Nick Cave: 20 000 dní na Zemi

Jednak mně nesedla zmatená koncepce dvaceti čtyř hodin v životě toho sebestředného bastarda, kterou rozhodně nebyl mapován jeho dvacátý tisící den na Zemi, ale několik dnů v jednom, druhak - na to, že mě pustil do svojí postele a koupelny, si držel až moc velký odstup... takže zbývá nepopiratelné kouzlo jeho hudby, něco krásně potemnělých myšlenek a obrovské osobní charisma. (12.01.2015)

Tento dokument o výjimečné osobnosti světové hudby zcela ignoruje to, jak se podobný žánr obvykle dělává. Díkybohu. Neuvidíte žádné mluvící hlavy, žádné komentáře ve stylu ,,Nick Cave se narodil tehdy a tehdy tam a tam". Zcela v souladu se záhadnou a komplikovanou titulní osobností filmaři nedávají jasné informace, ale spíš rozehrávají fascinující, stylově vybroušenou, mysteriózní hru s divákem. Postupují spíš metodou volných asociací; o čem Cave zrovna v tomto svém životním období přemýšlel, to tu je. Ostatní ne. Nechce ho to popsat v úplnosti, protože je jasné, že by se to stejně nepovedlo (o tom vypovídá už název - 20 000 dní na Zemi je mnohem lepší a přesnější titul, než třeba Nick Cave: 55 let). Často není jasné, co je realita, co fikce, co je skutečný Cave, co postava hraná pro diváky, co jsou autentické myšlenky, co napsaný scénář. Například Cave jede v noci v autě a přemítá o svém vztahu s Kylie Minogue. Povídá si sám pro sebe, analyzuje, když náhle se ve střihu Kylie objeví na sedačce za ním a k rozebírání se připojí. Skutečně si ti dva něco vyříkávají nebo to je jen habaďůra a vše je napsané ve scénáři? A není to jedno, když je tak zajímavé to sledovat? Upřímně řečeno - jsem schopný uznat i negativní názory. Celé to může působit kýčovitě, onanisticky artově... Scén, kdy se Cave prochází po prázdné pláží, říká moudra o světě a do toho hraje jeho tklivá hudba, je tu pravda dost... A budou zřejmě tací, kteří to odsoudí. Ale já jsem byl od začátku ochoten na tuto podivnou hru přistoupit. Snad i proto mě to velmi zasáhlo a tento film považuji za jeden z nejlepších dokumentárních portrétů, co jsem kdy viděl. (08.08.2014)

V Brother, My Cup Is Empty Cave zpívá, že je plonkovej, na další skleničku whiskey mu došly prašule a tak musí jít domů. Napadlo mě, když slaví tohle pěkný výročí, že mu toho jednoho panáka naleju u sebe. Jenže jsem si neuvědomil, že ty nuzný léta, kdy měl sotva na fet a cigára, jsou dávno pryč a on se má podstatně lépe, tudíž mé pozvání sotva přijme. Role jsme si tedy prohodili, já se vydal v tomhle dokumentu za ním a nechal ho hoďku a půl vykecat. Ještě že je to pohodovej chlápek, co se nebojí mluvit o minulosti, protože ta je rozhodně zajímavější než jeho současné já. Tak všechno nejlepší, Nicku .. (Viděno během dubnové Challenge Tour 2015) (15.04.2015)

Zdaleka nejde o dokument o životě a tvorbě Nicka Cavea, spíše o vyzpovídání se z myšlenek, pocitů a "mouder". Ale on prostě JE zajímavý člověk a tento film to zužitkovává. Já ho znám velmi letmo a povšechně, takže při rozhovoru s psychoterapeutem o mládí a otci jsem si přál spíše nějaká fakta a písně, kterých jsem nakonec pár (v neuspořádané formě vzpomínání na minulost / nahrávání, koncertování) dostal. (04.12.2014)

"To act on a bad idea is better than to not act at all, because the worth of the idea never becomes apparent until you do it." ... nevím kolik lidí dokáže myšlenky a názory podat tak podmanivým způsobem jako právě Nick Cave. Už jenom za to má můj velký obdiv, je to prostě jedna velká autorita; a já jen doufám, že nejsem jediná koho tenhle snímek obohatil a inspiroval. (24.06.2015)