Zahradník z Argenteuil

Pohodová komedie o svérázném mužíčkovi v podání Jeana Gabina, který miluje zahradnictví, poezii a malování, na první pohled žije desítky let zastaralým životem, mimo jakýchkoliv společenských pokroků nejen moderních 60. let... ve skutečnosti ale představuje pro společnost skrývající se hrozbu v podobě dlouholetého padělatele bankovek. Od počátku je zaděláno na slušný námět, velice se mi líbil provázející komentář s pěkným nadhledem, a některé situace hodně zábavné, např. taková malá optimistická vzpoura pana zahradníka vůči důchodcovským povinnostem či jeho typicky senilní názory na současnou mládež, kde každý je automaticky "beatlesák". :-)) Nebo když Gabin postupně sbírá pomocí záměny svých bankovek spoustu drobných nejdřív do kapsy, pak do prasátka a hlavně do třetice do deštníku. Trochu horší to je s přechodem děje na Riviéru, když se začíná děj motat hlavně kolem mladých. No a konfrontace milého staříka s dekadentní společností mladých pseudoumělců a jejich psychedelického happeningu na lodi snad v tomhle žánru ani nebyla nutná. Celkově jsem se příjemně pobavil, ale ve srovnání se zvyškem Gabinovy pozdní filmografie (včetně komedie, jako např. Svatý rok) je to za mne jenom dobrý průměr. 65% (12.11.2019)

Dokud to vypadá, že film bude o velkém dluhu na sociálním pojištění, který Jean Gabin musí zaplatit během několika dní, je zaděláno na slibnou komedii. Jenže to, co se zdá být hlavní zápletkou, je jen způsob, jak představit titulní postavu a ozřejmit její způsob života. Jako nejlepší ve filmu se mi jeví sekvence, v níž Gabin rozměňuje padělané bankovky a získané mince ukrývá v deštníku. Jenže pak doslova i obrazně začne pršet. Film atakuje Liselotte Pulver, namluví si Gabinova kmotřence a staříka to degraduje do vedlejší role jakéhosi uzívaného glosátora tuctového děje. Gabinovo tolik obdivované podehrávání mi vždycky připadalo jako postoj "tak už to natočme, ať to máme z krku a můžu si jít lehnout". Pokud hraje Maigreta, lupiče v přestrojení za kněze nebo jinou postavu, která má dobrý důvod chovat se nečitelně, je vše v pořádku. Ale v Zahradníkovi z Argenteuil mi to tak vhodné nepřipadá. Gabinovo flegma nakazilo celý film a ovlivnilo můj výsledný dojem. Ne přímo špatný, ale velice ospalý film. 60% (14.12.2010)

"Prvnímu, koho potkám, dám milión." Čím je člověk starší, tím víc si uvědomuje, že v životě nejsou peníze zdaleka tak důležité jako obyčejné chvilky štěstí. Pečlivý okopávač záhonů a opatrný padělatel malých bankovek přezdívaný Tulipán to už dávno pochopil, nikam nespěchá a důvodem k závisti může být hlavně jeho vnitřní klid. Naše duše v tomto případě naprosto souzněly a celá ta zápletka s hamižným synovcem mi pouze narušovala vzniklou harmonii. Zkrátka, pokud mi "moudří, jedineční a nezkorumpovatelní" vůdci našeho národa jednou umožní dožít se důchodu, tak budu stejný jako on. A do té doby taky. (18.04.2016)

Řeč bude o penězích … K životu jsou nezbytně nutné, o tom není pochyb - a lze si je opatřit nejrůznějšími způsoby. Leč je dobré nepřekročit přitom míru - protože jenom tak mohou přinášet malé radosti, nikoli velké starosti ... Nepříliš komplikované, lehounce úsměvné vyprávění je sice vkusné, ale ke škodě věci nadmíru únavné - takže jedna z mála skutečností, která potěší (kromě přítomnosti Jeana Gabina), je poměrně krátká stopáž … 2,5* (08.12.2010)

Vše klape a je v pořádku v příjemné uvolněné atmosféře až zhruba do poloviny filmu. Pak se odjede na riviéru začne to být celé takové podivné(obzvláště scéna na lodi je vskutku šílená). Gabin je jako obvykle výborný, Serge Gainsbourg sympatický a jeho hudba přesně padnoucí, ztřeštěná Liselotte Pulver nijak neruší, ale vzhledem k oné druhé polovině nemohu dát více než 3*. (07.12.2010)