Obsahy(1)
Zpočátku romantický příběh o lásce Roba a Betty se postupně stává začátkem konce mužského protagonisty, když ze zaměstnání přinese celou mrtvolu (zatím nosil jen části lidského těla) a společně ji pomilují. Nicméně ani pak není Betty spokojená a svého snoubence opustí…
Tento poloamatérský snímek německého režiséra Jörga Buttgereita si získal svou proslulost během let, kdy se obaloval do hávu nepodložených legend. Je skvělým důkazem, jak se může film proslavit jen na základě „orální“ reklamy. Bez jakékoliv kampaně se stal Nekromantik vyhledávaným kouskem pro všechny zvrhlíky i obdivovatele neoficiální kinematografie (to už dnes o Buttgereitovi neplatí, o čemž svědčí i podpora Goethe Institutu).
Režisér vsadil na atraktivní téma erotické náklonnosti k nebožtíkům, protože obecenstvo dychtí po nechutnostech. Nekromantik 1 i 2 měl neuvěřitelný úspěch. První díl byl do konce 90. let zakázán v polovině evropských zemí. U druhého dílu chtěla německá cenzura zničit i negativ filmu. Nakonec se z něho stal předmět seriózního zájmu, a tak se dnes setkáváme s výklady, že jde o metaforu neschopnosti komunikace nebo že jsme svědky podobenství o nebezpečí AIDS a důležitosti bezpečného sexu, anebo také že Nekromantik je podobenstvím o rozděleném Německu. Bohužel jako minulý rok v případě filmu Kanibal holocaust (1979) i letos musíme upozornit na reálné scény zabíjení zvířat, které režisér očividně používá jen pro navození realistické atmosféry (např. Robova koupel s vyhřezlými kočičími vnitřnostmi). Naopak zábavně působí neumětelské triky jako rozpůlení lidské hlavy. Ale Buttgereit má již své slavnější předchůdce: Buio Omega (1979) (známější pod názvem Demencia) od Joa D´Amata nebo Macabro Lamberta Bavy.
Schraňování lidských ostatků a erotická vzrušivost smrti je, ať chceme nebo ne, součástí naší společnosti.
(Festival otrlého diváka)
Recenze (136)
Je to film hlavně o nekrofilii ... Zatímco tvůrci nejrůznějších horrorů, úchyláren, splatterů, slasherů, explotation a já nevím čeho všeho ještě, nás desítky let krmí brutálním násilím a s ním spojenými gore efekty, zde divák nalezne skoro téměř (i když ne pouze) gore efekty a hnusárny bez násilí. Násilí jako takové je zde použito pouze jako forma k dasežení cíle - změnit živého tvora na mrtvého. A to z důvodu zaměření hlavních hrdinů, zamilovaného páru, který se opájí právě nekrofilií a fetišismem k mrtvým tkáním, orgánům a částem těl. Je to minimalistický počin určený pro okrajové publikum, většině lidí by se z toho zvedal žaludek a mohli by to i zaměňovat za čistě účelovou "pornoúchylárnu" určenou právě pro sebeuspokojování sexuálně "nevyhraněných" diváků ... Inu, jak to tvůrci zamýšleli je otázkou, každopádně se dá na tento film dívat z mnoha úhlů. Čistá provokace, experiment, účelová nekrofilní úchylárna, romantická tragédie ...? Film má rozhodně svoje kvality v mnoha ohledech. Spousta symboliky, připodobnění, dobré gore scény, občas i zvrácený humor,ale hlavně HUDBA!! Ta povyšuje film o několik řádů ... ()
