se vůbec nic neděje. Chtělo by to tak o půl hodiny zkrátit a všechny ty nicneříkající záběry vyhodit. Ještě se mi líbila miss universe a docela mě pobavil "Maradona". 60% (17.03.2023)