Lída Baarová

Všechny okolnosti vzniku tohoto filmu, neonacisté v komparzu a další drobnosti mi nedávají jinou možnost, než udělit odpad. Z Filipa Renče se stal angažovaný umělec pro proruskou pakáž. Návštěva prezidenta Zemana na premiéře byla směšná a opět jen potvrdila chování papalášů, kteří nejdou na film, sportovní zápas či jiné kulturní akce z důvodu zábavy, ale aby tam reprezentovali svoje zájmy. Film je jinak historicky zcela nepřesný, Táňa Pauhofová je jediný světlý moment filmu, ale její postava (i všechny další) je neskutečně trapně napsaná. Německé postavy mluvící česky působí směšně a neautenticky, ale jedná se od Filipa Renče o komerční kalkul. Diváci Babovřesek přece na film mluvící německy nepůjdou. A pro ně je film určený prioritně. Místo silného dramatu tady proto máme zápletku hodící se na titulní stranu deníku Blesk, postavy jsou neuvěřitelně stereotypní. Tyto skutečnosti nejvíce dopadly na Pavla Kříže, který se sice snaží, ale všechno vyznívá do neuvěřitelné parodie. Místo aby Hitler po vzoru například filmu Kmotr si s Goebbelsem sedl do temné místnosti a tam mu tiše ale důrazně řekl, že vztah s Lídou Baarovou je u konce, což mělo potenciál k projevení hereckých kvalit obou herců, tak tam Hitler řve a prská jak malé dítě přesně podle svého stereotypního zobrazení. A to diváci Babovřesek přece vidět chtějí, jinak by je film nebavil. (05.09.2018)

Pauhofová sa so svojou úlohou popasovala veľmi dobre, hviezdou je ale dozaista Karl Markovics, ktorý je Goebbels ako vyšitý. Naopak Hitler bol veľmi slabý, Kríž sa na neho ani nepodobal. Chýbal tomu ale väčší príbeh. Buď mala Baarová tak veľmi nudný život, alebo sa ho proste nepodarilo nejak dobre napísať a nakrútiť. Celkovo to ale nebolo až také zlé. (18.07.2016)

Fenomén Lída Baarová skýtá potenciál na velký historický film, ale také na reflexi esenciálně českého, ale doposud pořád neotevřeného tématu morálních ohledů života v totalitě, potažmo pak celonárodní viny z každodenního eticky ambivalentního existování v minulých režimech. Na nic z toho ovšem v této sice velmi směšné, ale pořád ubíjející slátanině nedojde. V několika málo scénách, kde se film dotýká Baarové a její kariéry v nacistickém Německu, si vystačí v lepším případě s jalovou ilustrací, ale spíše spoléhá na prvoplánově exploatační konvenování předsudkům publika. Nacističtí pohlavárové, čeští fízlové, ale nakonec i vyšinutá matka či mladá novinářka mají asi být velkými hereckými party, jenže nikdy nepřekročí rovinu směšně křečovitých karikatur. Vedle propíraných pasáží s Göbelsem, které díky přemrštěnosti herecké, scenáristické i režijní trůní daleko za hranicí campu, film obsahuje nesmyslné sekvence, které příběh Baarové svádí do nečekaných žánrových poloh. Z nich nejvíce vyčnívá etuda jak vystřižená z prasácké teen komedie, náležitě castingově zdůrazněná angažováním Mádla. Samostatnou kapitolu představuje vyprávění, které má nakročeno ke konceptu nespolehlivé vypravěčky, ale ve své nesystematičnosti končí prostě jako snůška nesmyslných, impotentně doslovných a zhůvěřile fantasmagorických výjevů, které smrdí papírem, koksem a pitomostí. "Lída Baarová" ve výsledku není ani velkým životopisným filmem, ani říznou nazisploitation, ani etickým dramatem, ani prachobyčejným brakem, ale prostě jen odzbrojujícím fiaskem, jehož hlavní konstantu představují nesoudnost a nekompetentnost. Na druhou stranu projekt, který evidentně měl alespoň z části ambice ukázat kontroverzní persónu českého dvacátého století v jiném světle než coby démonizovanou kolaborantku (byť obraz láskou a vlastní slávou zaslepené hvězdičky není o moc přínosnější), se paradoxně sám stal kontroverzní položkou moderní české kultury skrze angažování neonácků, prolustrování horentních sum, které rozhodně neskončily na plátně, i podivným zaprodáním se v podobě honorací vypolstrované premiéry, která podle hesla „life imitates art“ zrcadlila scénu z premiéry v přítomnosti Goebelse. Ale třeba za několik desetiletí poslouží kauza Renče, Hubače a Landy jako předobraz podobně rozháraného filmu, který nám je ukáže jako tragické velikány zaslepené láskou k tyranům a sobě samým. (14.05.2016)

Ale vlastně mi ani nedělá dobře kritizovat Lídu Baarovou, když vidím, jak dobrý film to mohl být! Nejenom námětem, který ke zfilmování úplně vybízí, ale několik hereckých výkonů bylo velmi přesvědčivých - zejména Huba v roli otce, Vlasáková jako Mrs Goebbels, Anna Fialová jako křehká Zorka nebo výborný Gedeon Burkhard. Pauhofová nehraje špatně, na vině je přiblble napsaná postava Baarové (pokud to nebyl záměr), která se vážně od začátku do konce chová jako tupá slepice a nelze s ní vůbec soucítit nebo jí nějak omlouvat, spíš naopak a ani v závěru nedojde nějakého prozření. Kříž jako Hitler je nepřesvědčivý proto, že je to prostě náš herec Kříž, ten slaďoušek, co najednou hraje Hitlera. Podle mě by bylo stokrát lepší obsadit někoho neznámého nebo cizího a nebylo by to tak trapné. Některé scény se povedly - např. natáčení s Baarovou v ateliérech, scény s otcem a sestrou Lídy, romantično s Fröhlichem a vedle toho bizarnosti jako Hitlerovo nabalování na Wagnerovy Valkýry ("Máta ráda Wagnera?" WTF?) - jako jestli chtěl Renč Valkýry tak nutně zakomponovat, mohl to vymyslet trochu míň debilně, dále stupidní přehrávající Stašová nebo über mimo souložící scéna s vybuchujícími ohni a vzdechy - EH? A otřesná je taky nevhodná dramatická hudba ve VŠECH scénách, ta mě srala asi nejvíc. A Preissův dabing skřeta Goebbelse je konečná. Škoda, přeškoda, protože tohle mohlo vážně být dobré! (03.10.2016)

Příběh blbky, která se zamilovala do Němce a válku viděla skrze růžové brýle. Nevím, co ten Renč blbne, ale jak mám ráda jeho devadesátkové počiny, tak cca. od roku 2005 je to vážně Bída. Pomalé vyprávění mi nevadí, když ale film začne, hodinu a půl se plahočí a nakonec skončí, aniž by ve vás zanechal jedinou silnější emoci, tak je to film zbytečný. (08.01.2017)