Lída Baarová

Banální scénář a megalomanská, ovšem amatérská režie, to jsou ve zkratce dva hlavní problémy tohoto filmu. Už hned začátek, kdy jsou do jakože dobových záběrů z Berlína vloženy postavy Pauhofové a Stašové, dávají tušit, že následuje průser. A taky že jo. Je to škoda, že při tak velkorysém rozpočtu a z něj plynoucí výpravnosti a účasti hvězd vznikla taková hovadina. Nevím, co kritizovat dřív, zda Renčovu zálibu v bezdůvodně drasticky dramatických scénách (křišťálová noc, popraviště, sebevražda Zorky Janů), nebo prostě jen nepochopitelných momentech - Hitler "svádějící" Baarovou (nebo co to mělo být) Wagnerem, Mádl toužící osahávat kozy, scenáristické klišé jako "záchrana před popravou v poslední vteřině, když někdo přiběhne ze vzkazem od ministra" či pravděpodobně nejhorší milostná scéna v dějinách českého filmu (což mě rmoutí o to víc, protože v ní účinkovala moje drahá Táňa Pauhofová). Vůbec Goebbelsova postava byla napsaná strašně divně. Několikrát se zmíní o jeho pronikavém intelektu, ale není to vůbec poznat, působí jen jako nadrženej strejda. K tomu musím na Renče směřovat další výtku - hlavně na jeho zbabělost nenechat německé scény v němčině. Zaprvý profláklé hlasy Viktora Preisse (Goebbels) a Martina Stránského (Fröhlich) dost ruší, zadruhé to vede k neúmyslně komickým momentům, kdy všichni šprechtí česky, ale dopisy si posílají v němčině. No, zkrátka celá Lída Baarová měla velké ambice, ale především vinou Filipa Renče dopadla blbě. Ohromná promarněná šance a promrhaných 80 milionů. (19.03.2018)

Prázdná bublina, dokonale zmáknuté bulvární PR a zoufalá zpráva o stavu tuzemské kinematografie v jednom. Šel jsem do toho s předsudky, ale i tak mě překvapilo, jak hrozně moc plytké to ve výsledku je. Ani náznak snahy proniknout některé z postav pod kůži. Hubač s Renčem se vezou na primitivní vlně, která sleduje Goebbelsovy slizké pohledy a Lídinu bezelstnou naivitu prostinké blbky, přičemž se kolem nich motají mraky vedlejších deklamujících figur, které jsou pro posun děje naprosto nepoužitelné. V celé bezobsažnosti se tak projevuje naplno i Renčova realizační neschopnost, kdy celou primitivnost maskuje kamerovým kýčem, pochybným střihem a podivnou libostí v exploataci, která nadobro nechává propuknout úlevné salvy smíchu. Někdy mě udivuje, kam až vlastně tvůrčí ambice sahají. (16.07.2016)