NEKROMANTIK sa zakladá skoro len na vizuálnej stránke, ku ktorej sa najlepšie hodia prívlastky "bizarný, morbídne zmyselný, chorý a zároveň jemne lyrický, nekro-romantický "- ako samotný názov hovorí. Práve kvôli lyrickému nádychu sa stáva film veľmi zaujímavý a pôsobivý, nielen nechutne makabrózny - nemôžem ho brať ako vyložene samoúčelný a prvoplánový, produkuje atmosféru ktorá ho stavia na zmyselnejšiu úroveň. Je to akoby precítená tragická romanca podaná nezvyčajným a zdeformovaným spôsobom, obsahujúcim minimum dejovej línie aj dialógov - komunikácia medzi postavami je skoro nulová, čo vytvára pocit izolácie podporovaný zo strany precízneho výberu hudby a smútočne sa tiahnuceho tempa, miestami so zábermi ako z nemých filmov, s postmortálne hypnotickým vplyvom . Nečakane zaujímavý a sugestívny underground so srdcom pre neobyčajnú zvrátenosť. Príde mi to ako jednoduchá, často aj cynická-humorná, báseň plná lascívnej funebrálnosti. ()
Tak zatim to je tak, že chčije ženská, sbíraj se mrtvoly, chčije chlap, chodí dom v zakrvácené kombinéze, nosí si dom kusy těl a dává si je do zavařovaček, no prostě němci, co od nich může člověk jinyho čekat... Zabití a vykuchání králika, srovnávaný s pitváním chlapa, z kterýho vytahuje ovar nebo co... pak ho vojedou a asi aji sežerou nebo co... pak umlátí kočku a ukájí se jejíma vnitřnostma, no psycho, že vražda a ojetí děvky na hřbitově už není nemá čím překvapit, a závěřečná sebevražda s multiple orgasms, to už je uplnej výplod choré mysli. Jinak filmařsky je to strašná amatéřina, ale na svou dobu chápu, že to mohlo někoho poněkud znervoznit, šokovat a znechutit, protože těm záběrům věřil... Ale je pravda, že ta představa těch hnusů (nezávisle na kvalitě filmu) funguje i dnes... Vubec se nedivim, že jedna z hereček tam rači ani neuvdedla svoje příjmení. Ej sorry, ale tohle nemůže mít žádnej skrytej význam... ()
Někdo má rád vdolky, jiný zas mrtvolky. Velmi dobrá parodie na romantické komedie ve formě amatérského pseudonekrofilního porna s jakýmsi příběhem o tom, že, jak to výstižně pojmenoval Dadel, nekrofilové to chtěj taky. Milující mladý pár, čirou náhodou nekrofilní, sbírá části těl - koupou se v krvi, společně souloží s mrtvolami a tak dále. Ona ale po krátkém váhání dá před svým partnerem přednost jedné obzvlášť krásné mrtvole, což vede k nádherně dojemnému a velmi stylovému konci. Tuším v tom nějakou hlubokou filosofickou myšlenku, ale je tak skvěle skryta, že ji nenacházím :)) Ale má to úžasnou atmosféru, hudbu (ta je vážně nádherná) a scénář. Na amatérský film docela slušné, ovšem není to zdaleka tak úchylné, jak se říká - nedělní rodinný oběd to klidně přežilo, i kvůli některým méně věrohodným gore efektům. Navíc má film výbornou symboliku, která ... ale pseudointelektuální rozbor za mne napsal Pomo. Proč takhle nevypadají všechny romantické komedie? ()
Bez mučení se přiznávám, že jsem film nedokoukal. Protože samotný film je mučením! Sled více či méně nechutných scén, násilně naroubovaných na jakousi parodii na příběh. Smysl mi uniká. Jako studie lidských úchylek to selhává na plné čáře, jako horor to selhává též, postrádá totiž jakoukoli strašidelnost, jako umění... Umění mě nemusí šokovat, aby mě zaujalo. Spíše naopak. ()
Galerie (36)
Photo © Film Threat Video
Související novinky
ČSFD skvadra zpět na Sitges Film Festivalu
Po úspěchu loňské filmové výpravy se čtyřčlenný ČSFD tým opět vydal na nejvýznamější festival pokleslých žánrů na světě. Hororoví fandové Filmmaniak, RUSSELL, Goldbeater a POMO (na spodní fotce zleva… (více)
Jste Otrlý divák?
Když nepočítáme sledování odpoledních telenovel, je jediný způsob, jako to zjistit: sebrat se a jít do pražského kina Aero na některé - a nebo rovnou na všechny - snímky uváděné v rámci přehlídky… (více)
Reklama