Ve službách krále

Z tohoto filmového snímku nemám radost, a to i když je z roku 1961. Oplývá přílišnou nudou, nedokázal mě ani na určitý okamžik vytrhnout od namotávání klubíčka; vše jakoby se odehrávalo už s předem jesným vítězstvím (např. obsazování hradu). Číší z něj až přílišná sebejistota, která potírá jakékoliv sebemenší zpochybnění. Dále nemohu překousnout určitá hluchá místa v ději ( viz jak Marais zakotvil koně u křoviska ještě s jedním kumpánem a společně šli do hradu - určitý mezi děj - a hle najednou jsou v místnosti odkud vyslechnou závažný rozhovor: jak vědí kam maj jít a vůbec, jak mohli vědět, co se tam bude řešit?). Určité plus dle mého mínění mohou sklidit kulisy a rekvizity a potom též Jean - Louis Barrault, a to proto, že dle mého jako jediný nepůsobil uměle ve své roli. (09.03.2012)

Skoro padesátiletý Marais napadá své soky zezadu, podle na ně útočí a to všechno dělá jen proto, aby získal Rosannu Schiaffino. Jeho protivníci, krom Hanina, jsou mdlého rozumu, a tak podléhají jeho nerafinovaným atakům. S tím bych se možná smířit dokázala, neb kostýmní romantické filmy bývají poněkud naivní, ale nedokážu se smířit s tím, když kočár peláší v stopách pneumatik, které do sněhu vyryl před ním jedoucí automobil. (07.12.2013)

Stačilo mi vidět o rok staršího Hunebellova Kapitána a již bylo možno naprosto jasně od pár prvních okamžiků scénář k tomuto dílu tak, jako by ležel přede mnou nastole. Cože, statečný rytíř Neuville poražen v turnaji? V tom je nějaký podraz. A opravdu, za pár minut se ukáže, že jo. Pročpak se ten vévoda tak chtivě dívá na tu nevinnou zamilovanou dívku? To on ji asi unese. A taky že jo. A tak dále a tak dále. Po prvních pěti minutách máte naprosto jasno v tom, co je která postava zač, po 20 dospějete k přesvědčení, že už se to nezmění a po 100 si řeknete: "Zase jsem měl pravdu." Také odhadnete, že takový film se neobejde bez hostiny, soubojů, romantických vyznání a honičky s koňmi. Originalita téměř na bodu mrazu a ještě k tomu patetické, tupé dialogy. Hlavně aby to přejsně definované dobro zvítězilo. (23.07.2009)

Z rytířských rolí a filmů Jeana Maraisa je tahle role a film tím slabším, na co lze narazit. I tak je to ale sympatické. Výborná výprava, překrásné exteriéry (i interiéry), vymakané bojové scény a pěkný příběh, ačkoliv samozřejmě trochu předvídatelný (ale koho to sakra zajímá?). Tenhle film jsem si vážně užil a to nejenom díky všemu výše zmíněnemu, ale samozřejmě také parádní atmosféře a hereckým výkonům, ze kterých bych vypíchnul Guye Delorma, jehož ksicht znám již od dětství, ale jak se jmenuje, mně vůbec nezajímalo. 70%. (04.05.2019)

Jean Marais je prostě šlechtic s velkým Š a rytíř s velkým R. Za protivníka má záporáka, jehož léčky jsou pozoruhodné, ovšem nikoli bez chybičky. Mimojiné by se měl vždy přesvědčit, zdali je domnělá mrtvola opravdu mrtvá, protože dvě zmrtvýchvstání - to už zavání nedbalostí. Možná je vše předvídatelné a neoriginální, já to historickému filmu s Maraisem velmi ráda odpustím. Neoriginální scénář má kdejaký film. Ale atmosféru francouzských historických filmů a šarm a charisma Jeana Maraise jen tak nějaký film nemá. (13.04.2011)