Jako ty

Film, který ve mě uzrál jako dlouho žádný. Věřím, že pro značnou část diváctva budou Equals děsná nuda. Plynou pomalu, nic moc se v nich neděje, půjčují si hodně odjinud, scénáristicky jsou jednodušší než bulharská striptérka a bílý Apple scifi vizuál už dnes také nikoho neohromí. Ústředním motivem filmu je milostný vztah, respektive jeho vznik a to doslova na zelené (v tomto případě bílé) louce. A na mě to vážně fungovalo. Postupné odhalování celé škály emocí, jež se mezi ústřední dvojicí vyvíjely, zachycení zrodu milostných citů od prvních pohledů, přes počáteční nesmělé dotyky až po výbuchy vášně, byla pro mě radost sledovat, a to především díky skvělé kameře a hudbě. Režisér se od svého hlavního motivu a jeho artového ztvárnění nenechává ničím odvádět či rozptylovat, proto nečekejte žádné vedlejší dějové linie, či hlubší nasínění světa, v němž se vše odehrává. Toto je prostš film o vztahu. Komu je to málo, měl by se porozhlédnout jinde. (06.03.2018)

Orwellovské scifi se nikdy neokouká. Mám toto téma rád a jsem potěšen, že se o něm točí filmy zaměřené na různé diváky. Equals je zase trochu jiný než třeba Dárce, který je pro mladší nebo V jako Vendeta a Equilibrium, které jsou pro akčnější fandy a samozřejmě o dost jiné než základ 1984 nebo Fahrenheit. Tvorbu Draka Doremuse neznám, ale tímhle kouskem mě rozhodně zaujal. Co je na tom především tak povedeného? Je to obsazení! Nicholas Hault je naprosto dokonalý a věřím, že pro tu roli je ten pravý. Kristen Stewart nemám rád. Nelíbí se mi. Nelíbí se mi, jak hraje i jak vypadá. Ovšem tady v tom filmu musím smeknout. Naprosto geniální výkon šitý přesně na tělo. K tomu menší role pro vždy kvalitního Guye Pearce. Určitě je dobré to jednou vidět, ale není to taková strhující podívaná, aby vás to donutilo doporučovat dál a těšit se na den v budoucnu, kdy se na to znovu podíváte. (10.06.2017)

Film sterilní stejně jako prostředí, ve kterém se odehrává. Film, který prošumí a nevyvolá ve Vás žádnou větší emoci a popravdě je nutné se docela přemáhat, abyste vydrželi u Equals až do konce. Po chvilce totiž začne nudit poznávání post-apo světa, kde jsou lidé zbaveni emocí a všech vnějších projevů. Takže role jakoby dělaná pro Kristen Stewart, která je zbavena emocí i v reálném životě. Tuctová romantika, která má po prvních desítkách minut problém udržet Vaši pozornost a prakticky se až do konce nestane nic zajímavého. (09.11.2017)

Nuda v budoucnosti, ve které jsou emoce smrtelnou chorobou. Příběh by bohatě vystačil na středometrážní film, jelikož v celovečerní podobě působí celkem utahaně. Chvílemi teda má i nějakou atmosféru, ale opravdu jenom chvílemi. Ono tady taky není moc co vyprávět, to je hlavní problém tohoto filmu. Navíc ve finále to je jak z Romea a Julie - navíc mě zklamalo, že jsem se na konci nedozvěděl, jak to bylo s tím Poloostrovem, jestli tam někdo žil nebo ne. Na to jsem byl fakt zvědavý a ono to skončí takhle utnutě. A už vůbec nechápu, že když Velká válka zničila skoro celý svět a přežily jenom dva "státy", proč jeden je (s největší pravděpodobností) plný ruin a ten druhý je strašně futuristický. Kdo to vybudoval, kdo to stihl vybudovat a provozovat, proč to tam funguje tak, jak to tam funguje? Prostě mi ten film připadal strašně nedotažený. A taky utahaný. 2* (30.10.2019)

Sterilní svět asexuálních schizoidů, v němž je kopulace, ba pouhý mezilidský dotek, nebezpečnou deviací... Ale navzdory překážkám a hrozbě přísného trestu vzplane mezi jedním chlapcem a dívkou... láska, co jiného. Ehhh... Equals je už od první chvíle bezostyšně neoriginální a tváří se jako variace na spoustu jiných známých knih nebo filmů. "Ale co", říkal jsem si, "tak se mrknu na nějakou obšlehnutou Gattacu..." Houby Gattaca, houby The Island, natož pak třeba knihy 1984 nebo Krásný nový svět. Tahle hloupá, nudná, sentimentální a komerční mizérie, s neuvěřitelně ubohým scénářem (to zdůrazňuju) a ruční kamerou, má k poctivé sci-fi hodně daleko - je to totiž v první řadě rádoby romanťák. Pro mládež, respektive pro tu přitroublou část mládeže. Kvůli tomu taky asi v hlavní ženské roli obsírá unylá a nepříjemně čumící nána Kristen Tvajlajtová. A jestli mi nevěříte a tenhle hnůj si přesto pustíte, pak se připravte, že bude hůř a hůř, a nejhorší ze všeho že bude konec, kterým mohli tvůrci ještě leccos zachránit, ale... škoda slov. Chtěl jsem dát aspoň jednu za zajímavé (japonské) exteriéry, ale to by mě pak mohli bohové nadobro zatratit a já bych namísto v Elysionu skončil v bezedném Tartaru. P. S.: Pod touhle zrůdností je podepsaný stejný scénárista, jako pod slušným Blitz (2011) a vynikajícím Moon (2009), tak to vážně nepobírám.. (04.11.2016)