Obsahy(1)
Zpočátku romantický příběh o lásce Roba a Betty se postupně stává začátkem konce mužského protagonisty, když ze zaměstnání přinese celou mrtvolu (zatím nosil jen části lidského těla) a společně ji pomilují. Nicméně ani pak není Betty spokojená a svého snoubence opustí…
Tento poloamatérský snímek německého režiséra Jörga Buttgereita si získal svou proslulost během let, kdy se obaloval do hávu nepodložených legend. Je skvělým důkazem, jak se může film proslavit jen na základě „orální“ reklamy. Bez jakékoliv kampaně se stal Nekromantik vyhledávaným kouskem pro všechny zvrhlíky i obdivovatele neoficiální kinematografie (to už dnes o Buttgereitovi neplatí, o čemž svědčí i podpora Goethe Institutu).
Režisér vsadil na atraktivní téma erotické náklonnosti k nebožtíkům, protože obecenstvo dychtí po nechutnostech. Nekromantik 1 i 2 měl neuvěřitelný úspěch. První díl byl do konce 90. let zakázán v polovině evropských zemí. U druhého dílu chtěla německá cenzura zničit i negativ filmu. Nakonec se z něho stal předmět seriózního zájmu, a tak se dnes setkáváme s výklady, že jde o metaforu neschopnosti komunikace nebo že jsme svědky podobenství o nebezpečí AIDS a důležitosti bezpečného sexu, anebo také že Nekromantik je podobenstvím o rozděleném Německu. Bohužel jako minulý rok v případě filmu Kanibal holocaust (1979) i letos musíme upozornit na reálné scény zabíjení zvířat, které režisér očividně používá jen pro navození realistické atmosféry (např. Robova koupel s vyhřezlými kočičími vnitřnostmi). Naopak zábavně působí neumětelské triky jako rozpůlení lidské hlavy. Ale Buttgereit má již své slavnější předchůdce: Buio Omega (1979) (známější pod názvem Demencia) od Joa D´Amata nebo Macabro Lamberta Bavy.
Schraňování lidských ostatků a erotická vzrušivost smrti je, ať chceme nebo ne, součástí naší společnosti.
(Festival otrlého diváka)
Recenze (136)
Jak nekrofil ke Kristu cestu našel a k uspokojení došel. Závěrečná scéna je nesmírně romantická a dojemná. Jeden z nejnetypičtějších filmů, co jsem viděl. Pro jeho nápaditost. Pro jeho odvahu. Pro jeho nesmiřitelnost. Pro jeho otevřenost. Pro jeho oduševnělost. Pro jeho „normálnost“. Aneb takhle se rodí kulty. Neboť kulty mají omezený počet zbožňovatelů. A rozhodně nejsou pro nedělní program nejsledovanějších televizí. Je na nich krásné to, že o nich slýcháte a čtete mnohé a pak nakonec dostanete úplně něco jiného, než čekáte. A když to je v tom dobrém slova smyslu, je to opravdu šupa. Určitě bych tomu filmu dokázal vytknout namátkou třeba deset věcí (rozhodně ale ne hudbu, ta je naprosto vynikající a rád bych soundtrack), hodnocení to však neovlivní, protože tohle má nehodnotitelné kouzlo a technické stránky filmu jsou druhořadé. Jeden z nejromantičtějších filmů, co jsem viděl. Nevím, jestli si to ještě někdy pustím, ale byl to z různých pohledů a ohledů fakt zážitek. Původně jsem váhal mezi 4 a 5*, ale když si tady čtu některé komentáře, zvedám nahoru (dělám to poprvé, co sem chodím). ()
Hnus, hnus a ještě jednou hnus! Nejodpornější film, jestli se tomu dá tak říct, co jsem kdy viděla. Závěr je stejně neuvěřitelný (možná o trošku víc), jako celý děj. Jestli nejste nekrofil s podobnými zálibami, ani se na to nedívejte - je to opravdu zvrhlé a nechutné. Celou dobu jsem si kladla otázku – kdo něco takového vůbec dokáže vyplodit a PROČ?? Experiment, který musím hodnotit jako odpad. ()
