Tiché srdce

Dojemný rodinný příběh o situaci, kterou si člověk neumí ve své rodině dost dobře představit - teda v době, kdy jsou všichni rodinní příslušníci zdraví. Film samotný byl jakýmsi vztahovým dramatem, kde ústřední postavou byla smrtelně nemocná matka. Přesto nám předkládá něco jiného, nad čím bychom se mohli zamyslet. Za prvé je tu otázka svobodného rozhodnutí a za druhé otázka přijmutí tohoto rozhodnutí ostatními. Závěrem tedy: film to byl zajímavý v té dnes již klasické severské atmosféře. Co se ale týče jeho dojemnosti, nesebralo mě to. Ale to asi ani nebyl účel. Šlo prostě o silné téma podané nenásilnou formou. (19.01.2016)

Pro diváka, který si potrpí na akční scény, musí být tento snímek noční můrou, protože jediným náznakem akce byla za celou dobu jedna rozbitá sklenice. Já jsem si ale tuto dánskou úvahu nad tím, kde končí právo člověka na to, aby rozhodoval o sobě samém, docela užil. Já mám tyto rodinné sešlosti, v nichž se rozpitvávají vzájemné vztahy jaksi zvráceně v oblibě, přestože jsem se podobným akcím v reálu radši vyhýbal. Na tomto počinu mi vadilo jen to, že se dalo poměrně snadno odhadnout, jak se bude celá situace vyvíjet, a kdo se jak projeví. Už jsem totiž několik podobně laděných filmů viděl a nabyl jsem dojmu, že je viděli i dánští tvůrci, kteří z nich pak (jistě jen podvědomě) tu a tam něco obšlehli. Pátou pěticípou jsem tedy nepřidal, protože mi tu chyběla originalita, ve všech ostatních ohledech jsem byl ale velmi spokojeným divákem, který měl pro to nezvratné rozhodnutí velké pochopení. Tradičně tímto děkuji bubun, díky níž jsem se k tomuto filmu vůbec dostal. / Poučení: Jako by nestačilo, že ti okolí pořád kecá do života, bude ti kecat i do umírání. (04.01.2023)

Konečně jsem na podnose dostal další z řady nekonečných brutálních severských rodinných dramat. Od setkání této rodiny uprostřed severské přírody pokryté rybníkem, lesy a jedním rodinným dřevěným domem, jsem ani nedutal. Tohle totiž bylo setkání vysloveně za všechny prachy a bylo dost zajímavý sledovat jednotlivou postavu zvlášť. Na tohle jsou Skandinávci prostě mistři. Nejen, že mě citově absolutně vyždímali, ale ještě tu rozjeli hodně solidní rodinný drama okořeněný skutečností, že každá postava se na plátně vyvíjí. A výsledek může dopadnout prakticky jakkoliv, protože život se píše v každých dalších sekundách. (01.09.2015)

„Michaeli...“ - „Co?“ - „Nejedeme na oslavu.“ - „Myslel jsem, že to má být uvolněné.“ Jenže těch uvolněných chvilek si rodinka moc neužije… Dánové tyhle rodinné sešlosti prostě umí točit. Tím spíš, když ještě zvolí zajímavé téma a dosadí slušné herecké osazenstvo. Tiché srdce má téma, které je pro mnohé ještě stále tabuizované a některé diváky odradí. To by ale byla škoda, film si zaslouží pozornost. Od začátku je v něm hodně napjatá atmosféra, brzy se ukáže proč. Vůbec se mi líbilo dávkování informací, člověk se dozví vše důležité bez zbytečných prodlev, a přitom to není na sílu. Zároveň si ale nemůže být jistý, jak vše dopadne, neb vědomí toho, co se má stát, se na emocích všech znatelně odráží. Čím blíž je onen moment, tím víc si divák spolu s postavami uvědomuje tíživost a konečnost. Objektivně to je asi „jen“ na 4*, ale když vezmu důležitost tématu, jeho civilní zpracování spolu s mým navázáním na postavy, lehce nadhodnotím a dám slabších 5*. „Mohl bys zatáhnout závěsy?“ - „Chceš ještě spát?“ - „Chci se probudit. Ještě jednou...“ (23.10.2022)

Eu-thanatos, dobrá smrt - smrt, kterou nelze označit jako špatnou. Špatnou smrtí je třeba smrt na silnici (s tím se nedá nic dělat) nebo smrt ve stupňující se bolesti nebo smrt při ztrátě veškeré naděje (s tím už ano) - Nizozemsko: "pacientův stav musí působit nesnesitelné útrapy bez perspektivy zlepšení" (v Česku je obava ze zneužití, neboť se tu zneužívá všechno, podobně jako ve všech zemích rozvíjejících se pouze ekonomicky). Asistovaná sebevražda se už stala filmovým tématem. I v tomto filmu se zjevují dva andělé: Anděl blažené smrti a Anděl truchlivé smrti. A jedna docela normální rodina (s běžnými rodinnými problémy, spíš soudržná a chápající, řeší problém, který anděl má přistoupit jako první (oba nadělé jsou komplementární, po prvním přicházíí druhý, protože smrt je vždycky blažená i truchlivá). Přestože se má akce spustit jen tehdy, když s ní souhlasí všichni rodinní přísušníci, ukazuje se nakonec, že tomu tak není, a že jejich úvahy a fantazie neovlivní pevné rozhodnutí toho, pro koho je smrt jasným cílem, za kterým pevně jde - i když úzkost, ano té se zbavit nedá. (29.03.2019)