Příběh Jamese Browna
Get on Up
Get On Up - Príbeh Jamesa Browna
Režie:
Tate TaylorKamera:
Stephen GoldblattHudba:
Thomas NewmanHrají:
Chadwick Boseman, Nelsan Ellis, Viola Davis, Taraji P. Henson, Craig Robinson, Octavia Spencer, Jill Scott, Josh Hopkins, Brandon Mychal Smith, Tika Sumpter (více)VOD (1)
Obsahy(2)
James Brown byl nespoutaný živel, jenž si vždycky dělal, co chce. Nesnesitelná frackovitost, kterou v plné kráse rozbalí hned v úvodu filmu, má hluboké kořeny v jeho minulosti. K ní se divák propracovává postupně, prostřednictvím retrospektivních střípků, které odhalují nelehké dětství v dobách hospodářské krize, odloučení od rodičů, pobyt v polepšovně a v base. James se nikde nenaučil pravidla, podle kterých společnost fungovala. I proto je permanentně porušoval. Na druhou stranu se nebál měnit zavedené pořádky, což mu pomáhalo v zásadních životních a především hudebních rozhodnutí. Film Get On Up, který si název vypůjčil od jedné z nejslavnějších Brownových písniček, je nejen silným životním příběhem, ale zároveň si ho lze užít jako hudební koncert napěchovaný jeho největšími peckami. (CinemArt)
(více)Videa (20)
Recenze (95)
Někdo tu psal, že nechápe těch 68% celkového hodnocení, ale já mu rozumím. Muzika, hudební a taneční čísla jsou opravdu na úrovni, to se musí nechat, ale v podstatě táhnou celý film a kvůli nim se na něj dokoukáte. Mnozí z herců jsou v dramatické rovině filmu kvalitativně nic moc, neustálé skoky v čase jsou naprosto zmateně uspořádány a tříští dějovou linku tak, že vám v některých pasážích zejména v první půli snímku připadá, že tady vlastně žádný ucelený příběh ani není - spíš to vypadá jako snůška dramatických miniscének z různých časových období protkaná hudebními klipy. Spousta postav je trestuhodně nevyužitá, neprokreslená, a to má film dvě a čtvrt hodiny. Ale jako muzikant musím přiznat, že i tak to za podívání stálo... 70% ()
To, ze se nekdo rozhodne nevypravet zivotopisny film linearne, z nej jeste neudela obr originalni masterpiece. Snimek se mi pokusil vysvetlit, proc byl James Brown, jaky byl. Nevysvetlil. Nema "srdicko", ani inteligentni dialogy, ktere by alespon navodily zdani chladne "uveritelnosti". Misto toho si divak vyslechne kybl patosu a vzdy, kdyz ho neco zaujme, tak film zase uskoci jinym smerem. Obcas se po hodine vrati, obcas ne. I kdyz to cele ma pres dve hodiny, stejne sledujete, jaky asi byl nejaky James Brown. Ale nemuzu souhlasit s nekolika komentari - o tom "proc" se dozvite minimum. ()
Životopisné dílo s drama prvky snažící se vystihnout příběh fenomenálního zpěváka a originálního člověka. Nutno říci, že film nám ukázal, že James měl těžké dětství a v dospělosti byl velice samolibý a sebestředný, což asi nebyl hlavní záměr tvůrců. Avšak o jeho hudebních kvalitách nemůže být sporu, přišel na trh s něčím novým a udělal ze sebe hvězdu na kterou, například kvůli písničce I feel good, budou vzpomínat ještě další generace. Dávám zelenou lidem, kteří se snaží vyjít a prorazit s něčím novým a Jamesovi se to podařilo. Je zajímavé, že mnoho těchto lidí nemělo jednoduchý život a k své bohaté budoucnosti se prokousali trnitou cestou. Tate Taylor zrežíroval život tohoto muže tak nějak rychle, možná málo výrazně, ale naopak vše podstatné vystihl. Dávám 70% - tři hvězdy. ()
