Sicario: Nájemný vrah

Poprvé mi to přišlo prostě nudné, podruhé o pár let později jsem z toho byl nadšený. Spíš politický než akční thriller o ošklivých věcech, kde nikdo neřekne ani jedno slovo navíc, s krásně znepokojivou atmosférou a přesnými herci. Při jízdě kolony do Mexika až fyzicky cítíte ohrožení. Ale to lezení do tunelu bych trochu prostříhal. (05.06.2021)

Atmosféra tam je. Výborne! To je nepochybné. Navyše podporená priliehavou hudbou. Skvelé! Menej skvelé je to, o čom sa rozpráva: že teda tá drogová mafia je až moc premakaná. Preto proti nej vykročiť treba ešte "rafinovanejšie". Kto príde do systému odhaľovania jej bossov z vonkajšieho prostredia, nemá šancu niečo relevantné pochopiť. A ak tú šancu predsa len dostane, padne automaticky do hovna. Pretože systém je taký. Zločin, aby sa dal potrieť a zlikvidovať, je treba zároveň z druhej strany podporovať. Je to všetko komplikované a neprehľadné. Navyše kopa policajtov je podplatených mafiou. Tak sa mlčí o dôležitých akciách. Hrá sa na obe strany. Veď dobre, dobre. Celé je to nejako scénaristicky divne uchopené, čo skvele rozobral v komentári užívateľ Maq. Len k podstate celého (drogového) problému veľmi stručne toľkoto: ak by Američania nezakázali užívať, pestovať a predávať istú skupinu látok a nevytvorili systém kriminálnej perzekúcie takéhoto konania, filmy ako Sicario by stratili opodstatnenie. Pretože celý drogový biznis by držal štát za regulované ceny. Podobne ako pri alkohole a nikotíne. Pestovanie a výroba čohokoľvek by bolo povolené všetkým. Tam síce tiež existuje domáci nelegálne pálený alebo pašovaný segment trhu, ale ten vyplýva len z rozdielnych cien cíg a alkoholu v rôznych štátoch alebo zo snahy ušetriť a rozhodne netvorí ústrednú časť alko/tabako biznisu. Čiže z ciel a daní, čo sú ďalšie výpalnícke inštitúty štátu. Nuž a peniaze vynakladané na boj s drogovou mafiou (ktorú aj tak vždy tak či onak štát podporuje) by mohli byť pri úplnej legalizácii všetkých drôg bez výnimky vynaložené úplne inde a oveľa efektívnejšie. Alebo sú miliardy vynaložené na protidrogovú politiku účelnejšie ako vzdelanie, zdravotníctvo a veda? (11.01.2016)

Když si esoterický uspávač hadů zobne artová antikokotika, najme kameramana, který za přístrojem výjimečně neusíná a nenechává jej pak sáhodlouze čumět do jednoho bodu, ukecá uhrančivě charismatického Benedikta Býkovského, že to tentokrát opravdu nebude až tak unylá pičovina, a na dort posadí Emilku, z níž mi tvrdne i molitanové čalounění v sedačce, dokáže i on natočit opravdu sugestivní, surově syrové honění mexických dýlerů rostlinných potravinových doplňků. Nezbývá než doufat, že se Denis vzdá zneužívání průmyslových rozpouštědel i do budoucna a bestiální zvěrstva pro pozérské ufony jako Zmizení a Nepřítel už se nebudou nikdy opakovat. Američtí soudruzi evidentně cílí po Alkájdě své píár na nové „světové zlo“ a ta narkovlna posledního roku mi přijde tak trochu jako Tvajlajtovská příjice, ale třeba jim tam brzy taky konečně přistane pár syrských mazlíčků s kalašnikovy, než nám ty furtdokolové kartely stihnout začít pít krev jako Patyzón romanticky založené náctileté kravce. (25.12.2015)

Po PRISONERS, snímku, který pro mě byl až možná přiliš dokonalý, je Villeneuveho další počin, SICARIO tím filmem, který má pro mě tu správnou kombinaci ingrediencí. Špinavé zákulisní drama, které se věnuje nepříliš okoukanému tématu mexických drogových kartelů, nabízí poctivě zrežírovanou podívanou (ve stylu 70's velkonákaldových thrillerů) umocněnou Villeneuveho citem pro visuálno, které jde ruku v ruce s kamerou Rogera Deakinse. SICARIO má řadu scén, které už jsou pro mě teď ikonické. První přelet letadla do El Pasa, scéna, kdy se jednotka potápí do rudého úplňku při přesunu pouští anebo bitevní scéna v tunelu, která je celá nasnímána v nightvision módu - kdo by na tohle měl odvahu. Trailer filmu, který dává tušit, že by se mohlo jednat o hyper akční snímek, vlastně klame tělem. Akce tu není moc, když na ní dojde, je vždy elegenatně a rychle provedena a není na ní kladen absolutní důraz, viz. finalní akční scéna, která měla být pílířem vší akce, místo toho je však spíš originální pastvou pro oči. Herecky tu není třeba nic rozebírat, Benicio Del Toro vládne svým tichým minimalismem, ale palec nahoru jde i všem ostatním. Nechat pak Jóhanna Jóhannssona složit hudbu, která ve své úspornosti jde proti klasickým dramatickým soundtrackovým šablonám, a spíš děsí hutným makabrózním zvukem, je pak jen další důkaz o Villeneuveho režisérském novátorství. Pokud se vám libilo např. END OF THE WATCH nebo SIRIANA, tak SICARIO musíte vidět. (07.11.2015)

Pronudit se až do úplného konce mi dalo opravdu zabrat. Film o kterém jsem přesně věděl, že půjde úplně mimo mě, ale Jindros mě přesvědčil, že ne. Z toho, že jsem se nemýlil, nemám vůbec žádnou radost, protože jsem ty dvě hodiny mohl strávit něčím zábavnějším. Třeba čučením do zdi. Hodnotit to pro mě není jednoduché, protože stejně jako mě nebavil ten film, mě nebaví ani poskvrňovat jeho památku všem jeho zdejším fanouškům se sympatickými přezdívkami jako Morholt, Čumbrk, noriaki, Pedros, vladce a venomen. Ale co, myslím že při těch 24 613 hodnoceních už tomu ten průměr stejně moc nezkazím... PS: Verbal je fakt úchyl. Ta jeho Emíly má (alespoň tady) asi tolik šarmu jako průměrná uklízečka z Dolních Vítkovic. Přemítání o uklízečkách z Dolních Vítkovic byla mimochodem jedna z mnoha bizarních pomůcek, kterými jsem si krátil dlouhou chvíli při sledování tohoto snímku. Ale já to věděl, Jindrosi! Už tolik let jsem věděl, že tohle není nic pro mě. Tak aspoň že to teď vím už úplně jistě. (01.12.2020)