robbez

Tento film je důkazem, že i smrt a válečné hrůzy je možné vyjádřit vizuálně a esteticky zajímavě a přitažlivě. Tím ovšem rozhodně nechci říct. že bych si to přál v jakékoli podobě zažít na vlastní kůži. Atmosféra je samozřejmě velmi temná a ponurá, ale každý divák také touží celý film spatřit na vlastní oči tajemného Kurtze. Po více než dvou hodinách se konečně dočká a seznámí se s geniálním šílencem, charismatickým "nietzscheovským nadčlověkem", který prožil a přežil hrůzu, přestal se bát, žije podle své vůle a je připraven zemřít. Film je zbytečně dlouhý a to nejzajímavější je až na jeho konci.

Chápu, že je možné být šťastný i jako umývač záchodů a dokonce v té práci vidět smysl. Člověk se taky může každý den opakovaně radovat z běžných maličkostí jako je poslech hudby v autě, pozorovaní mihotajícího světla mezi stromy, jízda na kole, čtení před spaním nebo návštěva bistra. Rozumím i tomu, že někdy je lepší mlčet než mluvit. Nevím ovšem, jestli je úplně nosné, o tom natočit film. Zenová moudra typu "teď je teď a příště je příště" mohou působit banálně, ale zároveň jsou vlastně pravdivá. V hlavě mi asi zůstane, že v Japonsku mají rozmanité a designově zajímavé záchody a že do Tokia bych se někdy rád podíval, ale žít bych tam určitě nechtěl. Každopádně pojem "dokonalý život" je velmi relativní a připouštím, že může vypadat i takto.

Je určitě originální natočit film z prostředí Osvětimi, aniž ty hrůzy jako obvykle zobrazujete. Naopak se soustředíte na příběh "běžného života" rodiny velitele koncentráku. Pozadí zla skutečně nemusí být démonické ale úplně banální.

Děj filmu je bohužel trochu překombinovaný a chaotický.

Není to vůbec špatné. Je tam stále Allenův typický vtip, ironie až cynismus a mnoho řečí o ničem, ale v porovnání s řadou předchozích filmů je to zkrátka slabší. Hlavní poselství: život je založen na štěstí a náhodě.

Milé, dojemné, vtipné, hravé, napínavé.

hodně vtipu, hodně sexu

Příliš to klouže po povrchu.

Je to spíše fantasmagorie než fantazie.

To snad ani nelze nazvat filmem. Vachler prostřednictvím odpudivého čmeláka dvě a půl hodiny poučuje o svém pohledu na svět, který je samozřejmě ten jediný správný. Neustále tam promlouvají různí "ezo-mudrci" a žvaní poměrně banální duchovní fráze. Že je láska a odpuštění důležité vím sám i bez tohoto rádoby světoborného spirituálního veledíla.