Šigacu monogatari

Veľmi príjemný a nenásilný film, ktorý hovorí v zásade o veľa veciach ale zároveň bez výraznejšej dramatickej roviny. Začínam prepadať kúzlu Iwaiovej réžie. Jeho jemnocit pri vykresľovaní pocitov je veľmi precízny a svojský. April Story hovorí o nových začiatkoch, túžbach a knihách. Takako Macu je úplne krásna a či už prší voda, alebo okvetné lístky sakury- Filmové Tokio nevyzeralo už dlho takto krásne a pôsobivo. Jednoduché ale o to krajšie. (25.12.2016)

Nireno je uplne obycejna vesnicka divka, ktera se rozhodla zkusit stesti a dostat se na prestizni Tokyjskou univerzitu.. a ono to vyslo. Prvni tajna laska ze stredni skoly zapricinila dalekou cestu mimo domov a prvni kroky samostatneho 'dospelackeho' zivota. Hodinovy pribeh nataceny rucni kamerou s naprosto realnymi herci. Shunji Iwai ma svuj osobity styl a i kdyz byvaji prvni minuty jeho filmu mozna az neprijmne diky sve ohromne nefilmovosti, celistvy dojem je vzdycky uzasny a uplne 'jiny'. Ne lepsi ani horsi ale.. jiny, lehci, ..povznasejici. (25.03.2005)

Je to typický japonský příběh, který staví spíše na náladě než na ději. Přesto je dobré vyčkat do konce, který předchozí děj sice nepřehodnotí spíše mu konečně vtiskne nějaký smysl. - Je duben. Nireno nastupuje do studia na Tokijské univerzitě. Uprostřed jara, tedy začátkem roku stojí Nireno nejen na počátku studia na vysoké škole, ale i na prahu dospělosti. Nireno cosi hledá snad jen své místo v životě. Její stav se podobá dubnovému počasí, které se nemůže rozhodnout, zda pršet či hřát. Jakoby bezúčelné potulování mladé Nireno začínáme chápat až ke konci. Radostná katarze ovládne oblohu, hlavní hrdinku a dokonce i diváka. - Zase jeden z oněch japonských příběhů o dospívání – kterým u nás doma říkáme stále častěji „murakamiovské“ (podle našeho oblíbeného japonského autora). Je to nenápadný, ale (z odstupu se mi zdá) stále více povedenější film. (31.03.2006)

Spomienka na študenstké časy, na príchod do miesta kde je všetko neznáme, nesmelé spoznávanie nových ľudí....a to natočené nenásilným, minimalistickým spôsobom plným dlhých záberov a piánkovej hudby. Náplňou filmu sú tie najvšednejšie činnosti a do poredia výraznejšie vystupuje iba romantická línia, ktorá je však taktiež veľmi minimalistická. Pravda je, že by to mohol byť začiatok ďalšieho srdervúceho filmu, no takto zostal nenápadným snímkom, na ktorý možno čoskoro zabudnete. Ale tá hodinka bola naozaj strašne príjemná. (7.8/10) (31.10.2008)

Aprílový příběh pohladí na duši. Hokkaidó. Nádraží. Rodina, která se přišla rozloučit. Tokio. Padající lístky sakur. Prázdný byt. Auto s nábytkem. Dívka, která vsadila vše na jednu kartu a nastoupila do prvního ročníku vysoké školy daleko od domova. Knihkupectví. Město. Nové prostředí. Jiní (cizí) lidé. Hledání ... vlastně až na konci zjistíme čeho. Červený deštník. ■ Hodinový filmeček, natočený ruční kamerou, ve kterém je víc naznačeno, než dokončeno. Nic se tam pořádně neděje, je to extrémně pomalé, ale doporučuji :). ■ P.S. Filmu obsahuje úsměvnou ukázku toho, jak nedokáží Japonci vyslovovat slova končící na některé spoluhlásky a musí si pomáhat nejčastěji samohláskou "o": "Brado Pitto" :). Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=n53jVMIGRkY (06.08.2013)