Nonstop párty

Poměrně zajímavý, polodokumentární pohled na britskou punkovou hudební scénu, ale pokud člověk není vysloveně fanda, zas tak si to asi neužije. Ono hodnocení tohoto filmu bude asi záležet s tím jak moc se divákovi líbí zmíněná hudba či životní styl. Já si sice občas poslechnu Joy Division (případně New Order), ale tím moje znalosti končí a proto mi většina narážek nic neříkala. Navíc film je to poměrně dlouhý a místy nudný. Corbijnův Control možná není tak historicky věrný, ale jako film působí jednoznačně zajímavěji (ikdyž zaměření je samozřejmě trochu jiné). (08.08.2010)

Najskôr k toľko diskutovanému stvárneniu Iana Curtisa. Myslím, že porovnávať po tejto stránke 24 Hour Party People s Control je absolútne irelevantné práve kvôli tomu, že zatiaľ čo cieľom Corbijna bolo ukázať divákovi, že Ian bol nielen obrovský umelec, ale že mal aj srdce, priblížiť jeho ľudskú stránku. Zamerať sa aj na osobnejšie aspekty nevyliečiteľne chorého pasívne agresívneho človeka, ktorý nedokázal prijať ako sám seba, tak aj kohokoľvek iného. Oproti tomu 24 Hour Party people je dokumentaristicky spracovaným obrazom toho, "ako to šlo". Coogan v roli Tonyho Wilsona exceluje a áno, páči sa mi aj výkon Seana Harrisa, pretože po zhliadnutí dokumentu o Joy Division (čo bolo až po mojej dogmatizácii Controlu :-) )som nadobudla predstavu Iana takéhoto, Iana zachmúreného, nahnevaného na celý svet, ponoreného do vlastnej hlavy z ktorej vychádzali brilantné texty. No nie sú to len JD, ktorí ma v tomto snímku upútali, samozrejme celkovo mi to sadlo a dobre známe punkové nášlapy spríjemnili deň. (01.08.2011)

Tak takhle to tenkrát bylo? Aha. Hm. No. Těch několik přeživších, co se dokázalo samo obléci a proto mají pár štěků ve filmu, si to zajisté užívalo. A já se proti Wilsonovi spíše vyhraním, neboť tydýt, který pomáhal vytvořit nekulturu Dýdžejování, mi k prdeli prostě nepřirostl. Za sadu nekvalitně zachycených zvuků Klešáků, Pistolí a Divižnů sice díky, ale jinak - slastí jsem neomdlel. (17.05.2014)

Najlepsie zivotopisy su tie, ktore sa neboja vymyslat si, ved skutocny zivot je nezchytitelny a casto inemu ako povodcovi zivotopisu utajeny. Najlepsie zivotopisy vedia, ze dolezite je vytvorit esenciu pravdy, iluziu, atmosferu doby a zivota. A to tato posahana UK komedia o hudobnom a zivotnom style prelomu 80. rokov ma. Bojim sa, ze novy zivotpisny film Kontrol o I.Curtisovy, aj ked pravdepodobne realite presnejsi, nebude tak dobry, ako tento vymysel. (16.10.2007)

Mile mě to překvapilo. Pohodový filmeček o hudbě v Manchesteru od 70. do 90 let, který je natočený dokumentárním stylem a vše popíše a vysvětlí tak, že to pochopí i naprostý laik. A já si ten film opravdu užil, příjemně se na to koukalo a i když jsem se bál, že mě to celé ty dvě hodiny bude nudit, tak opak byl pravdou. Hudba je tady naprosto skvělá a je jí tady fakt hodně a líbil se mi zde i humor, který sice nebyl na výbuchy smíchu, ale na příjemné pousmání byl rozhodně. Bál jsem toho, jaké to bude a on z toho vypadl až překvapivě dost dobrý film. A o kameru se tady postaral můj oblíbenec - Robby Müller (který dělal kameru u spousty filmů Wima Wenderse) - a opět se mu zdařila. Na plný počet ten film sice nevidím, ale to neznamená, že by nebyl dobrý a že jsem si ho neužil. Právě naopak. 4* (27.03.2020)