Free to Play

Kdo nehrál nikdy nepochopí. Kdo hrál tak empaticky přikyvuje a tleská individuálním a kolektivním super-schopnostem zúčastněných. I když jsem přirovnání o fotbale a šachu nikdy z jiných úst předtím neslyšel, tak mě nezávisle na této replice napadla úplně stejná metafora pro hry MMORPG. I když je film povedený, tak zobrazuje hráčskou realitu asi tak přesvědčivě a důmyslně jako kosmolog pro laika historii Země promítnutou do jednoho nástěnného kalendáře. Vše působí jako z rychlíku. ___ Pod co bych se podepsal, tak jsou ty niterné komentáře pro-hráčů. Ve vnitřním monologu jsem si vedl nejeden z nich. 15 hodinové hraní (i více) moc dobře znám, kdo chce být dobrý, musí tvrdě trénovat. Mít postřeh, umět improvizovat, vědět co si dovolit, vést tým, vymýšlet strategie, koordinovat jednotlivé členy....v podstatě to naplňuje náplň manažerských funkcí a dokonce ji podstatně rozšiřuje, poněvadž na bitevním poli jste současně generálem, ale i pěšákem. V podstatě je to velice náročná kombinatorická úloha, ve které musíte kalkulovat nejen s kvazistatičnosti jako v šachách, ale jednotlivé prvky se vyvíjejí v reálném čase, jejich parametry se mění a krátkodobé synergie clusterů to celé ještě více komplikují, nehledě na různé vedlejší činnosti ve hře. A tak by se dalo pokračovat dále a dále...zkrátka, kdo nezná nepochopí, resp. nemůže pochopit....podobně jako pocity u maratonského běhu (odběhnutého, nikoliv odpajdaného) či jiné činnosti (sex, drogy, hudba, literatura,...záleží na individuální sensitivitě), která Vás přenese do jiné dimenze reality (subjektivně, ale i objektivně virtuální). (20.07.2014)

Le Reportage from Other Side of Kосмос ~ Ultra reklamní promo se skutečně vykalkulovaným scénářem, vpravujícím do příběhu a zachyceného dění osudy hráčů na ta naprosto přesně cílená místa. Jasně, je to přestřelený a netvrďte mi, že jste při těch příbězích hráčů neměli myšlenky na to, že ti lidé nejsou normální. Ale fandovskou základnu to zjevně má a je putna, jestli jde o CS, UT, DOTA nebo Farmville, má to svoje diváky, svoje sponzory a bezesporu svůj vesmír. Stejně jako kterýkoliv jiný vesmír vážněji myšlené zábavy, která přerůstá v něco ještě víc. Nesouhlasím s řečeným, že se e-Sporty stanou oblíbenějšími než třeba fotbal - na to je svět ekonomicky a technicky furt slabý (čti: je to sci-fi), ale to byly svého času i Verneovy vzducholodě ;) ~ A mimo to, zpracované je to fakt umně. (24.03.2014)

Herní turnaj s prizepoolem 1.6M $? To už dokáže upoutat mou pozornost, i když absolutně nejsem fanouškem RPG nebo MMORPG her a Dota mi (kromě názvu) absolutně nic neříká. Ale je to úlet, jak třeba berou e-sport v Číně a asijských zemích. Dokument zajímavý, pěkně natočený. Líbí se mi, že dokument vše představí i pro neznalce a online hraní ukáže z mnoha úhlů. Zatvrzení fanoušci jistě nějakou tu hvězdu ještě přidají, u mě za čtyři. (17.04.2014)

Manuál pro všechny nastávající zakladatele rodin: Pokud vaše dítě bude trávit dny a noci zavřené v pokoj, bude pohlaví samčího a známky v žákajdě budou solidní prognózou pro následné studium oboru s výučním listem (nic proti tomu, proboha!), tak by jste měli zbystřit a polechtat internetové připojení či aplikovat klasiku "řemen, vařečka, bez desertu". A jestli vám bude tvrdit, že se tím v budoucnu chce živit, tak mu nasaďte koňskou dávku Xanaxu! Škoda prohnilé pathetické asijské statě! 80% (02.04.2014)

Tak jsme se přece jenom dočkali, Valve dokončilo dokument o prvním turnaji The International, kterého se mezitím stihly odehrát další dva ročníky. Nelze však říci, zda se čekání vyplatilo, Free to Play je totiž víceméně jenom standardní dokument, který zachycuje nestandardní téma. Tím jsou životy tří profesionálních hráčů hry Dota 2, které film líčí patřičně americkým dramatickým stylem. Naštěstí i tato část je poměrně zajímavá (a to hlavně díky různorodosti prostředí – Dendi žije na Ukrajině, Hyhy v Singapuru a Fear na americkém venkově), a pokud se o kompetitivní hraní Doty zajímáte, dozvíte se zajímavé informace. Nicméně to, co dle mě Free to Play zvládá nejlépe, jsou záběry ze samotného turnaje The International, kde napětí nikdo nemusel hrát, a kde kamera za orchestrálního hudebního doprovodu přelétává zpoza hráčů do jejich monitorů (doslova). Možná jsem cynik, ale kdyby si tvůrci odpustili klasické dokumentární „drama", mohlo se jednat o vskutku povedený pohled na jeden povedený turnaj o milion dolarů. (13.03.2014)