Pražská neděle

Vydařené prostřihy. Marně jsem si namáhala zrak, zda i naše rodinka vytáhla této památné neděle paty z domu, ale nikde jsem ji neviděla. (14.02.2015)

Nesmírně zběsilý exodus za odpočinkem, neméně zběsilý návrat zpět. Má to rozhodně svůj půvab. (30.03.2018)

Pražská neděle (24.08.2022)

Taková generálka na o rok mladší a o něco lepší film Praha ze soboty na neděli, kde se některé zde viděné záběry také objevují. Ale i tak hezky rytmizované, dobře doplněné namnoze bigbítovou hudbou. Nejlepší je rodina Homolkova, která ráno, když jí míjejí do přírody a k vodě prchající výletníci, sejme povlak z pečlivě opatrované Octavie, kterou čistí a pulíruje jako rodinného bůžka, aby ji opět přikryla, když je míjejí výletníci se vracející. Skromný konzumerismus ranně socialistického Československa. (26.12.2013)

Ačkoliv vznikl o rok dřív, měl by tento dokument navazovat na ten pozdější - Ze soboty na neděli. Měl. Jenže obsahuje plno záběrů, které jsou v dokumentu Ze sobotu na neděli vydávané za „sobotní“ (plné vlaky na Slapy, plovárna, přeplněná Strakonická včetně pohledu přes řeku na staré Modřany a bouračky, stejné holky v plavkách u řeky, lidé u orloje), a tím to ztrácí celé půvab. Navíc jsou tu jen záběry mytí auta rodinou před barákem, prostřihy na tlustého pána s pivním pupkem a na hrocha (a vůbec přirovnávání lidí na plovárně ke zvířatům v zoo, šmírák na střeše (kouká na holky opalující se na střeše v plavkách), lidé na parníku, mladí na Slapech nebo Živohošti, holky v plavkách na kajaku, skoky padákem... Že se v neděli konají třeba taky mše, to je vyřešeno pár záběry kostelních věží a decentním zvoněním zvonů. Že se jezdilo do Chuchle na koníčky, to tu také není. A dokonce ani náznak, že se v neděli chodilo na fotbal! Celkově se dá říct, že dokument svým názvem hrozně mate - tohle není pražská neděle, ale především neděle Pražanů mimo Prahu. (08.02.2021)