Na film se asi i kdykoliv rad podivam znovu, jak zde někdo myslim napsal, je to přinejmenšim best jeho hitů zabaleny v havu jakehosi filmu, tak už jen proto. Měl jsem radost z vykresleni jeho dětstvi i puberty, vývoj vztahu mezi nim a Birdem taky poměrně dobře podany. Jenže potom možna vic Browna v devadesatkach a meně v sedmdesatkach. Ten film se cely sekl zbytečně ve dvou dobach, ktere byly dejme tomu dobře ukazane, jenže dětstvi a potom dospívaní a posleze vlastně proražení a dal už nic. Starnuti tam nebylo a to bylo podle mě na Jamesově životě nemeně duležite, než cokoliv ostatniho. To mi prostě určitým způsobem vadi. A nakonec tradičně pujdu proti davu, ne proto, že bych se v tom vyžíval, ale mě asi narozdil od všech ostatnich Boseman přesvědčil jen na pul. Dostalo mě to, jak ho mluvil, opravdu si dovedu představit, že James podobně mluvit mohl a mohl mit i podobny hlas, nacvičil si chuzi, to by taky měl, když už někoho hraje, zahrát určitou polohu chování už podle mě neni vlastně nic těžkeho, ale ja tam neviděl ty typicke Jamesovi vyrazy v tváři, ktere byly charakteristicke a podle mě se daly zahrat. Neviděl jsem tu elegantni povyšenost, ten výraz v očich řikajici, patřite mi všichni a zároveň ukazoval nesmirne nadšeni. Tohle všechno a mnohem vic jsem neviděl. Tudíž je asi už nyni jasne, že se mi prostě ten film libil jen z pulky, což je ale pořad lepši, než kdyby se mi nelibil vubec. Ještě musim ale znehodnotit celkovy způsob vyprávění, kdy se jak zde take už bylo zmíněno, přeskakovalo zcela nesmyslně z mista na misto a dokonce z času do času, nesouvisle, bez jakýchkoliv nití, to mi vlastně take vadilo. Nicméně, jak pišu, to co film nabidl, bylo fajn, jen to měl nabidnout trochu jinak a měl toho nabidnout mnohem vic. I třeba za cenu, že by někde ubral. ()
Galerie (70)
Zajímavosti (8)
- V jedné scéně za Jamesem (Chadwick Boseman) přijde jeho matka do Apolla, kde vystupuje. V kině Apollo se konala i celosvětová premiéra filmu. (mjkuba)
- Natáčanie filmu sa malo začať už v roku 2006, ale kvôli problémom s hudobnými právami a neschopnosti financovania bol projekt zastavený. Až za pomoci speváka Micka Jaggera, producenta snímky, ktorému sa páčil scenár, sa v roku 2012 spustili prípravy na natáčanie. (Hudakfilms)
- James Brown byl sice uznávaným umělcem, na druhou stranu byl obviňován z týrání žen, přechovávání drog a za tyto skutky byl i několikrát odsouzen k vězení. (Rakosnicek77)
Pocty v podobě hraného životopisného filmu se dostává většinou jen opravdovým velikánům, v hudbě to pak platí dvojnásob. Dočkaly se legendy jako Jim Morrison (v roce 1991 díky filmu Doors), Ray Charles (Ray, 2004) či Johnny Cash (Walk the Line, 2005). Letos přišla řada na „The Godfather of Soul“ Jamese Browna. Všechny tři výše zmíněné filmy se zařadily mezi opravdovou špičku žánru životopisných filmů a já mohu říci, že Get on Up se tam s velkou pravděpodobností zařadí také, ačkoli se vydává trošku jiným směrem. Možná trochu může napovědět fakt, že za snímkem stojí jako producent Mick Jagger. Život Jamese Browna byl, jak to tak u slavných muzikantů bývá, plný