Porodní bába

Midwife mi príde ako pomerne kvalitná, ale aj tak v mnohom dosť rozporuplná a nedotiahnutá dráma z vojnového prostredia. Najviac som sa obával samotnej romantickej línie, ktorá jednoducho u mňa už len z princípu týchto postáv nemohla fungovať, čo sa síce aj stalo, ale nakoniec aspoň nebola až tak nudná a navyše ani nemala až tak moc priestoru, ako som čakal a tak filmu to nakoniec vôbec neškodí. Inak ma to hlavne prvú polovicu celkom bavilo, severské prevedenie mám rád, rovnako tématiku druhej svetovej vojny a nacistických zločinov, pričom z toho bolo cítiť, že by sa to neskôr mohlo naplno rozbehnúť, len k tým postavám som mal problém vytvoriť si lepší vzťah. Hlavná hrdinka mi aj napriek viacerým kladom často prišla svojim správaním jednoducho až príliš divná, aby som jej fandil a jej nový priateľ mi teda tiež neprišiel práve najsympatickejší, aj keď sa aspoň nejednalo o žiadnu čiernobielu postavu. No nanešťastie v druhej polovici to už upadne, film si síce stále udržuje obstojnú kvalitu, aby sa to dalo bez problémov dopozerať, ale tých pár zaujímavých dejových prvkov z prvej polovice sa už ani moc nerozvíjalo a už ma to prakticky prestalo výraznejšie zaujímať. Po akčnej stránke tu tiež nie je o čo stáť, síce tých pár sekvencií je technicky skvelo zvládnutých, ale sú tak krátke a obsahovo úplne štandardné, že ani nestoja za väčšiu pozornosť. A čo je asi najhoršie, aj napriek téme nacistických zločinov ma to emocionálne úplne minulo. Ale inak sa to po režijnej stránke dá len chváliť, vizuálna stránka je výborná, lokácie perfektné a ten chladný severský štýl tiež. Takže potenciál bol podstatne väčší, ale zlé to určite nebolo a kvôli tej lepšej prvej polovici som rád, že som si Midwife pozrel. 64% (21.02.2016)

Prostě to nefunguje. Nejde si najít cestu k postavám, jako by tam chyběla jakákoliv lidskost, i když se o ní tu a tam mluví. Všudypřítomná krutost, drsnost, ale přesto nepřichází žádný kontrast k ní, láska mezi ústřední dvojicí je víc vyřčená než zahraná. Jestliže je film o síle lásky, pak hledejte ve filmu všechno možné, ale lásku ne, je ústředním motivem, ale přesto tam chybí. Navíc z filmu nejde poznat řada motivací postav, nuancí, vůbec se nedozvíte nic o hlavní hrdince, proč ji ostatní říkají tak jak říkají, pokřikují na ní. Dvouhodinový film, který vám naservíruje krutost doby bez příběhu, na konci promítání sedíte v kinosálu a je vám psychicky nevolno, ale vaše emoce jakoby byly nedotčeny. Když z poslední doby vzpomenu třeba na českou Colette, která vás vydeptá a nepustí ještě několik dní, pak je Porodní bába těžko uchopitelná pro diváka, nespolupracuje s ním, nenabízí žádné možnosti jak se, i když trnitě, dostat k postavám. 55% (viděno v rámci Severské filmové zimy 2016) (27.02.2016)

Kniha je vrstevnaté syrové vyprávění hlavní hrdinky. Nepopsatelné, naprosto strhující rytmem, jazykem, obrazy, dějem. Film je plytké, popisné, neuvěřitelné (ve smyslu pravdivosti) milostné drama, se špatnými herci (na vině bude nejspíš režisér; proč musí Víločka vypadat jako ošklivka Betty, hlavní padouch SS jako karikatura a milenec jako účastník super star?), s krásnými záběry severské přírody a ilustrativní druhou světovou válkou kdesi mimo „klasické“ válečné lokace. Ve výsledku jako bych viděla perníkovou chaloupku i s Jeníčkem, Mařenkou, Ježibabou i Ježidědkem ve válečném filmu. Vše pro mě podstatné z knihy ve filmu není. Budu se opakovat, ale je to kýč jako bič. Co mě nejvíce zklamalo, že se na tomto podílela jako scénáristka samotná spisovatelka Katja Kettu. (16.08.2016)

Film o síle lásky uprostřed válečného běsněn je podle předlohy románu finské prozaičky Katji Kettu Porodní bába. Pojednává o válečném utrpení lidí bez rozdílů národnosti i o naději v život budoucí generace. Příběh se odehrává v několika měsících od června do září 1944 v nehostinných končinách na severu Evropy mezi Finskem, Norskem a tehdejším Sovětským svazem. Hlavní postavou je podceňovaná a nevzhledná dcera finského komunisty a šamanky Iso-Lamperiho Šikmooká, od roku 1929 porodní bába. V průběhu cesty od porodu k porodu se dostane jako Fräulein Schwester do lágru 322 Titowka, kde jsou soustředěni zajatci Rudé armády. Ženy radistky a výsadkářky jsou v části zvané Kravín. Dozorci SS a pomocný personál sloužící wehrmachtu si sem chodí jako do nevěstince.... . (11.09.2018)

Hodně zvláštní záležitost a opět děkuji příteli Volodimirovi2 za echo... Mým hlavním problémem byla po celou dobu filmu snaha získat nějaký kladnější vztah k hlavním postavám a zejména k ústřední dvojici. A ačkoliv jsem se opravdu snažil, nepodařilo se. Velitel sonderkommanda SS od Babího Jaru byť zde byl vykreslen jako psychicky zlomený člověk na mne nepůsobil jako oběť. Pro mně to byl prostě masový vrah a co na tom, že mu svědomí nedalo pak spát a dostal třas? To samé Čtyřočka. Buď byla úplně hloupá, nebo schválně neviděla zřejmé. A to jak ve vztahu k Němci tak ve vztahu k táboru a zvěrstvům co se tam dělo. Jistě, je hezké (na druhou stranu nijak neuvěřitelné), že i tito mladí lidé do sebe silně zamilovali. Na mne však ta romance mladé lásky odehrávající se během válečných hrůz nefungovala. Ba co víc, některá rozhodnutí i chování některých postav mi přešla nedomyšlená a nepochopitelná. Místy film něco naťukne, ale dále už o tom nepadne zmínka a tak divák očekávající např. reakci velitele tábora - kterému se lhát beztrestně nesmí a který zjistí, že mu Čtyřočka lhala očekává reakci zbytečně... Co na filmu zaujme určitě je pěkná kamera a samozřejmě krása exteriérů. Pro mne osobně to byl hodně zajímavý kousek z opravdového okraje druhoválečného bojiště. Vůbec jsem netušil, že tak daleko nahoře měli Němci své tábory smrti a ,,kravíny''. Finové rozhodně zaslouží palec nahoru za odvahu, protože film je to dosti kontroverzní a silně se vymyká všem těm válečným filmům, kde zlí a dobří jsou daní už jen díky stranám za které bojují. Tři ampulky opiátu. * * * (04.03.2016)