Baraka
Baraka
Baraka: Odysea Zeme
Baraka
Baraka
Obsahy(1)
Umělecky laděný "dokument z cest" a současně osobitou meditaci nad životem všech obyvatel naší planety natočil kameraman, scenárista a režisér Ron Fricke, který se podílel také na vzniku slavného dokumentárního snímku Koyaanisqatsi. Stejně jako jeho tvůrce Godfrey Reggio, vybral si i Fricke pro název svého filmu slovo z jazyka přírodního národa: baraka znamená v nářečí kmene štěstí, vůni, dech, ale i "esenci života, z níž pramení evoluční vývoj". Filmové záběry zachycují tvář Země v její neobyčejné různorodosti. Po počátečních scénách opic u horských pramenů, přes náboženské obřady, lidské konání i nedotčenou přírodu v různých koutech světa. Jaksi mimochodem se vedle sebe objevují starobylé chrámy v Kambodži, jihoameričtí indiáni, zatmění Slunce, činná sopka, skalní útvary v Utahu, australští domorodci, mračna valící se přes pohoří, rituální omývání Indů na břehu Gangy i spalování mrtvých, zvyky a slavnostní tance Masajů v Africe, ptačí hejna v letu nad jezery, leguáni na Galapágách, mořský příboj. Ve velkolepém příběhu obrazů vystupují i egyptské pyramidy a nacistické koncentrační tábory v Polsku. Nakonec přichází kriticky laděný pohled na zautomatizovanou západní civilizaci: anonymní "řeka" aut a lidí na amerických ulicích a v japonském metru je srovnávána s pohybem a tříděním kuřat na dopravních pásech v drůbežárně. Výtvarně dokonalému obrazu pomáhá spoluvytvářet atmosféru hudba, na níž se podíleli Brendan Perry, Michael Stearns a Lisa Gerrardová. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (274)
Co mě na těchto filmech fascinuje, to je propojení všech aspektů života na naší Zemi. Jsou zde krásné scenérie, které vytvořila příroda, scenérie, které jsou výsledkem lidské činnosti, jsou zde lidé a jejich činnosti, zvířata, rostliny, prostě všechno. Tématem filmů je hudba a svět a podle toho také vypadají. Jen těžko se zde hledá nějaká jednotná linie, pokud zde vůbec nějaká je. Filmy se pak navzájem neskutečně podobají, ale rozhodně to nejsou kopie. Záběry v obou filmech jsou naprosto jedinečné, i když podobná témata se zde hledají poměrně snadno. Člověk a jeho vliv na přírodu je rozhodně jedním z nich. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/02/baraka-odysea-zeme-1992-70.html ()
BARAKA - ODYSEA ZEMĚ (1992) ________ BARAKA je Země. Země čerstvě vykoupaná v mléce s medem a aromatem santalového dřeva. Oděná v étericky lehkou sukni ke kotníkům, na bosých nohou zlaté sandály. Voní něčím čistým. Vyzařuje z ní klid. To je ta Země, které šeptáme své tajné Mantry. Takhle se Země chová, když si s ní povídáme. Jako by to bylo poprvé. Jako bychom byli dětmi... ____ Zastavit se. Zahledět se do sebe, nebo za všechny horizonty. Spočinout v sobě. Hrát si. Zdánlivě bezcílným konáním se jí dotýkat. Rozmlouvat s ní... ____ BARAKA je Země. Nic tak složitého jako Bůh. Nic mimo tento svět. Nic vysoko nad našimi hlavami. Tam se přece valí moře mraků. A létají ptáci. Baraka je Země přímo pod našima nohama. Sáhněte si na ní. Dotkněte se jí. Tančete po ní. Můžeme z jejího povrchu vyskočit i hodně vysoko, a pak se spolehlivě snést zpátky dolů. Z jejího pohledu jsme mravenci. Nešikovní. Ztracení. Zranitelní. Bez pout a bez kořenů. Jsme jako zrnka písku na Sahaře. Nic pro ní neznamenáme. Jen, když jí někdy nasloucháme, a ona má právě chuť, vypráví nám příběhy. A bere nás do náruče. Jako matka malé děti... ()
Jestli se Vám Baraka bude nebo nebude líbit záleží nejvíce na tom, jestli jste schopni se 90 minut dívat na film, založený ne na příběhu a scénáři, ale jen a pouze na komponování (více či méně působivých) záběrů všeho možného a podmanivé hudby. Já jsem byl místy uchvácen, fascinován a příjemně hypnotizován, ale sem tam jsem se taky docela nudil. Snímek bez začátku, bez konce a v podstatě i bez nějaké hlubší myšlenky, ovšem stále nadstandardní podívaná pro náročnější diváky. 70 % ()
O 19 rokov po tomto diele vznikol dokument Samsara, ktorý je dosť podobný, no z môjho pohľadu omnoho lepší a komlexnejší. Tu sa mi zdalo, že sa niektorým veciam venovali aj viackrát a niektoré veci vynechali, každopádne tento tajomný štýl, priam mystický, ten nadhľad, to je fascinujúce až strašidelné. Ako dokument to môže byť, no mohlo to byť aj lepšie, no neskoršie diela to už nejak doplnili. ()
Zdrcující vítězství formy nad obsahem? Ale kdepak, ba právě naopak. Jasná a aktuální výpověď o planetě Zemi ve formě audiovizuální poetiky beze slov. Koncepčně perfektně poskládaný slet nádherných obrazů podbarvených skvělou hudební složkou. Dějiny, portréty, krutost, krása, příroda a mnohem více. Je zde vše a přeci to nepůsobí přeplácaně. Snímků podobného ražení je sice více, ovšem Baraka rozhodně nepatří mezi ty horší. ()
Galerie (65)
Photo © Samuel Goldwyn Company
Zajímavosti (10)
- Baraka je staroveké moslimské slovo, znamenajúce požehnanie, dych, alebo esenciu života. (Flipper)
- Baraka byla za více jak dvacet let jediným filmem, který se točil v 70mm Todd-AO formátu, jenž byl vynalezen v 50.letech. Předchozí snímek natočený v tomto formátu bylo Poslední údolí (1971). (Alfréda)
- Scéna s mnichem v ulicích Tokya byla neplánovaná a nebyla ve scénáři. Štáb na mnicha narazil náhodou při cestě zpět na hotel. Mnich po celou dobu natáčení scény nepřerušil svou modlitbu a ani jednou se nepodíval do kamery. Po několikaminutovém natáčení mu štáb poděkoval a dal mu symbolický obnos jako poděkování. (Alfréda)
Reklama