ノーゲーム・ノーライフ
No Game, No Life
Kamera:
Kenji FujitaHudba:
Šindži HosoeHrají:
Ai Kajano, Jošicugu Macuoka, Jóko Hikasa, Mamiko Noto, Mijuki Sawaširo, Rie Kugimija, Juka Iguči, Džun Fukušima, Satomi Arai, Naomi Šindó, Harumi Sakurai (více)Epizody(12)
-
Beginner (E01)
-
Challenger (E02)
-
Expert (E03)
-
Grandmaster (E04)
-
Weak square (E05)
-
Interesting (E06)
-
Sacrifice (E07)
-
Fake end (E08)
-
Sky walk (E09)
-
Blue rose (E10)
-
Killing giant (E11)
-
Rule number 10 (E12)
Obsahy(2)
Sora a jeho mladší sestřička Shiro tvoří nerozlučnou dvojici. Ve skutečném světě žijí coby hikikomori ve svém malém bytě a věnují se hraní počítačových her. Jejich přezdívka Kuuhaku je postrachem všech ostatních hráčů, jelikož Kuuhaku zásadně neprohrávají, nikdy. Sora a Shiro jsou sami o sobě výjimeční hráči, společně pak zdánlivě neporazitelní. Sourozencům se jednoho dne změní život díky vítězství v šachové partii, když porazí samotného Boha. Otevírají se jim díky tomu nové možnosti a doslova celý nový svět... (-Victor-)
(více)Videa (3)
Recenze (38)
No game no life no toto mi no ako to no povedať pripomínalo dosť Oda Nobuna no yabō a bolo to trochu lepšie (zámerne som použil viac krát no). Zo začiatku máme dve postavy, ktoré tvoria jeden celok, sú týmom. Tieto dve postavy, ale nemajú žiadny ciel chcú sa hlavne baviť a ich zmysel pre povinnosť je takmer nulový. Sora a Shiro sú napriek týmto neduhom veľmi kvalitnou dvojicou. Pravda je to, že najviac zaujmú hry, ktoré hlavný hrdinovia zvádzajú s ostatnými "nepriateľmi". Silný nepriateľ v podstate možno ani neexistuje a táto absencia je občas cítiť. V každom prípade napriek tomu hry a ich úžasná premyslenosť sú najväčším lákadlom No Game, No Life. Ak by som sa sústredil len na túto úžasnú premyslenosť a to ako sa tu využívajú tie hry tak by som tomuto musel dať úžasné hodnotenie. Takéto premyslené ťahy, ako na šachovnici mám rád. Logickosť, matematika a sonda do útrob ľudského chovania a myslenia boli úžasné. Nový svet vyzerá naozaj krásne a ľudia v kráľovstve sa správajú vierohodne. Snaží sa to byť anime v podstate pre každého, aby si tam každý našiel niečo. No Game, No Life teda obsahuje scény trocha šteklivého charakteru a občas treba niečo aj prehrýzť. To ako sa komu páčia jednotlivé šteklivé scény nechám na každého uvážení, ale niekedy sa zachádzalo ďalej ako by sa malo vo vzťahu sestry a brata ... Samozrejme to sa stáva nebudem to tu rozoberať a očierňovať toto dielo pod čiernu zem z dôvodu, že to bolo len minimálne a mierne. Ending by som vyzdvihol z dôvodu, že na neho vplývali napríklad okolnosti v diely tak ho bolo rozumné aj vypočuť a pozrieť. Oplatí sa tomu venovať čas a pozrieť si to. Chcel by som druhú sériu. ()
Naprostá pecka, tohle mi chybělo. K návratu ke sledování anime jsem si nemohl vybrat lepší anime. Povznesení základních principů her do absurdních a ztřeštěně promyšlených výšin. Ústřední dvojice baví svojí nekompromisní inteligencí při překonávání her a zároveň svými sociálními fóbiemi. Hlavní podmínkou světa ve kterém se dvojice ocitne je se především bavit a to seriál splňuje pro mne dokonale. ()