Fenomén Lída Baarová skýtá potenciál na velký historický film, ale také na reflexi esenciálně českého, ale doposud pořád neotevřeného tématu morálních ohledů života v totalitě, potažmo pak celonárodní viny z každodenního eticky ambivalentního existování v minulých režimech. Na nic z toho ovšem v této sice velmi směšné, ale pořád ubíjející slátanině nedojde. V několika málo scénách, kde se film dotýká Baarové a její kariéry v nacistickém Německu, si vystačí v lepším případě s jalovou ilustrací, ale spíše spoléhá na prvoplánově exploatační konvenování předsudkům publika. Nacističtí pohlavárové, čeští fízlové, ale nakonec i vyšinutá matka či mladá novinářka mají asi být velkými hereckými party, jenže nikdy nepřekročí rovinu směšně křečovitých karikatur. Vedle propíraných pasáží s Göbelsem, které díky přemrštěnosti herecké, scenáristické i režijní trůní daleko za hranicí campu, film obsahuje nesmyslné sekvence, které příběh Baarové svádí do nečekaných žánrových poloh. Z nich nejvíce vyčnívá etuda jak vystřižená z prasácké teen komedie, náležitě castingově zdůrazněná angažováním Mádla. Samostatnou kapitolu představuje vyprávění, které má nakročeno ke konceptu nespolehlivé vypravěčky, ale ve své nesystematičnosti končí prostě jako snůška nesmyslných, impotentně doslovných a zhůvěřile fantasmagorických výjevů, které smrdí papírem, koksem a pitomostí. "Lída Baarová" ve výsledku není ani velkým životopisným filmem, ani říznou nazisploitation, ani etickým dramatem, ani prachobyčejným brakem, ale prostě jen odzbrojujícím fiaskem, jehož hlavní konstantu představují nesoudnost a nekompetentnost. Na druhou stranu projekt, který evidentně měl alespoň z části ambice ukázat kontroverzní persónu českého dvacátého století v jiném světle než coby démonizovanou kolaborantku (byť obraz láskou a vlastní slávou zaslepené hvězdičky není o moc přínosnější), se paradoxně sám stal kontroverzní položkou moderní české kultury skrze angažování neonácků, prolustrování horentních sum, které rozhodně neskončily na plátně, i podivným zaprodáním se v podobě honorací vypolstrované premiéry, která podle hesla „life imitates art“ zrcadlila scénu z premiéry v přítomnosti Goebelse. Ale třeba za několik desetiletí poslouží kauza Renče, Hubače a Landy jako předobraz podobně rozháraného filmu, který nám je ukáže jako tragické velikány zaslepené láskou k tyranům a sobě samým. (14.05.2016)

Porovnám-li recenze, tak s Mirkou se prakticky shoduji na rozdíl od toporné rádobypohádkové kritiky Kabáta. Dlouho jsem nezažil téměř vyprodané kino. Diváci se rozhodně filmu nevysmívali, ale smáli se při scénách, kdy se to dalo očekávat ("Bééé!"). Líbilo se mi korzování Lídy s matkou Berlínem. Z dalších dvou scén, kdy Lída putuje berlínskými ulicemi, ale už v době běsnění, byla působivější křišťálová noc. Renč je rutinér a většina jeho filmů (ne televizní tvorba!) mě nezklamala. Oheň jsem vnímal metaforicky, takže mi nijak nerušil způsob podání příběhu. Za nejsilnější scény považuji všechny s Goebblesovou manželkou (Lenka Vlasáková hrála přesvědčivě; při vodních hrátkách pobavila jazyková hravost) a situace, kdy byla Lída (z)raněná - útěk do Fröhlicha a Pankrác. Především ve vězeňském prostředí našla Táňa polohu z Kousku nebe. Velmi dobře do děje zapadla i postava filmového poskoka. Platonicky zamilovaného ochránce zvládl Mádl bez problémů. Film mě motivoval znovu otevřít Škvoreckého přepis vzpomínek Lídy Baarové Útěky. Neodvažuji soudit Lídu Baarovou, považuji ji za skvělou herečku a vypravěčku. Možná při snaze vytěsniť osudných pár let svého života vytvořila obraz, který dál novináři šířili. I v Renčově snímku v závěru říká, že rozhovor s diplomantkou byl možná její poslední rolí a že příběhy si lidé různě upravují. Pokud Lída upravila vzpomínky na nacistické pohlaváry tak jako na prázdniny u prarodičů ("Na zahradě běhali ježci s jablíčky." :-D), kdo ví, jak všechno vlastně bylo. Ve srovnání s filmem Dívka tvých snů Renčův film pokulhává víc než Goebbles. (30.01.2016)

Pauhofová sa so svojou úlohou popasovala veľmi dobre, hviezdou je ale dozaista Karl Markovics, ktorý je Goebbels ako vyšitý. Naopak Hitler bol veľmi slabý, Kríž sa na neho ani nepodobal. Chýbal tomu ale väčší príbeh. Buď mala Baarová tak veľmi nudný život, alebo sa ho proste nepodarilo nejak dobre napísať a nakrútiť. Celkovo to ale nebolo až také zlé. (18.07.2016)