Nick Cave: 20 000 dní na Zemi

Nick Cave není jen skladatel a zpěvák, ale také spisovatel a scenárista. To z tohoto dokumentu dělá zajímavou podívanou i v pasážích, kde Nick nezpívá (kterých je také většina). Až jsem dospěl k přesvědčení, že film je zajímavější, když jeho ústřední protagonista mluví, než když zpívá. Dvojice režisérů má na tom, jak hladce to všechno funguje, nepochybně také značné zásluhy, ale charisma ani básnická poetika Nicka Cavea léty evidentně neslábnou, takže nakonec je zajímavé, i když mluví o počasí. (31.12.2018)

I don't know how it is for other people, but I think on some level we all want to be somebody else and we all look for that transformative thing that can happen in our lives and I think most people find it in some way or another and that's a place that they can forget who they are and become somebody else. (16.11.2014)

Nick Cave a jeden nezapomenutelný den v jeho životě. Příjemná sonda do života stárnoucího rockera, která funguje spíše jako osbní lehce dramatické vyprávění, než běžný dokument. Podobný přístup asi nesedne každému, nicméně minimálně pro fanoušky to bude nezapomenutelná zkušenost. Skvěle natočený dokumentární snímek, který podkreslují emoce, výtečná hudba a jedna z nejzajímavějších osobností hudební scény. [85%] (09.10.2014)

Zvláštní, z různých rozhovorů, myšlenek a recitačních seancí složený dokument jednoho tvůrčího blázna a génia. Jak popsat... Nevíte, co přesně se skrývá za polovinou těch slov, ale néjak si to domyslíte a odnesete zamýšlený dojem - co potrvá chvilku rozležet. K přiblížení jeho tvorby rozhodně napomůže. Závěrečná "Jubilee Street" dech sebere. "Sometimes it feels like the ghosts of the past are all about and crowding in, vying for space and recognition." (10.09.2016)

Svérázný filmový počin, který jistě potěší všechny Nickovy fanoušky, k nimž se sám už léta také počítám - dokument jsem zhlédl v totálně natřískaném kině Aero, a bylo evidentní, že se sešli diváci naladění na stejnou vlnu. Dokument je to překvapivě vtipný, což by v kombinaci s Nickovým charismatem mohlo zaručit, že by tato podívaná nemusela nudit ani lidi, kteří Nickovu tvorbu neznají. Už úvodní titulky jsou perfektní - rychlý sled fotografií zachycujících dosavadní Nickův život vedle zběsile běžícího čísla, které se zastaví na hodnotě 19 999. Důraz na prchavost a pomíjivost života je myslím pro tento dokument nejvíc příznačný - kromě mnoha Nickových inspirativních myšlenek, které ve filmu zazní, mi jako nejvíce zásadní přijde ta, že náš čas na tomto světě je pevně vyměřený a měli bychom s ním naložit nějak produktivně, protože i realizovaný špatný nápad je lepší než nic. Proto nepřekvapí, když se Nick v jedné scéně svěří s tím, že se nejvíce obává ztráty paměti, protože naše paměť je tím, co zajišťuje naši kontinuitu a integritu v tomto světě. Více než příjemným zpestřením dokumentu jsou scény z koncertů, které jsou nabité neuvěřitelnou energií Nickova pěveckého projevu. Je to asi právě tato odzbrojující schopnost, jíž mě už kdysi dávno oslovil - po této stránce má ten chlapík jen těžko konkurenci. A proto, navzdory rozšířeným škarohlídským názorům, že už to s Nickem a jeho muzikou není co to bývalo a kdesi cosi, za sebe nemám problém napsat, že jsem včera v přítmí kina prožil nesmírně příjemných 95 minut díky dokumentu, který má místy nakročeno k dokonalosti. Mimochodem po zhlédnutí hned člověk dostane chuť si něco od Nicka pustit, takže hádejte, co celý den dneska poslouchám. (15.07.2014)