Ťažká úchylárna oscilujúca niekde medzi romantickým filmom a nekrofíliou. Ako psychológa ma zaujímal tento "experiment" aj z toho psychologického hľadiska a z tejto stránky je tu naozaj čo rozoberať:) Snažil som sa v tom hľadať nadhľad a tendenciu šokovať, hoci niekedy to bol naozaj ťažký hardcore kde ide sranda bokom (napr."maznanie sa" s mačacími vnútornosťami vo vani). Pár "komediálnych" scén je fakt skvelých (napr. keď dvaja radostne poskakujú po lúke za doprovodu fest romantického klavíriku a pohadzujú si pri tom vnútornosti), ale to musíte akceptovať a pristúpiť na "trochu" zvrhlý humor (ako človek , ktorý zbožňuje staré filmy P. Jacksona som nemal problém:). Oceňujem tiež realistické efekty,masky a množstvo drobných detailov, ktoré vhodne dopĺňajú či psychologické pohnútky hlavného (anti)hrdinu alebo celkový dej (všimnite si napr. koho má týpek vyveseného po stenách). NEKRomantik je shocker a v tomto smere mu nie je čo vytknúť!!! Dal by som aj 3,5*/5, ale nechcem Wormboyovi posielať svoj psychologický posudok..:))) ()
"Cesta do hlbín nekrofilovej duše", asi takto by som charakterizoval toto atypické naturalistické filmové dielo. Láska má mnoho podôb. NEKRomantik je ľúbostný a zároveň tragický príbeh, ktorého hlavným aktérom je mladík Robert Schmadtke, ktorý trpí pohlavnou úchylnosťou, prejavujúcou sa erotickou náklonnosťou k mŕtvej hmote, resp. k mŕtvolám. Viacerí ľudia preto považujú tento film prinajmenšom za kontroverzný (vzhľadom na tému nekrománie), ale objavujú sa aj iné adjetkíva, ako napríklad nechutný alebo nemorálny. Asi som zvláštny, ale mne to nechutné nepripadalo. Film je predsa fikcia a pokiaľ si človek túto pravdu uvedomí, nemôže byť o nechutnosti ani reč. I keď by som pripustil, že film zobrazuje skutočnosť (čo je samozrejme hlúposť), potom by som sa opýtal: Čo je nechutné na skutočnosti? Čo je to skutočnosť? Kto rozhoduje o tom, čo máme pokladať za nechutné?... Ale dobre... uznávam, že slabším povahám môže prísť zle. Je to však veľmi relatívne. Niekomu príde nechutné napríklad Bad Taste, ale niekto iný sa na tom dokáže dokonale zabávať (ako napríklad ja). Mimochodom, NEKRomantik a Bad Taste sú si v niečom dokonca podobné. Okrem spoločného roku vzniku aj (polo)amatérskym spracovaním a komediálnymi prvkami, hlavne pokiaľ ide o tzv. splatter efekty. NEKRomantik je však predovšetkým romantický film (alebo skôr romantická dráma) a až potom komédia alebo horor. Ak má niekto predsudky voči takýmto filmom a nedokáže (alebo nechce) byť "nad vecou", nech sa na to radšej nepozerá... NEKRomantik je neskutočne originálny nápad. Ponúka zaujímavý a nezabudnuteľný zážitok, ktorý ešte umocňuje vynikajúca hudba, perfektne dotvárajúca jednotlivé obrazy. Dá sa povedať, že je toto dielo v podstate unikát (aspoň pre mňa). Akurát mi bolo ľúto toho králika, ale tak sa to robí aj v skutočnosti. Nie je to tak? 90%. ()
Ta společnost je tak strašně útlocitná a netolerantní, vždyť co je špatného na pozvolna rozkládajícím se milenci, hlavně, že se mají oba rádi, resp. „lásku“ obstará ten z páru, který je ještě nějakého citu či pohybu schopen…Experimentální hříčka, ze které asi ne každému bude dobře, snímek bych spíš nedoporučoval, slabším žaludkům a hlavně milovníkům zvířat pak určitě ne (leda že by z nějakého prapodivného důvodu nenáviděli králíky…a kočky, ehm). Čekal jsem, že se víc zasměju (kouzlu nechtěného), ale film končil a já se uchechtl snad jen u nabroušené lopaty (na co mačetu, že) a filmového kritika v kině. V každém případě pojem „švédská trojka“ dostává díky tomuto snímku nový rozměr. A milovníci happy endů se dokonce dočkají i hrdinova orgasmu (opravdu groteskní scéna) a soudě dle té dámy s lopatou si přijde na své i v novém „rozpoložení“. Stejně mi ale přijde, že to bylo, abych tak řekl, „mnoho hnusu pro nic“ (snad mi tu výpůjčku Shakespeare promine…no, měl by, abych si ho nešel vykopat, ehm), takže 2* jsou maximum. ()
Galerie (36)
Související novinky
ČSFD skvadra zpět na Sitges Film Festivalu
Po úspěchu loňské filmové výpravy se čtyřčlenný ČSFD tým opět vydal na nejvýznamější festival pokleslých žánrů na světě. Hororoví fandové Filmmaniak, RUSSELL, Goldbeater a POMO (na spodní fotce zleva… (více)
Jste Otrlý divák?
Když nepočítáme sledování odpoledních telenovel, je jediný způsob, jako to zjistit: sebrat se a jít do pražského kina Aero na některé - a nebo rovnou na všechny - snímky uváděné v rámci přehlídky… (více)
Reklama