Diplomacie

Je zvláštní, kolik úspěchů měli švédští diplomaté během II. světové války. Nordling je vlastně, vedle hraběte Bernadotta a Raoula Wallenberga, tím méně známým, ale filmové poklony se dočkal snad jako jediný. A hold to byl důstojný. Spojenci postupují a generál von Choltitz si pokládá téměř hamletovskou otázku: zničit či nezničit Paříž. Na jedné straně je tu naléhání Raoula Nordlinga, který apeluje na generálovu lidskost, na straně druhé čest německého důstojníka, kterou má generál hluboko pod kůží. Jejich dialogy mají slabší i silnější chvíle, ale jak se situace v Paříži stává kritičtější, ty slabší chvíle mizí. Spokojen jsem i s herci, ačkoliv Choltitzovi tady pár let navíc přidali. Ale to na výsledný velmi dobrý dojem nemělo žádný vliv. 80% (26.11.2014)

"Ak zničíte Paríž vaše deti a všetci čo prežijú budú nosiť hákový kríž vytetovaný na tele, tak ako iní teraz nosia žltú hviezdu..." Skvelý, takmer výlučne konverzačný film, dokáže diváka v istých momentoch doslova prikovať. Viac ako polovica tohoto nie veľmi dlhého filmu tvoria dialógy medzi dvoma mužmi. Nemecký generál mal od začiatku v sebe niečo ľudské, len to šikovne maskoval za Hitlerove rozkazy. Priznajme si, že nebol vôbec v ľahkej situácii a jeho postava bola veľmi silná, dobre napísaná i zahraná. Keďže Paríž dodnes stojí a vieme ako film skončí, nestačil som sa čudovať, že som o tejto významnej udalosti dejín nevedel. (Ja vždy hovorím, že 2.svet. vojna - hotová studňa na filmy...) Skvelý príbeh, výborné dialógy, dobre vybraní herci, jednoducho samá chvála. Niektoré dialógy a zábery na mesto pripravené explodovať ma nejako dojímali. Neviem, či začínam starnúť, alebo film takto zapôsobil i na iných divákov, no každopádne prekvapenie. Nechápem, že s týmto príbehom neprišiel niekto skôr, ale ešte donedávna bolo v móde ukazovať všetkých Nemcov ako nacistické stroje bez srdca a názoru. Ďakujme za objektívnosť a snahu ukázať dejiny v pravom svetle. --------V Paríži my malo meno Choltitz svietiť na Eiffelovke.------- 100%. (01.01.2015)

Pekný príbeh o pamätnom 25.auguste 1944, keby bol Paríž zachránený od hroziacej skazy. Môžeme poďakovať dvojici Dietrich von Choltitz a Raoul Nordling, a ja im naozaj Ďakujem, že takéto nádherné mesto bolo ušetrené od absurdného ničenia. Zdravý rozum aspoň pár krát počas vojny zvíťazil nad chorou chamtivosťou. Čo sa týka filmu, v podstate je to z veľkej časti len neutíchajúca konverzácia medzi kľúčovou dvojicou, ktorí horlivo rozoberajú všetky pre a proti tomu čo sa malo v onen dátum stať. Možno by som uvítal trochu viac drámy, ktorá by spoľahlivo doplnila tento rozhovor, ale aj bez toho to bolo veľmi dobré. (27.11.2014)

,, K neuvěření, na architektuře jsme se o ní učili a já ji mám teď zničit! '' -- Je vlahá srpnová noc, vlastně už časné ráno 25.8. roku 1944. Americké obrněné divize stojí před Paříží, městem se sporadicky ozývají detonace a střelba. Odboj vylezl z úkrytů a vědom si silné spojenecké armády za zády začal se sabotážními akcemi. Čety minérů wermachtu už ale mezitím podminovaly všechny mosty a historické památky Paříže, přesně dle pokynu šíleného Hitlera a jeho rozkazu, že když jsou z Berlína ruiny, budou i z krásné Paříže! V jednom z pařížských hotelů, kde je toho času veliteství okupační správy na krátko vypadne proud a celý hotel se ponoří do tmy. Když se v apartmá generála von Choltitze znovu rozsvítí žárovky, zjistí že tam není sám. V místnosti stojí švédský diplomat Nordling, který přišel tajnou chodbou. Stejnou, kterou do tohoto domu přicházel Napolenon za svojí milenkou o jejíž existenci pochopitelně Němci nemají nejmenší potuchy. Nordlingův úkol je jen jeden a zcela jasný. Přemluvit generála k nejtěžšímu. Nesplnit rozkaz. Nevyhodit s úsvitem a prvním vjíždějícím Shermanem Paříž do jedné obrovské hromady sutin s milionem mrtvých.... ---- Parádní komorní záležitost, skvělé herecké výkony i skvělé dialogy! Velká spokojenost, snad jen když si tam filmaři dali práci i s těmi pár bojovými scénami, které ale nebyly pro děj nijak podstatné, zamrzelo to vložení těch pár černobýlých dokumentárních záběrů. Mně to tam rušilo. A nezobrazovalo se nic, co by nešlo byť náznakem ukázat v barvě... I tak ale dávám za 5 propustek skrze německá kontrolní stanoviště... * * * * * (16.03.2016)

Fascinuje ma svet diplomacie a všetky podrobnosti, ktorými sprostredkováva svoju nečitateľnú a inak mnohotvárnu reč. Schlöndorff sa ako idealistický básnik snaží naviesť univerzálne posolstvá z Gélyho hry do krajností človeka, ktorého sužujú nevyhnutné ostychy vlastného svedomia. Alebo skôr smer z ideologického komfortu a hnevu do diskomfortu, ktorý zasahuje priamo von Choltitza a jeho rodinu. Je to samozrejme pritiahnuté za vlasy, z čisto objektívnych pohnútok zvažujem nižšie hodnotenie ale téma a posolstvá ma zasahujú kedykoľvek, kedy do podobných existenciálnych vôd (našťastie ako divák) aspoň z pohodlia obývačky nahliadnem. (01.12.2017)