slávy, peněz a samozřejmě potíží – se ženami, s drogami, s egem, se zákonem. V tomto snímku je zmíněno, či alespoň nastíněno vše, ale tvůrčí záměr evidentně nebyl rozebírat dopodrobna všechny detaily z Brownova osobního života. Poměrně velká část stopáže se sice zabývá jeho dětstvím, ale i zde můžeme pozorovat jasné zaměření na to, co Jamese Browna proslavilo – hudba. Vyprávění (dá-li se to tak nazvat) je nechronologické, začínáme někdy v roce 1988 a v podstatě se jedná o sled flashbacků do období dětství, dospívání, počátků kariéry, úspěchů a světové slávy. Ve všech těchto obdobích sledujeme, co a jak ho v těchto etapách hudebně ovlivňovalo, posléze naopak jak on sám ovlivnil svět hudby. Že to byl muzikantský génius, o tom nemůže být pochyb. Zde se dostávám k tomu hlavnímu, proč stojí za to film vidět – fantastické podání těch nejlepších písní, skvělá choreografie, atmosféra koncertů, zvuk a hlavně: Chadwick Boseman. Tenhle mladý talent na sebe upozornil už loni v jiném životopisném snímku 42. Val Kilmer v roli Jima Morrisona byl velmi přesvědčivý, Jamie Foxx skvěle vystihl Raye Charlese, Joaquin Phoenix se do celkem depresivní role Johnnyho Cashe ponořil tak, jak je u něj zvykem – zcela naplno. Nechci říct, že je Boseman strčí do kapsy, to ne, ale ručím za to, že z něj nespustíte oči. Jeho podání je živelné, vtipné, zábavné, přesné. Naučil se mluvit jako James Brown, taneční pohyby v jeho stylu a ten zpěv? Měl jsem pocit, že to prostě musí být playback se záznamem Brownova zpěvu, leč není. Je to naprosto dech beroucí zážitek, v kině obzvlášť. Navíc přidal i trochu té komediální stránky pro odlehčení. Film totiž dokáže mnohokrát i pobavit vtípkem či scénou. Pokud chcete vidět vítěze Oscara za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli pro rok 2015 – běžte na Get on Up. Je to troufalé tvrzení? Možná, ale dal bych za to ruku do ohně. Vynikající je i casting ostatních charakterů. Tate Taylor, režisér skvělého sociálního dramatu Černobílý svět, z tohoto filmu znovu obsadil osvědčené herce – za všechny jmenujme Nelsana Ellise v roli Brownova celoživotního přítele a spoluhráče v kapele, Octavii Spencer v roli bordelmamá, která se ujme malého Jamese, nebo Violu Davis v roli matky. Potěší i „krotitel duchů“ Dan Aykroyd v roli Brownova mentora a manažera. Navíc v dramatičtějších okamžicích filmu, když zrovna nehraje v pozadí či v popředí hudba „kmotra soulu“, navozuje atmosféru jako vždy skvělý soundtrack Thomase Newmana. Abych to shrnul, Get on Up není dokonalý film o Jamesi Brownovi. Flashbacky někdy narušují konzistentnost vyprávění, některé významné události z jeho života jsou upozaděny či se ve filmu jen tak mihnou. Je to však dokonalý film o Jamesi Brownovi jako zpěvákovi, showmanovi a muzikantském géniovi. Pokud máte trochu toho hudebního sluchu a vkusu, mohu tenhle snímek jen a jen doporučit. A pokud máte rádi gospel, soul, funk, jazz, r’n’b, swing, rock a další žánry s tím spojené, věřím, že budete nadšeni jako já. (kino Atlas, orig.) Edit 13.4.2016: I na druhé zhlédnutí skvělý zážitek a takhle zpětně ještě větší rozčarování, že Chadwick Boseman nebyl na Oscara ani nominován. 4,5 hvězdičky. (Blu-ray, orig.) () (méně) (více)