Gadjo
Obsahy(1)
Dokumentární film Gadžo je jakousi „life-movie", jejímž obsahem je pokus mladého filmaře začlenit se do komunity tzv. nepřizpůsobivých občanů. Na půl roku se odstěhoval do Předlic u Ústí nad Labem, tedy do cikánského ghetta, které má tu nejhorší pověst. S kamerou namířenou na sebe se slušný Čech mezi „kopiemi Čechů" stává hlavní postavou svého filmu. Snaží se hledat odpovědi na nejrůznější otázky, které provázejí soužití dvou etnik – „bílého" a „černého". Mezi Romy nachází nakonec řadu přátel a odpovědi na vyslovené i nevyslovené otázky hledají společně. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (68)
Skvělé. Směrem k Tomáši Kratochvílovi smekám uznale klobouk. Od začátku dokumentu jde o (přiznané a proklamované!) zážitky jednoho člověka, odehrávající se převážně v rámci malé komunity, po dobu půl roku. Jde o mikropříběh, ze součtu kterých je ta naše objektivně neuchopitelná realita tak nějak poskládaná, a který zdaleka nemá ambice ji popsat celou. Tomáš se otevírá divákovi názory i životní etapou, ve které se nachází, a to s obdivuhodnou lehkostí onoho každodenního žití, až překvapivě vzdálenou do absurdna vytočeným dojmům světa mediálního kýče a konspiračního narativu. Nechává k sobě (a k nám) jen a pouze promlouvat několik málo lidí. Přemítá, diskutuje a tuto žitou každodennost - směrovanou přiznaným námětem díla - předává dál. Odborných antropologických prací, založených na dlouhodobém terénním výzkumu, které jdou mnohokrát více do hloubky, bylo napsáno spousta. Jenže ty nikdo nečte, maximálně z nich nějaký pseudospasitel napřesdržku drze vytrhne a šeredně překroutí jakousi citaci. Tato popularizační rovina sociální a kulturní antropologie má velkou sílu a výpovědní hodnotu, snad i proto, že si může dovolit být více na osobních emocích postavená. Snad ten banální příběh několika rodin dokáže naprasknout onu debilní nerealitu hloupě paušalizujících obecných pravd, internetových hovadin, davové hysterie a nebezpečného přijímání myšlenky kolektivní viny a vzdálí diváka od černobílého světa zjednodušování a fanatismu. Gadžo není manipulativní. Je názorový, subjektivní, laskavý a uvěřitelný. Děkuju za to. ()
Před kamerou se snaží každý chovat slušně. Chtěl bych vidět, jak by to dopadlo, kdyby se dokument nenatáčel na kameru. Přesto měl režisér štěstí, že narazil zrovna na ty "lepší". Otázka soužití se nedá narvat do padesáti minut, objektivita je proto minimální, bylo by to povídání rozdělené na mnoho epizod. ()
Sláva banalitě! Nečekal jsem to, ale stejně jsem uvíznul v síti mých vlastních stereotypů, a od dokumentu jsem čekal sérii vyhrocených a výživných scén maloměšťáckého rasismu. Ale ten film je v podstatě o ničem, nemá konflikt a většina situací je v jádru zcela banální. Tomáš Kratochvíl vše nechává na bedrech jeho vlastního svědectví, nesnaží se do morku kostí s ostatními polemizovat a tak jak on sám plyne ghettem, plyne i téma samotného film. A je vlastně smutný, že o Romech se bavíme jen ve vyhroceném kontextu, ať už anticikánských demonstrací, extrémní chudoby či kriminality, zatímco ta všední banalita romského života je nám skryta. "A třeba na tom Cejlu je víc takových Jardů?!" A tak myslím, že ten rozvod nakonec k něčemu byl. ()
V podstatě skvělý dokument o tom, že svět není jen černá a bílá, ale že je také něco mezi tím. Tomáš Kratochvíl je sympaťák a díky malé kameře a amatérskému pojetí natáčení získává dokument na poutavosti. Chvílemi má tento počin možná tendence sklouzávat k nějaké agitce, ale celkově na mě Gadžo působil spíš vyrovnaně a nezaujatě. Rodina, v níž trávil půlrok, byla značně příjemná a sympatická. ()