Jak jsem nad seriálem zpočátku ohrnoval nos a divil se, proč je kolem něj takový hype, tak postupem času jsem seznal, že jde o podívanou vcelku fajnovou, která rozhodně není tak pitomá, jak jsem si nejdříve myslel; leč pravdou je, že takové sestře Sory jsem až do konce seriálu nepřišel na jméno, stejně jako jsem do konce nenabyl dojmu, že by hlavní dějová linka byla kdovíjak košatá a pestrá. No Game, No Life je podívanou s velmi kýčovitou kresbou, spoustou duhových barev nejrůznějších odstínů a místy trochu větší dávkou fanservisu a ečči, ovšem světe div se, k duchu seriálu to všechno sedí, nevadí a neruší to pokojné sledování. Soundtrack taktéž, neb právě kombinace rytmické elektronické hudby, dynamického střihu a staccata chytrých dialogů – ovšem trochu jiného ražení než třeba v Bakemonogatari – dodává seriálu na zábavnosti a umožňuje mi přivřít oči nad očividnými nedostatky a neduhy seriálu. Líbí se mi, že hlavnímu hrdinovi propůjčil hlas stejný člověk, jenž zároveň propůjčil hlas hlavní postavě jistého tematicky podobného a silně vyhypovaného anime posledních několika let, ovšem porovnám-li No Game, No Life s anime poslední doby, jež se dotýkaly nějakým způsobem počítačových her a virtuální reality (kromě Sword Art Online ještě třeba Log Horizon), tak přestože jsem všem dal tři hvězdy, tak právě No Game, No Life jsem si z těch tří nejvíce užil a mám z něj asi nejlepší výsledný dojem. Silné 3*. Pokud bude někdy druhá řada, určitě se nebudu zlobit. ()
Nejprve One Punch man....a teď tohle...Originalita už v téhle době moc nefrčí a není ani cílem mainstreamového konzumního publika, které jenom vlhne po filmech jako 50 odstínů čehosi, nebo Revešuntovi. Ale pro nekonzumní publikum tu poměrně často zazáří kometa, která (ne)překvapivě míři z Japonska směrem k nám. Jak to sakra ti kluci šikmoocí dělají, že ať už jde o filmy, seriály, anime, nebo hry, tak dokážou stvořit naprosto originální dílo, které se dnešní filmové době naprosto vymyká. Ano přiznávám, nese to sebou nějaké vedlejší účinky. S japonskou originalitou přichází ruku v ruce japonská infantilnost, úchylnost a totální ujetost, která ovšem tak dobře spolupracuje s geniálními až dokonanými dialogy, že člověk jen sedí, přitrouble se usmívá, často otevře pusu při what the fuck scénách. Co ale je nejultimátnější je logika, kterou jsou vysvětlovány hry, jednotlivé tahy hráčů a celkově rozhovory a motivy, proč jednotlivé postavy jednají jak jednají. Neuvěřitelný. Sfouknul sem to za jedno odpoledne...100%!! ()
Galerie (829)
Photo © Madhouse
Zajímavosti (13)
- Anime je adaptací tří dílů knižní série se stejným jménem, jejíž autorem je Yuu Kamiya. (CarnTheNunya)
- Závěrečnou píseň „Oracion“ nazpívala Ai Kayano, která dabovala jednu z postav, Shiro. (CarnTheNunya)
- Jméno Avant Heim (létající město rasy Flügelů) znamená „První domov“. (ShiroNai)
Vezmime si myšlienku, alebo skôr počiatočný koncept "hraj, aby si prežil" a zmeňme ho na "hraj, aby si naplno žil". Znie to zaujímavo? Rozhodne to zaujímavé je. No Game, No Life pracuje presne s týmto tak trochu netradičným námetom, keď ústrednú dvojicu hrdinov - súrodencov vhadzuje do sveta, kde, narozdiel od iných anime, venujúcich sa mj. juhokórejskému národnému športu, teda progamingu, nejde o to prežiť, ale "len" prosto a jednoducho žiť - a to práve prostredníctvom hier. Originalite samotného