Obsahy(1)
Zpočátku romantický příběh o lásce Roba a Betty se postupně stává začátkem konce mužského protagonisty, když ze zaměstnání přinese celou mrtvolu (zatím nosil jen části lidského těla) a společně ji pomilují. Nicméně ani pak není Betty spokojená a svého snoubence opustí…
Tento poloamatérský snímek německého režiséra Jörga Buttgereita si získal svou proslulost během let, kdy se obaloval do hávu nepodložených legend. Je skvělým důkazem, jak se může film proslavit jen na základě „orální“ reklamy. Bez jakékoliv kampaně se stal Nekromantik vyhledávaným kouskem pro všechny zvrhlíky i obdivovatele neoficiální kinematografie (to už dnes o Buttgereitovi neplatí, o čemž svědčí i podpora Goethe Institutu).
Režisér vsadil na atraktivní téma erotické náklonnosti k nebožtíkům, protože obecenstvo dychtí po nechutnostech. Nekromantik 1 i 2 měl neuvěřitelný úspěch. První díl byl do konce 90. let zakázán v polovině evropských zemí. U druhého dílu chtěla německá cenzura zničit i negativ filmu. Nakonec se z něho stal předmět seriózního zájmu, a tak se dnes setkáváme s výklady, že jde o metaforu neschopnosti komunikace nebo že jsme svědky podobenství o nebezpečí AIDS a důležitosti bezpečného sexu, anebo také že Nekromantik je podobenstvím o rozděleném Německu. Bohužel jako minulý rok v případě filmu Kanibal holocaust (1979) i letos musíme upozornit na reálné scény zabíjení zvířat, které režisér očividně používá jen pro navození realistické atmosféry (např. Robova koupel s vyhřezlými kočičími vnitřnostmi). Naopak zábavně působí neumětelské triky jako rozpůlení lidské hlavy. Ale Buttgereit má již své slavnější předchůdce: Buio Omega (1979) (známější pod názvem Demencia) od Joa D´Amata nebo Macabro Lamberta Bavy.
Schraňování lidských ostatků a erotická vzrušivost smrti je, ať chceme nebo ne, součástí naší společnosti.
(Festival otrlého diváka)
Recenze (136)
Pravděpodobně jeden z nejúchylnějších filmů, co jsem kdy viděl. Jeho zvrácenost je nezměrná a vrcholí v tak šíleném závěrečném vyústění, že už jsem se mohl jen smát tomu, jak je to celé stupidní. Nechápu, jaká chorá mysl mohla takový hnus přivést na svět, a doufám, že to zabití kočky bylo jen hrané, jinak je ten film ještě stokrát horší sračka než je i tak. ()
Po velmi slabých krátkometrážních filmech představil Jorg Buttgereit "filmové dílo" jehož kultovnost teď už naprosto chápu. Mnoho vynikajících scének plných krve, nechutností a erotična, na druhou stranu romantické scény plné klišé, jen obohacené o trochu netradiční prostředky (postelová scéna, sen). Závěrečná scéna však dodala korunu a smíchy jsem málem neudržel oběd, který jsem během během filmu s chutí pozřel. Vynikající! ()
Bez ohledu na původní záměr (Buttgereit tvrdí, že chtěl jenom šokovat, ale já mu to nevěřím), ultra nízký rozpočet a nechvalnou pověst toho nezvrácenějšího z nejzvrácenějších je NEKRomantik překvapivě vtipný, melancholický a dokonce snad... Jímavý? Samozřejmě v intencích těch nejextrémnějších metafor. A dokonce se v závěru podaří vykoupit jediný doopravdy zavrženíhodný moment - zabití a stahování králíka. Můj nový dream job: slime supply. 7/10 ()
Někdo má rád vdolky, jiný zas mrtvolky. Velmi dobrá parodie na romantické komedie ve formě amatérského pseudonekrofilního porna s jakýmsi příběhem o tom, že, jak to výstižně pojmenoval Dadel, nekrofilové to chtěj taky. Milující mladý pár, čirou náhodou nekrofilní, sbírá části těl - koupou se v krvi, společně souloží s mrtvolami a tak dále. Ona ale po krátkém váhání dá před svým partnerem přednost jedné obzvlášť krásné mrtvole, což vede k nádherně dojemnému a velmi stylovému konci. Tuším v tom nějakou hlubokou filosofickou myšlenku, ale je tak skvěle skryta, že ji nenacházím :)) Ale má to úžasnou atmosféru, hudbu (ta je vážně nádherná) a scénář. Na amatérský film docela slušné, ovšem není to zdaleka tak úchylné, jak se říká - nedělní rodinný oběd to klidně přežilo, i kvůli některým méně věrohodným gore efektům. Navíc má film výbornou symboliku, která ... ale pseudointelektuální rozbor za mne napsal Pomo. Proč takhle nevypadají všechny romantické komedie? ()
Je to hlavně laciný film. Je na něm hodně znát, že byl vyráběn "na koleně" s nulovým rozpočtem a amatérskými herci. Underground? Možná, ale srovnání s Lynchem je podle mne dost mimo. Naprostá doslovnost a tvrdý atak na diváky se slabým žaludkem nemá nic společného s Lynchovým citem pro náznak a tajemno. ()
Galerie (36)
Související novinky
ČSFD skvadra zpět na Sitges Film Festivalu
Po úspěchu loňské filmové výpravy se čtyřčlenný ČSFD tým opět vydal na nejvýznamější festival pokleslých žánrů na světě. Hororoví fandové Filmmaniak, RUSSELL, Goldbeater a POMO (na spodní fotce zleva… (více)
Jste Otrlý divák?
Když nepočítáme sledování odpoledních telenovel, je jediný způsob, jako to zjistit: sebrat se a jít do pražského kina Aero na některé - a nebo rovnou na všechny - snímky uváděné v rámci přehlídky… (více)
Reklama