Osoblažka

Tady máme prostě 16 letého kluka, který vezme do ruky kameru a tím spojí své dva oblíbené koníčky.Obdivuji každého, kdo o filmování jen nemluví, ale koná. V tomto případě to není jen nadchnutí pro danou věc. Vidím tam dobrou práci s kamerou, správně zvolený hudební motiv, který neruší, ale příjemně navozuje tu správnou atmosféru. O nedostatcích se tu rozepisovat nebudu, protože to není podstatné. Kluk je šikovný a zvládl to. Závěrem mohu jen říci, že je dobré mít na něco talent a budu držet palce při dalších projektech. Toto je jen začátek. (27.11.2015)

Mrzí mě to Dane, ale musím bohužel dát takovéto nízké hodnocení. Dokument mě vůbec nezaujal, bylo to od začátku nudné a kdybys mi osobně nenapsal o čem to je, tak bych to z toho dokumentu ani nezjistil o jaké vlaky se jedná. To je právě to co tomu filmu chybí, pokud to má být dokument, tak člověk by se měl dozvědět o čem to je, nějaké informace o těch vlacích, měli by tam být nějaké rozhovory nebo komentáře osob, které by k tomu řekli nějakou historii, ale to ve filmu chybělo. (28.11.2015)

Od dokumentu, tak nějak očekávám, že se něco zajímavého dozvím. V tomto projektu jsem se bohužel ničeho podobného nedočkala. Úvodní titulky, mě překvapili,ty se mi vskutku líbili, pak přišel začátek, k samotnému stroji jsme se dostali, až po nějakých 5 dlouhých minutách koukání na špinávé nadobí nádražáků a pár né úplně vhodných záběrů na jejich nehezkou kukaň, tady bych snad nechala jen záběr na nástěnku s fotografiemi vlaků. Při seřizování a péči o stroj by bylo dobré,kdyby nám obsluha, aspoň tak trochu řekla, co všechno je třeba udělat a proč. Časté záběry na to jak se dává uhlí do parního stroje, mě tak nějak vskutku nepřekvapilo a myslím, že jeden záběr na pár minut by bohatě stačil. Věci, o kterých se nádražáci bavili pro mě byli bezpředmětné a celkem o ničem a bohužel k tomu všemu často ještě špatně srozumitelné, tak že z nezajímavých debat mezi nádražáky jsem měla ještě větší nic. Při pohybu kamerou byli často vidět rozostřené záběry a ocenit už můžu snad jen pěkný střih mezi jízdou a pohledem na vlak z dálky a slušný hudební doprovod, ale upřímně, kdybych přišla domů po práci a zapla si tuhle věc, abych koukala jak jiní makají, tak by mě to asi příliš neuchvátilo. Trefný název by byl: Takový běžný den na šichtě na nádraží. (04.12.2015)

Jako by někdo chtěl natočit film ve stylu Slow TV, ale zároveň chtěl natočit dokument, tak to spojil dohromady, není to ani jedno a úplně to zkonil. Hudba je dobře vybraná a kamera v některých momentech není špatná, zvlášť u pár záběrů krajiny, jenže bohužel je to to jediné, co se na Osoblažce povedlo. Borrtexovi šlo jen o to poeticky zobrazit cestu tam a zpátky po jedné úzkorozchodné železnice. Nejsou zde žádné rozhovory s pracovníky, strojvůdci nebo cestujícími, ti tu jen procházejí, přičemž občas zaslechneme část jejich dialogů - a to je tu ještě mizerní zvuk, takže jim je blbě rozumět. Vše se tedy sází jen na kameru, která prostě nedokáže upoutat na 65 minut. Navíc je tu přehršel střihů a jestli tu měla být nějaká poetika, hlavně kvůli nim absolutně nefungovala. A taky jsem doufal ve víc záběrů krajiny, protože ve finále zhruba půlku filmu jen sledujeme přikládání uhlí do kotle. Jestli se Borrtex zajímá o vlaky, nic proti tomu nemám, já vlaky rád (jako dopravní prostředek, jak se jmenují a jaký mají motor atd. mě nezajímá) a i když asi chápu, o co mu šlo, Osoblažka se mu nepovedla. Těžce. Nejvíc to stejně kazí ta totálně přepísknutá stopáž. I proto se Borrtexovi Okamžiky z Izraele povedly o dost víc - protože mají odpovídající délku. Být na tomhle v kině, tak stopro usnu. Btw, proč sem přidal všechny pracovníky fakt nechápu, na ČSFD jsou to další zbytečné autorské profily. Vždyť se tam jenom mihli, někteří ani nemluvili - a mají tu fotku, galerii, dokonce i video! Zlatí Poltikovičovi šamani a breathariáni, co tu taky mají profil... 1* (17.10.2020)

Amatérský "nezávislý" snímek Narrow Gauge Railway Osoblažka tzv filmové produkční společnosti Borrtex Film Production Company, ve spolupráci s Klubem přátel osoblažské úzkokolejky, s finanční účastí Slezských zemských drah, o.p.s. a STA - regionální zprávy, přináší do našich kin poutavý dokument, který si takříkajíc nebere servítky a nahlíží na problematiku ze všech úhlů, nutí diváka k zamyšlení a za netradičních filmařských postupů ukazuje komplexní problém úzkokolejek obecně. Nejprve nám představí topiče v podání fantastického Lukáše Weisse, který zde doslova zatápí a to nejen mašině. Stižen patrně podagrou, belhá se tento muž se zarputilým úsilím pro další a další dřevo, aby s poctivostí sobě vlastní přepravil cestující z bodu A) do bodu B), pokud z bodu C) náhodou nic nevyjede. Muž tento dopřeje si oddychu jen sporadicky a mašina už chrlí oblaka páry a kolos se dává pomalu do pohybu. K dokonalému dojmu slouží i frenetická kamera, která se snaží zaznamenat úplně vše. A divák se raduje. Jako by projížděl rozmanitou krajinou s nimi a plaše se snažil vše uvidět. Tu navštívíme odpočaté luhy, tu zahlédneme industriál, tu se vracíme zpět za cestujícími a společně s nimi sdílíme své dojmy, tu zahlédneme srnu v mlází, tu milence na lavičce a jedeme dál, jakoby zpátky v čase. Paranormativní projekt mladého tvůrce doslova vytírá zrak takovým autoritám jako Klusákovi s Remundou, dokonale konkuruje časosběrným počinům Třeštíkové a natrhává i Jacques-Yves Cousteauovi. Fantastická práce se světlem svědčí nejvíce o tom, že autor disponuje kvalitní technikou. Roztomilý dojem z filmu dodají i zúčastnění herci, kteří jsou veskrze přirození a nejeden divák si připomene někdejší Formanův přístup s tolik úspěšným obsazováním naturščiků. Celý vůbec ne dlouhý program doprovází romantická nonhetero melodie, jež koresponduje s mlnem vizuálna, který nám hošan Borrtex (ten adminek z ČSFD, co fixluje screeny) přináší. Zkrátka a jednoduše jedná se bezesporu o nejlepší adespoton tohoto mého dne a jsem za něj velmi vděčný. Osoblažská úzkokolejka doslova a do písmene utvořila tzv. "mejk maj dej" efekt. (27.11.2015)