príbehu je podriadená aj zámerne absurdizovaná forma - gýčová pestrofarebná animácia, príjemná hudba a zábavné charaktery, v ktorých sa snúbi inteligencia s infantilnosťou tak, že je to nesmierne zábavné a nuda nehrozí. Vlastne by som aj prijal (a pevne v to dúfam), keby to bolo ešte o niečo pikantnejšie a dôraznejšie vo svojom erotickom podtóne - a je to zrejme prvý krát, čo niečo podobné píšem. Ergo, tak okázalo podliezavý fanservis som už dlho nezažil :-) S touto dvojicou sa proste nestratíte. Body navrch prihadzujem aj za mudrovanie nad životným štýlom, prostredím a svetom (mimochodom veľmi atraktívnym), ktoré vôbec nevyznieva plocho alebo hlúpo - práve naopak, len ešte zosilňuje pocit, že je toto anime skutočne inteligentnejšie, než by sa na prvý pohľad mohlo zdať. Prvé dve epizódy: 80% P.S.: Vtipné je, že som pred premietaním na Comics Salóne navštívil prednášku o klišé pravidlách v anime a hneď po nej videl tento kúsok, ktorý niektoré z nich mierne porušuje a iné dômyselne využíva a aplikuje perfektným spôsobom. ////////// Nájsť v záplave pásovej produkcie niečo tak osviežujúce sa občas javí takmer nemožné, ale zdanie klame - stačí vedieť, kde hľadať, to mi mnohí potvrdia. V priebehu série som sa dočkal väčšieho zapracovania videoherných princípov do deja (azda najviac v samotnom finále) a premyslenejších stratégií, ale rozhodne tým z humorných prvkov ecchi neodbudlo - práve naopak (pritom však zachovávajú pridruženosť k deju a postavám, takže nie sú hlúpo samoúčelné - skôr mám pocit, že sa práve takýmto seriálom No Game, No Life vysmieva). Ostáva aj rozmanitosť prvkov i samotných hier, ktorá bráni upadnutiu do stereotypu. Zároveň menovite luxusný zvrat na konci 8. epizódy privodil nečakané prehĺbenie neduhov súrodencov v kontakte so spoločnosťou (SPOILER taktiež naviedol na falošnú "psychologickú stopu" a donútil ma fabulovať - a vo výsledku som rád, že to nezabili jednoduchým "všetko je inak, boli to len falošné spomienky" - čím tvorcovia naznačili, že možno nehrajú hry len hrdinovia vo fantasy svete, ale aj samotný seriál s divákmi). V závere sa aj tu dostaví ďalší zaujímavý moment, a to konfrontácia našich drahých hikikomori s - i keď virtuálnym - centrom Tokia. V záverečných dvoch epizódach dosahujú možnosti deja a schopností charakterov svojim spôsobom vrcholu, takže je otázne, či sa ešte v ďalšej sérii dokážu tvorcovia vyšplhať po ich chrbte vyššie. Zároveň však majú svet, postavy i herný motív IMHO potenciál, ktorý na nás ešte naplno nevybalili (čo je ostatne jedna z mojich menších výčitiek). Čo sa týka OST, je žánrovo pestrý a obsahuje množstvo skladieb inšpirovaných staršími i novými hrami (podobne ako niektoré konkrétne scény zo seriálu tiež priamo citujú hry, známe však skôr Japoncom - napr. Sorova námietka proti vymenovaniu Kurami za kráľovnú odkazuje na sériu z prostredia súdnej siene Ace Attorney); opening je tiež kvalitný a za celú dobu som ho preskočil len jediný raz. Z tohto ročnej nádielky zatiaľ prvý kúsok, s ktorým som skutočne spokojný. Snáď to v druhej sezóne nepôjde "do kytek". Poznámka: A napriek množstvu emotívnych momentov to prekvapivo nie je samé onii-chan, onii--chan, onii-chan!!! Palec hore. Prvá séria: 80% () (méně) (více)