Narýchlo splácaným konceptom, z ktorého musí byť už-už dokument, mapujúci niektorú z aktuálnych, často rozporne vnímaných otázok súčasnosti, sa vyznačuje celý cyklus Český žurnál. Vznik takýchto náhľadov je cenný, napriek chybám z uponáhľanosti a niekedy plynúcim aj z vopred daného myšlienkového rámca autora, ktorý meniť nechce, chce len nakrútený materiál prispôsobiť tomuto názoru. Zdokumentovaním vopred danej idey sa totiž vytráca premýšľanie a nachádzanie iných riešení. Tieto schémy sú väčšinou poplatné žurnalisticky plochým, vopred predžutým alebo eurohumanoidným limitom. Gádžo v tomto štýle ukazuje, že bezproblémovo sa dá žiť aj v rómskych sídlach, názory majority sú dané strachom, nie reálnymi obavami, holohlaví rasisti sa osamote boja povedať názor a len vyhrocujú emócie volajúc po radikálnej izolácii Cigánov. Mladý filmár vymyslel z núdze cnosť: zabil dve a azda aj tri muchy jednou ranou. Napätú situáciu doma vyrieši dočasným odlúčením, počas ktorého sa pokúsi žiť v rómskom gete a o živote v ňom nakrúti dokument. Podarilo sa. Pocity skôr rozpačité. Zachytenie polroka u Cigánov začalo dobre, zaujímavým predstavením dohadovania o bývaní, ukázaním prestavby bytu. Vzápätí sa to preklopilo do snahy byť objektívny a v obraze sa zjavili náckovské zhromaždenia, vyjadrenia obyvateľov miest. Objektivitu po čase vystriedali rodinné zamyslenia i oslava, kde sa dozvieme čo to i o režisérových súrodencoch a švagrinách. Vyjadrenia rodinných príslušníkov režiséra mali zrejme ukázať predsudky a ich postupné roztápanie vplyvom priameho zážitku a kontaktu s Cigánmi. Zdokumentovanie pobytu samotného ostalo kdesi na polceste. Vidieť bolo nie ani tak geto ako také, ale prevažne jedna cigánska rodina a druhá režisérova. Záberov z geta bolo pomenej, stále častejšie boli ukazované ulice iných miest, obydlia režisérovych blízkych a oslavné rečičky v závere (nič mi neukradli). Veď fajn, len to čím ďalej tým väčšie spájanie osobného a pozorovaného je zvláštne, pretože v snahe oddýchnuť si od jedného sa na druhej strane režisér do toho istého prostredia stále viac vracia a prepája ho s prostredím, ktoré chcel nezávisle mapovať. Dokonca odznie, že jeho koncepcia bývania s Rómami je takého druhu, že ide o prvý takýto prípad po 700 rokoch, čo sem Rómovia prišli. Ach jaj. Napriek všetkým výhradám je i tento koncept užitočný a hodný filmového nasledovania, len netreba byť snáď tak hyper korektný. Z filmu najviac zaujal tučný šedivý bradáč s cigaretou, pomenúvajúci problémy veľmi triezvo, žiaľ jeho vstup bol veľmi krátky - zrejme zodpovedal tomu, koľko ľudí sa na problémy pozerá práve týmto spôsobom. 60%. Vyššie hodnotenie nijako nemôžem dať, pretože nedávno uvedený dokument "Všetky moje deti" od Ladislava Kaboša ide, čo sa týka ukázania mentality Cigánov, ich problémov a možnej pomoci oveľa ďalej. Priamejšie aj otvorenejšie pomenúva problémy vzájomného spolunažívania i nažívania samotných Cigánov. A dokumentom, ktorý bez príkras ukázal životné podmienky segregovanej osady bol film Cigáni zo Svinie (The Gypsies of Svinia, Kanada 1999) od Johna Paskievicha, ktorý strávil dlhšie časové obdobie priamo v cigánskej osade na východe Slovenska aby podal alarmujúco presnú správu o vylúčených ľuďoch, žijúcich v hrozných podmienkach. Viac napr. tu: http://hn.ihned.cz/c1-10487160-dokument-o-romech-vyvolal-zivou-diskusi . Príznačné je, že kanadský dokument žiadna verejnoprávna ani súkromná česko -slovenská televízia nezakúpila. () (méně) (více)
Galerie (13)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (1)
- Předpremiéra filmu proběhla 27.11.2013 v českobudejovickém klubu Kredance v rámci programu o lidských právech. (MTHRFCKR)
Reklama