Šigacu monogatari

Aprílový příběh pohladí na duši. Hokkaidó. Nádraží. Rodina, která se přišla rozloučit. Tokio. Padající lístky sakur. Prázdný byt. Auto s nábytkem. Dívka, která vsadila vše na jednu kartu a nastoupila do prvního ročníku vysoké školy daleko od domova. Knihkupectví. Město. Nové prostředí. Jiní (cizí) lidé. Hledání ... vlastně až na konci zjistíme čeho. Červený deštník. ■ Hodinový filmeček, natočený ruční kamerou, ve kterém je víc naznačeno, než dokončeno. Nic se tam pořádně neděje, je to extrémně pomalé, ale doporučuji :). ■ P.S. Filmu obsahuje úsměvnou ukázku toho, jak nedokáží Japonci vyslovovat slova končící na některé spoluhlásky a musí si pomáhat nejčastěji samohláskou "o": "Brado Pitto" :). Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=n53jVMIGRkY (06.08.2013)

Veľmi príjemný a nenásilný film, ktorý hovorí v zásade o veľa veciach ale zároveň bez výraznejšej dramatickej roviny. Začínam prepadať kúzlu Iwaiovej réžie. Jeho jemnocit pri vykresľovaní pocitov je veľmi precízny a svojský. April Story hovorí o nových začiatkoch, túžbach a knihách. Takako Macu je úplne krásna a či už prší voda, alebo okvetné lístky sakury- Filmové Tokio nevyzeralo už dlho takto krásne a pôsobivo. Jednoduché ale o to krajšie. (25.12.2016)

Nechápu to, film absolutně o ničem a já ani ve 2 ráno nepřetáčel. Komu se chce sledovat pár obyčejných dnů obyčejné dívky, tak hurá do April Story. Uzuki Nireno je nesmělá introvertní dívka, která se rozhodla pro svou platonickou lásku studovat na Tokyské univerzitě. Během dne sotva promluví, a když už se nějaký rozhovor vyskytne, tak probíhá velice kostrbatě a je pro ní těžké jej jakýmkoliv způsobem rozvinout. ■ Poprvé jsem viděl film, v němž jsem přes pět minut sledoval úplně jiný film, na kterém byla hlavní postava v kině. (14.12.2015)

Šigacu monogatari vypráví o studentce z Hokkaidó, která odjíždí do Tokia, kde bude studovat univerzitu a čelit vcelku běžným životním radostem a starostem. Snímek je to pohodový (nejdramatičtějším okamžikem je promoknutí v dešti:-)), docela roztomilý a díky umírněné stopáži nezačne nudit. 7/10 (23.04.2007)

Dielo Shunjiho Iwaia z roku 1998 o mladej žene Uzuki (Takako Matsu), ktorá z ostrova Hokkaido odchádza študovať na vysokú školu do Tokia, je pomerne krátkym, ale o to viac podareným filmom. Dá sa povedať, že jeho príbeh nie je až do zhruba záverečnej tretiny dôležitý, respektíve divák dovtedy stále čaká na nejaké vysvetlenie toho, prečo sa Uzuki rozhodla ísť študovať do Tokia. Ale aj bez toho (alebo možno práve vďaka tomu), že Iwaiov film nie je od začiatku zdanlivo ukotvený príbehovými konvenciami, dokáže diváka zaujať. Jeho pozornosť upriamuje iným smerom. A to predovšetkým na atmosféru, ktorou oplýva. Už jedna z prvých scén snímky, v ktorej vo veľkom "snežia" na ulicu lupienky rozkvitnutých sakúr, pôsobí až upokojujúco, čo je trend nesúci sa naprieč celým filmom. Namiesto komplikovaných dejových konštrukcií či zvratov má divák možnosť sledovať prvé mesiace Uzuki v Tokiu, jej zoznamovanie sa s mestom a ľuďmi v ňom. To všetko navyše podfarbuje príjemná jemná hudba. O Shigatsu monogatari by niekto mohol povedať, že je filmom o ničom. A svojím spôsobom by mal dokonca pravdu. Veľkú časť filmu totiž skutočne v príbehu nejde o nič iné, iba o zachytenie každodennosti života Uzuki v Tokiu. Ale toto "nič", ktoré dielo Shunjiho Iwaia ponúka, nie je ničím negatívnym. Práve naopak. Toto "nič" so sebou prináša výborné spojenie príjemnej a pokojnej atmosféry. Vizuálne aj hudobne. Zároveň disponuje ideálnou minutážou a dobrou Takako Matsu v hlavnej úlohe. Krása. (09.04.2024)