Sicario: Nájemný vrah

To bylo tak strašně dobře natočené a scénáristicky nesmírně promyšlené. Divák celý film vidí očima hlavní hrdinky, čili je hozen rovnou do středu dění a prakticky vůbec nechápe, co se to kolem děje, vše do sebe krásně zapadne až závěrečnou desetiminutovkou. Sicario: Nájemný vrah je velice fajn žánrovka, která stojí za pozornost, ačkoliv velice pomalé tempo vyprávění nemusí sednout každému, já si užívala Villeneuveho budování atmosféry a jeho schopnost udělat i z obyčejné projížďky městem nervy drásající zážitek. (29.10.2015)

Poprvé mi to přišlo prostě nudné, podruhé o pár let později jsem z toho byl nadšený. Spíš politický než akční thriller o ošklivých věcech, kde nikdo neřekne ani jedno slovo navíc, s krásně znepokojivou atmosférou a přesnými herci. Při jízdě kolony do Mexika až fyzicky cítíte ohrožení. Ale to lezení do tunelu bych trochu prostříhal. (05.06.2021)

Čas vlků. Musím přiznat, že jsem se bál, co s Denisem Villeneuve udělá přestup do Hollywoodu, ten už totiž semlel plno nadějných tvůrců (vzpomeňme třeba José Padilhu a jeho tragikomického Robocopa), jak se ukázalo, o Denise jsem se ale bál naprosto zbytečně. Už jeho předešlý thriller Zmizení byl přímo excelentní, teď se ovšem se Sicariem dostává ještě mnohem dál, totiž na post, který je v americké kinematografii velmi důležitý, post, který před ním sdíleli třeba Miloš Forman nebo Ang Lee, post režiséra-emigranta, přicházejícího z cizí země a tím pádem zprostředkující Američanům reflexi, ke které nemá žádný z nich nejvýstižněji řečeno ,,koule". Ač opakovaně zkoumá svůj stěžejní motiv, totiž násilí a jeho dopad na osobnost jedince, tentokráte jde o level výš a analyzuje jeho dopad na společnost a dochází k výslednici institucionalizovaného násilí. Jestliže totiž platí premisa volně interpretovaná na konci příběhu ,,Zákony mají smysl jenom v komunitě. Na úrovni federálního nebo mezinárodního práva žádný smysl nemají, protože nejsou vymahatelné.", staví příběh svého filmu coby politikum. Je možné zaměstnat coby agenta CIA hitmana a člena drogového kartelu? Proč ne, když je to ve jménu ,,vyšší pravdy". Je možné zapojit se do války drogových kartelů a stát na straně jednoho z nich? Proč ne, když se tak dá, byť nelegálně a protiústavně, regulovat obchod s drogami. Je možné mučit vězně? proč ne, když je to jediná cesta, jak se dozvědět systémově důležité informace. Film plný antihrdinů, do jejichž středu je postavena hrdinka, nováček coby protipól, který je konfrontován s realitou boje proti organizovanému zločinu a obecně s fungováním tajných federálních služeb a armády USA. Je to taková cesta poznání, cesta Platonovou jeskyní, až ven, ke skutečné pravdě, která ovšem oslňuje a pálí. A jelikož organizovaný zločin je stále brutálnější a nemilosrdnější, jsou i represivní složky státu tlačeny k podobně agresivnímu, cynickému, pragmatickému (a morálně problematickému) konání. Obžaloba i obhajoba systému zároveň. Po formální stránce naprosto dechberoucí záležitost, organické propojení hudby (post-rockově koncipované), nádherné kamery a pomalého tempa, skvostná dunivá a hřmící symfonie hudby, detonací a výstřelů... Pro mne osobně ne tak silné jako Denisovy dřívější filmy, hlavně Požáry a předchozí Zmizení, přesto naprostý masterpiece... (03.01.2016)

Výborná kamera, fungujúca atmósféra, zaujímavé postavy a velice atraktívne universum, ale pokryvkávajúca dramatugia s odfláknutým finále, ktoré z celého filmu spravilo triviálny pilot k neexistujúcému seriálu. "A to je všetko? Really?" Žial (bo som tomu strašne fandil), ale nestrhol ma Villeneuve a po divnom Enemy, začínam pochybovať či je Hollywood miesto kde dokáže byť tento talentovaný chalan štastný. Najväčším kráľom tejto dvojhodinovky ostáva famózne temný Jóhann Jóhannsson. 70% (15.10.2015)

Po PRISONERS, snímku, který pro mě byl až možná přiliš dokonalý, je Villeneuveho další počin, SICARIO tím filmem, který má pro mě tu správnou kombinaci ingrediencí. Špinavé zákulisní drama, které se věnuje nepříliš okoukanému tématu mexických drogových kartelů, nabízí poctivě zrežírovanou podívanou (ve stylu 70's velkonákaldových thrillerů) umocněnou Villeneuveho citem pro visuálno, které jde ruku v ruce s kamerou Rogera Deakinse. SICARIO má řadu scén, které už jsou pro mě teď ikonické. První přelet letadla do El Pasa, scéna, kdy se jednotka potápí do rudého úplňku při přesunu pouští anebo bitevní scéna v tunelu, která je celá nasnímána v nightvision módu - kdo by na tohle měl odvahu. Trailer filmu, který dává tušit, že by se mohlo jednat o hyper akční snímek, vlastně klame tělem. Akce tu není moc, když na ní dojde, je vždy elegenatně a rychle provedena a není na ní kladen absolutní důraz, viz. finalní akční scéna, která měla být pílířem vší akce, místo toho je však spíš originální pastvou pro oči. Herecky tu není třeba nic rozebírat, Benicio Del Toro vládne svým tichým minimalismem, ale palec nahoru jde i všem ostatním. Nechat pak Jóhanna Jóhannssona složit hudbu, která ve své úspornosti jde proti klasickým dramatickým soundtrackovým šablonám, a spíš děsí hutným makabrózním zvukem, je pak jen další důkaz o Villeneuveho režisérském novátorství. Pokud se vám libilo např. END OF THE WATCH nebo SIRIANA, tak SICARIO musíte vidět. (07.11.2015)