Bez kalhot XXL

Jedna jediná scéna měla vtip a to ta na tý benzínce. Tu jsem ocenil i já a docela jsem se zasmál. Zbytek je pro mě nepochopitelné filmařské monstrum, které ukazuje druh popkultury, která je u mě vysloveně mimo. A kdyby se někdo chtěl rozčilovat nad tím, proč jsem na film vůbec koukal, tak podotýkám, že jsem ho shlédnul náhodou a v podstatě omylem. Říkal jsem si, co by mohlo být na tomto filmu jiného od prvního dílu. Ve výsledku vlastně skoro nic. Jen na rozdíl od prvního dílu ten druhý působí, jak kdyby u scénáře někdo tahal kočku za ocas, aby vymyslel něco jiného, než to, co už jednou někdo vymyslel. (12.06.2017)

Tak tohle moc ne. Dvě hodiny je na tohle cosi až moc příliš, když se stejně čeká na to finální vystoupení, které je - nutno uznat - skutečně vrcholem, je zábavné a i jako chlapa mě to bavilo. Výborná choreografie a hlavně skvělí tanečníci. Nějak jsem ale neměl pocit, že tenhle film má tu hloubku, kterou chce prezentovat. Jako road movie skutečně nuda. (06.09.2015)

První díl mě bavil a byl svým způsobem originální. Proto jsem se na dvojku těšil, že se parta striptérů v čele s Channingem Tatumem vytasí s něčím novým a větším jako minule. Bohužel se tak nestalo. Místo toho sledujeme road movie po Americe a ve finále nic moc show, na které sice bylo plno vlhkých ženských, ale z pohledu toho striptéra bych se po zádech neplácal. Nicméně pár dobrých scén tu bylo a velmi dobře se dívalo na Jedu Pinkett Smith. Každopádně se z tak neokoukaného potenciálu dalo vyvařit více. (25.10.2015)

O nic horší než jednička, přesto dost jiná. Tam, kde se předchůdce snažil o nějaký ucelený, relativně vážný příběh, tam se dvojka rozhodla jít cestou odlehčené letní road-movie. Více humoru, hlášek - podstatně méně drama. A to se povedlo. Dámy jistě ocení vypracovaná těla hlavních postav, slušné choreografie (ač ne tak propracované jako v jedničce) a pestrý výběr doprovodné muziky. Čekal snad někdo něco víc? I jako "necílovka" jsem se u překladu dobře bavil po celou stopáž filmu a mohu ho s čistým svědomím doporučit. (13.07.2015)

Tredžik Majk XXL aneb Druhá travestišou Čuníka Tatůma je, fundovaně vyjádřeno odbornou filmově teoretickou terminologií, „retardovaná ultrapičovina“, kterou lze směle označit za nejkolosálnější buzerantskou trapárnu dekády. Než mě zase nějaká nedbale oholená „krasavice“ označí za homofoba, rád bych podotknul, že jsem si naprosto vědom primárního předurčení tohoto veledíla jako kulisy pro sebeprstění pronikavě inteligentních, obézních a upocených čtenářek Padesátí odstínů neohrabaného ukájení zanedbávaných štěrbin, odhodlaných průzkumníků mužských rekt a předčasně potracených, dosud nemenstruujících hrdých dcer hajzlbáb a operátorů hovnocuců, jejichž jediným smyslem života je pištět na koncertech chlapeckých homokvartet. Na druhou stranu si však myslím, že i sebedebilnější gájprájd lze natočit alespoň kapku smysluplně a s trochou grácie, a ne tak, že partička vysolárkovaných, metrohomokládních princezen včele se špatně vyrýsovaným šimpanzem Čuníkem a certifikovaným řiťopichem žužu Bůmrem jede dvě hodiny autobuzem na výleteček a plácá přitom buzprecedentní pičoviny natolik sofistikované, že o jejich sepsání snad museli požádat nějakého sexuálně dezorientovaného chovance (-kyni) Střediska pro léčbu mozkových dysfunkcí se sídlem v kalifornském Sakradementu. Závěrem hošššy předvedou za doprovodu nemilomrdně krutohustých bítů negerských přednašečů sestavu neurotických kopulačních homopohybů, nechají si od pár nadržených intelektuálek očichat v kožených kalhotech brutálně zapařené rozkroky, pročež na ně zamrkají zpoza tangové šňůrky lascivně vykukujícím kakaovým okem. Upřímně nepochybuji, že při tom vzrušením zacukalo v nejednom konečníku a mnohá otylá ruka našla mezi zapařenými faldami daleko snáze díru v notně uleželém sýru, avšak to, co tomu předcházelo, je natolik buzelstnou ukázkou čiré scenáristické debility, až to musím prohlásit za nejhrůznější zážitek za posledních deset let. Samozřejmě hned po Birdmanovi. (29.08.2015)