Drsné jaro

Nějaká freska, ne? Nuže, co jsem zjistila? Že tlak, vytvářený na japonské studenty posledních ročníků středních škol je OBROVSKÝ! Maturita se u tak soutěživého národa stává vysoce zátěžovou záležitostí, na kterou navazují neméně důležitá rozhodnutí, třeba - co dál? Univerzita, práce, yakuza? Já osobně bych si vybrala psychiatrickou léčebnu nebo vězení, protože ti, co tam mají být, jsou evidentně všichni venku... A teď beze srandy, ten drsný černohumor má podprahový význam - jsou v něm zakódována varování, jak divokou demokracií a všeobecnou připosraností pozbýváme vlády sami nad sebou a tím, jak boříme mantinely, zadupáváme zbytky sebeúcty, ze které by nové generace mohly čerpat a ne zoufale dumat, co vlastně se sebou... Tak, taky si zatleskám, třikrát... s přihlédnutím k poutavé spolupráci kamery a hudby. (11.09.2014)

Velmi depresivní a trochu hůře stravitelný film s vynikajícím soundtrackem (Thee Michelle Gun Elephant a The Blondie Plastic Wagon). Podivná střední škola plná ještě podivnějších osob. "Příběh" každé postavy není polopaticky vykládán a je na divákovi aby motivy jejich jednání vypozoroval z filmu. Rozhodně dost netradiční a originální snímek. Za zmínku jistě stojí několik naprosto geniálních, téměř "poetických" záběrů, které v kontrastu s velkou porcí násilí obzvlášť vynikají a podtrhují zvláštní tísnivou atmosféru celého filmu. (19.01.2008)

Drsná, bezútěšná a neradostná vize dospívajících studentů posledního ročníku střední školy, kteří se baví smrtelně nebezpečnou hrou na kraji římsy školní střechy, kde ten kdo vícekrát tleskne je považován za vůdce školního gangu. Snímek si mě opravdu získal a stejně tak i první představení hereckého umu Ryuhei Matsudy spolu s JPunk - Rockovou hudbou v pozadí. Dějově zajímavé, emočně výborné, po stránce doprovodné hudby nepřekonatelné, už jen díky klipu ♫ Drop ♫ a celému OST od Thee Michelle Gun Elephant, který mluví za vše a skvěle líčí atmosféru i pocity z Drsného Jara a nejen to. Některé záběry byly naprosto dokonalé a stejně tak i výkony herců. Dramatické momenty jsou prokládané krásnými záběry na školní sakury, metafora v podobě květin, které žáci zasadili a čekají až rozkvetou nebo scéna při zrychleném záběru od soumraku do úsvitu na školu. Film ve mě zanechal impozantní zážitek, rozjaření a vysoký srdeční puls. 98% (29.06.2009)

Nato aby sa Bleu Spring mohol tváriť ako dráma s trpkým koncom a ponaučením sa snaží pôsobiť príliš štýlovo. Herci a ich postavy sú priam utopené v pózach a typickej "atmosferickej cigaretke". Chápem, že v spoločnosti, kde Hikimori a iné zvláštne deviácie doby sú pevnou súčasťou jej štruktúry, nemusí pôsobiť tento kúsok zase až tak prehnane, no pre človeka, ktorý zažil idilické dni v školských laviciach na Slovensku bez akejkoľvek ujmy na zdraví je táto téma vzdialená na míle, a uniká mi i logika súťaženia o vodcovstvo v bande pomocou tvárenia sa ako sopka pred eurpciou, ktorá pri samotnom výbuchu sa pretaví skôr v súťaž krásy o kaderníka s najtuhším gelom. (13.02.2009)

Musim rict, ze tenhle film me hodne prekvapil. Sehnal jsem ho hlavne proto, ze tam hraje Ryuhei Matsuda, ktereho mam hodne rad. Neumim popsat, co me na tom tak vzalo, ale nemuzu si pomoct. Je to to film, u kteryho mi porad tlouklo srdce jak zbesily a cekal jsem, co bude dal. Vsechno dokresluje genialni hudba, ale pochybuju, ze bych nekdy sehnal soundtrack :( . Nasili tam neni samoucelne, vzdy ma sve misto a neni prehnane, jak je obcas v japonskych filmech zvykem. Vrele doporucuju. (05.02.2005)