Drsné jaro

Nato aby sa Bleu Spring mohol tváriť ako dráma s trpkým koncom a ponaučením sa snaží pôsobiť príliš štýlovo. Herci a ich postavy sú priam utopené v pózach a typickej "atmosferickej cigaretke". Chápem, že v spoločnosti, kde Hikimori a iné zvláštne deviácie doby sú pevnou súčasťou jej štruktúry, nemusí pôsobiť tento kúsok zase až tak prehnane, no pre človeka, ktorý zažil idilické dni v školských laviciach na Slovensku bez akejkoľvek ujmy na zdraví je táto téma vzdialená na míle, a uniká mi i logika súťaženia o vodcovstvo v bande pomocou tvárenia sa ako sopka pred eurpciou, ktorá pri samotnom výbuchu sa pretaví skôr v súťaž krásy o kaderníka s najtuhším gelom. (13.02.2009)

Musim rict, ze tenhle film me hodne prekvapil. Sehnal jsem ho hlavne proto, ze tam hraje Ryuhei Matsuda, ktereho mam hodne rad. Neumim popsat, co me na tom tak vzalo, ale nemuzu si pomoct. Je to to film, u kteryho mi porad tlouklo srdce jak zbesily a cekal jsem, co bude dal. Vsechno dokresluje genialni hudba, ale pochybuju, ze bych nekdy sehnal soundtrack :( . Nasili tam neni samoucelne, vzdy ma sve misto a neni prehnane, jak je obcas v japonskych filmech zvykem. Vrele doporucuju. (05.02.2005)

Přesně **1/2 - čili průměr. I během relativně krátkého filmu se člověk může nudit. Některé složky tohoto filmu jsou vydařené. Zejména hudba, bez níž by se na to nedalo vůbec dívat. Ale celkově je spád filmu velice zdlouhavý a pomalý. Řekl bych, že tento film je o všem a zároveň o ničem. Některé tzv. hluboké myšlenky by sice byly na delší zamyšlení, ale tento snímek mě k tomu rozhodně nenaladil. A bohužel "krutá" pointa byla lehce odhadnutelná předem. Pro všechny, kteří se chystáte na tento snímek podívat, chce to mírně depresivní nebo melancholickou náladu. Jinak to bude ztráta času. (12.04.2006)

A tohle zas mělo znamenat co?! Já mám takovou radost, že nejsem Japonec, to byste nevěřili. Na co si to hrajou? Nebo takhle to u nich fakt funguje? Že by se děcka jen tak z nudy vraždily na školních chodbách?! No to mně teda poser záda... Asi tu asijskou kinematografii nikdy nepochopím. Fakt už mě nebaví pořád dokola čumět na to, jak jsou Japonci zdegenerovaní svou vlastní demencí. Omlouvám se všem, kterým podobná díla jako je toto něco říkají, ale mně to přijde jako kus mudrcova hovna. Jedinou hvězdičku dávám za ten nasprejovanej stín úplně na konci filmu. (05.10.2007)

Tenhle film mě dost sebral. Působí ze začátku dost nenápadně - jako solidně natočený příběh ze školního prostředí s dobrým využitím hudby a pečlivou režií. Asi tak od poloviny ale začíná zalézat pod kůži, a jak je to u japonců časté, děje se tak těžko popsatelným způsobem. I bez znalosti předlohy je patrný původ v komiksu. A stejně jako se v komiksu děje to podstatné mezi obrázky, lze metaforicky totéž říci i o tomto filmu: mezi "řádky" se tu rozkrývá komplikovanost vztahů mezi mladými lidmi (která je v japonsku asi daleko za hranicemi našich obzorů, protože život tam je z našeho pohledu trošičku science fiction). Závěr je opravdu hodně na efekt udělaný, je však nejen efektní, ale též efektivní. (26.02.2007)