Telets
Taurus
Býk
Režie:
Alexandr SokurovScénář:
Jurij ArabovKamera:
Alexandr SokurovHudba:
Andrej SigleHrají:
Leonid Mozgovoj, Maria Kuzněcova, Sergej Ražuk, Fjodor Lavrov, Lev Jelisejev, Maxim Sergejev, Irina Sokolova, Konstantin Anisimov, Vladimir SevosťjanichinObsahy(1)
Jednoho léta roku 1922 byl býk zkrocen. Z diktátora blouznivou loutkou – Lenin prodělává v odloučení těžkou nemoc. Býk se řadí k dalším výjimečným dílům nekompromisního ruského filmaře Alexandra Sokurova, žáka Andreje Tarkovského, jehož tvorba nesnese bližšího srovnání; Sokurovovo jméno se naopak skloňuje jako přívlastek pro jedinečný styl, kterému jsou jiné snímky připodobňovány. A ani Býk, nominovaný na Zlatou palmu v Cannes, netvoří v bohaté Sokurovově kariéře pražádnou odchylku... Po Molochovi (1999), jenž byl alegorickou studií Hitlerovy, potažmo nacistické, mentality, se Býk soustředí na výsek Leninova života, léta roku 1922. Tehdy předsedu Rady lidových komisařů ranila první mozková mrtvice; vyprávění zdůrazňuje paradoxní pozici nezpůsobilého diktátora, který je izolován v Gorki, uprostřed lesní pustiny, a odkázán na péči druhých – k jeho nemilosti také Josifa V. Stalina. Duševní soumrak i tělesný rozpad bolševického vůdce pečlivě zpodobňuje formální ztvárnění. Biografické existenciální drama se oprošťuje od školometského líčení historických reálií. Místo toho se spolu s mocenskou unikavostí noříme do meditativního tempa, jemuž vévodí mlžná obrazivost nezdravě vybledlých barev (Sokurov se chopil také kamery). Výsledkem je psychologická analýza osobního skomírání, které jde ruku v ruce s úpadkem jedné nadvlády, jež má brzy vystřídat nadvláda jiná – hrozivější. Na Molocha a Býka pak Sokurov navázal portrétem o japonském císaři Hirohitovi s filmem Slunce (2005). Mnohem volněji, leč nejradikálněji, uzavírá Sokurovovu „tetralogii moci" fantazijně pojatá adaptace Faust (2011). (Česká televize)
(více)Recenze (13)
Ve filmu to vypadá, že Lenin až teprve na sklonku života vede úvahy a vyjadřuje pochybnosti o věcech, ve které doložitelně nevěřil ani před Velkou Říjnovou (a po neúspěchu Trockého snahy o šíření revoluce už by ani věřit nemohl). Navíc ta metafora s odklízením padlého stromu a především Stalinova reakce na ni mi v politických souvislostech přišla dost laciná a až příliš zjednodušující. Dostavil se stejný pocit jako u předchozího dílu o Hitlerovi (nebo spíš Evě Braunové?): nicneříkající a povrchnímu pohledu poplatná karikatura "marnivosti mocných a jejich úpadku". ()
Zlatá Palma - výběr ()
Velice zajímavý nápad a námět - ukázat hlavního hybatele tehdejších světových dějin ve stavu naprosté nemohoucnosti v závěru života. Bohužel se autoři utápějí ve vlastní hravosti a předvádění se svým filmovým uměním, aniž berou ohled na to, že by to diváka mělo i bavit a neotravovat. ()
Pohled na velikána Voloďu jako nemohoucí trosku po mozkové mrtvici, jsoucí sice v čele státu, ale odklizenou na venkov a odříznutou od světa (telefon, noviny, pošta). Chvíli sice trvalo, než jsem si zvykl na to, jak je všechno tmavé a jen sem tam se cosi vynořuje ze stínů, ale jinak všechna čest, rozhodně mi to přišlo o dost lepší než film o Hirohitovi. ()
Vybledlá noční můra. Nemohoucnost, zapomnění, konec před koncem v tichu osamělého lesa, kde v dálce lze slyšet zvonit nefungující telefon. Film, který mě bude v potenciálním stáří pronásledovat. ()
Spiritualni film o Leninovi - na prvni pohled neco nemozneho, nic, co by slo dohromady. Ale vysledek je ohromujici a meditativni. Je vsak potreba umet cist spiritualni modus. Nejlepsi cast tetralogie Hitler - Lenin - Hirohito - Faust. Cimz nechci rict, ze ostatni take nejsou vyborne. ()
Kdysi jsem viděl Leninovu fotku z konce jeho života, kdy mu již příjice zcela zpustošila mozek, na níž má šílené oči. A toto je film o počátku cesty k tomu konci. Jaký to kontrast toho až rajského prostředí zámečku a parku kol něj a té fyzické nemohoucnosti diktátora a i soumraku jeho mysli. Ale ta úpornost když vykřikuje: "Sam, sam". ()
ocenenia : MFF Cannes 2001 - Nominácia na 1. cenu ()
70% Pozoruhodný režisér, pozoruhodný film, pozoruhodné impresionistické divadlo. Ale vadila mi vizuální stránka, jakkoliv měla být zamýšlená a opodstatněná. Nedokonalost může být krásná, ale ošklivost nemůže být dokonalá. ()
Tá vizuálna stránka tentokrát nevyšla, osobne ma Slnko bavilo trošku viac. ()
V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 2000. ()
Film, bez jehož shlédnutí bych se obešel. Dobře ukazuje starého nemocného člověka, ale potěšení se na to dívat není. Umělecký zážitek zde také postrádám. 65%. ()
Režisér má opravdu svůj jedinečný styl, který zřejmě nejsem dostatečně schopný ocenit. Já měl pocit, že sleduji nějakou bizarní parodii, která příliš nedává smysl. Snad jen ten závěr mi přišel zajímavý, kdy Lenin prožívá něco jako mystický zážitek smíření či spojení s přírodou a transcendentnem. Celkově bych ovšem tento film charakterizoval jako nekonečně nudný a trapný. ()