Jako ty

Takéto malé ambiciózne scifíčka mám rád. Nepotrebujem k tomu ani bohvie ako originálny námet a scenár, ak je dobré spracovanie a herci. A tu je utopistický svet budúcnosti krásne zobrazený a vykreslený aj pomocou skratiek, keďže ide o lacnejšiu produkciu. V podstate môžeme Equals brať ako niečo, čo už započalo v súčasnosti. To najdôležitejšie je práca, firma, v ktorej robíte a ktorej venujete nedobrovoľne čo najviac času a osobný život sa stáva prekážkou. Podľa budúcnosti v Equals sa s takýmito problémami vysporiadali po svojom. V každej dobe a spoločnosti sa ale nájdu nejakí tí revolucionári. Výhodou je, že v poslednej tretine skutočne nevieme, kam bude dej smerovať a ak je aj niečo naznačené, tak nás scenár nasmeruje inde. Ak vám pomalé tempo, dôraz na atmosféru a veľké detaily v žánri nevyhovujú, Equals svoj čas nevenujte. (20.12.2018)

Pokus o antiutopické scifi, které se přiživuje na THX 1138 a 1984 od Orwella. Vizuálně to není vůbec špatný. Minimalistické prostředí mi k tomu velice sedělo, a to i hudba. Tady jsou ale největším problémem herecké výkony a slabší scénář. Takový film utáhnou jen lepší herci, kteří musí umět opravdu zahrát citlivé scény a být pro diváka sympatičtí. Což, když se vám vybaví Kristen Stewart a její výraz - po amputaci mozku,.. nikoho to nemůže ohromit, navíc když má ještě odporně umaštěný krátký a ulíznutý vlasy do zadu,(vypadajíc jak lesba roku) na sexappelu heterosexualní postavy jí to nepřidá. Hoult neni zas až tak špatný, ale vážné role mu nejdou. Škoda.. Mohlo to dopadnout lépe. (10.08.2016)

Svět, jak jsme jej znali, zanikl. Zůstala jen emočně prostá komunita soustředěná do uniformovaného Kolektivu, v němž se chodí do práce, bydlí se v úsporně zařízených bytech, člověk má jisté stravovací návyky, místo konzolových her se za nudných večerů, kterých kvapem přibývá, "paří" unylá skládačka (pozor, tvůrci to nevychytali, i hra, jídlo a jiné, mohou vyvolat emoce) ovšem city, včetně lásky, i veškeré projevy s tím spojené, jsou považovány za nemoc, pro kterou zde mají i svůj název - SOS. A usilovně ve výzkumném středisku na tyto emoční neduhy vyvíjejí lék. Žít v páru je něco nemyslitelného. Plození probíhá bezpečnou formou. V takové komunitě se ocitl i zamilovaný pár Nia a Silas, kteří svoji náklonnost k sobě musí úzkostlivě tajit, aby neskončili v detenčním zařízení, z něhož už není návratu. Jediným řešením je únik na poloostrov, kde je (sexuální) svoboda. Podřízenost totalitnímu režimu, vymývání mozků, dystopie, utopie a Husákova neviditelná přítulnost - to není nic nového. Můžu jmenovat desítku spřízněných filmů (Ostrov, Sexmise, Equilibrium...), z nichž tenhle kousek čerpal střípky a formuloval je tak, aby to působilo originálně. Středobodem vyprávění je mladý milenecký pár, ztvárněný Nicolasem Houltem a Kristen Stewart, který má upoutat největší pozornost. Výprava, prostředí i kostýmy jsou proto koncipovány tak, aby nebyly natolik atraktivní a divák mohl takřka nerušeně sledovat, jak dva milenci se společně smějí, souloží a hledají způsob jak z toho ven. Udivilo mě, že se málem cicmali na veřejnosti, ale nikdo si toho nevšímal. Z filmu nejukne žádná akce, nebylo totiž odkud, vše je značně komorní, atmosféricky tlumené. Nikde přitom nekouká žádné nebezpečí v podobě záporáka, který by šel po dvojici. Děj není dostatečně vyhrocen, dvojici v podstatě nic nehrozí, tím pádem odpadlo i veškeré napětí. Mně toho nevzrušivého děje a unylého konceptu přišlo (na bezmála dvouhodinový film) až moc, takže v součtu s velmi rozvláčným tempem se mně dostalo nudné kopírky, která možná kdesi přechovávala sourodou myšlenku, třeba kterak vzniká abstraktní cit, jasně, to přece není myšlenka, že, takže někde tam bylo cosi sofistikovaného, jenže jaksi nebyla možnost to objevit. Tedy konkrétně mně se to zrovna moc objevovat nechtělo. Film z produkce Ridleyho Scotta nemá v konečném kontextu moc co nabídnout. Zcela postrádá možnost být extra zajímavým, je-li divák soustavně uspáván jeho stereotypně nevrušivým rázem i éterickým hudebním doprovodem. Závěr je nijaký, určitě to bylo celé utnuto předčasně. Kristen Stewart a Nicolas Hoult svoji zakázanou lásku předstírali zdárně, nicméně film mě v žádném ohledu nezaujal. Vše v něm prezentované se už vyskytlo v různých formách zpracování v žánrově spřízněných filmech, které tenhle snímek předešly. 4/10 (13.05.2017)

Také, od nikud nikam. Zvraty ma nezaujali a boli predvidateľné, celkový feeling o ničom, Stewart v úlohe kde musela hrať emócie a Hoult ma viac baví ako mladý Beast. A úplne hejtujem celú tu ľúbostnú linku. Tempo to nemalo žiadne. Doremus sa opäť nezaprel a záver urobil taký, aký len on vie. Slabučké 2 z 5 (17.10.2016)

Skutečně zvláštní a ojedinělé komorní sci-fi drama, které určitě není pro masové publikum. Celý film je postaven prakticky jen na emocích, o kterých to vlastně i celé je a myslím, že tento snímek tak mohou docenit právě jen skutečně též emočně „vyspělí“ diváci. Zápletka je tedy poměrně jednoduchá, zároveň by se ovšem dalo konstatovat, že i docela originální, především tedy co se zpracování týče. Na mě to každopádně zafungovalo opravdu hodně, s ústřední dvojicí jsem soucítil na maximum a upřímně jsem jim držel palce, okamžiky jejich postupného sbližování byly opravdu silné a přesvědčivé, tvůrci navíc nikdy nesklouzli k nějakému emočnímu vydírání, či kýčovitosti, zároveň ale i přes chladnou, až depresivní atmosféru nesklouzli ani k nějaké odtažitosti, či nezájmu, prostě se jim podařilo najít zlatou střední cestu, která byla působivá přesně tak, jak měla a to musím vážně ocenit. Hodně mě oslovil i styl snímku, který se dá považovat, i přes svou též jednoduchost, za velice výrazný a to především díky své vizuálně kontrastní působivosti. Velkým trumfem této podívané je pak i ústřední herecké duo, sympatický Nicholas Hoult a přenádherná Kristen Stewart zde totiž tvoří dokonalý pár, který si snad ani nelze neoblíbit. Equals je zkrátka podívaná, na kterou musí mít divák každopádně náladu a klid, ovšem pak si z něj může odnést i opravdu působivý a emočně velice silný filmový zážitek. (17.11.2017)