Aleluja

Kdyby Kalvárie a Vinyan měly dítě, vypadalo by asi jako Alleluia. Fabrice Du Welz ve svém posledním filmu stvrzuje svoji pozici ojedinělého, ale stále poněkud nespravedilivě přehlíženého tvůrce, který se suverénně pohybuje mezi hororovým žánrem, černou komedií a uměleckým filmem. Těžko přesně říct, proč se jeho filmy většinou ocitají "jen" ve vedlejších sekcích velkých festivalů (Týden kritiky nebo Quinzane de realisateurs), ale svojí suverenitou a nápaditostí strkají do kapsy většinu snímků z hlavních soutěží. Alleluia brilantně přejímá poetiku Dogmatu 95 se všemi jeho kontradikcemi a servíruje strhující příběh jednoho zvráceného vztahu, ve kterém mužský princip neustále soupeří s tím ženským. Tím film navazuje na předchozí Vinyan, který tematizoval nezvladatelnou sílu mateřského pudu, zatímco Alleluia se zabývá destruktivním potenciálem ženského milostného vzplanutí. Du Welz své postavy (mimochodem skvěle zahrané Lolou Dueňas a Laurentem Lucasem) stylizuje do fanatických veličin, které svojí přítomností a výrazem zcela ovládají plátno. Tomu tady ještě dopomáhají právě dogmatické stylistické prvky jako ruční kamera, zrnitý (snad dokonce 16mm) film a převaha vypjatých detailů. Alleluia zároveň není suchou artovkou s genderovým podtextem, ale nesmírně zábavným snímkem, který do jisté míry čerpá ze splatterových konvencí a trierovských sebeuvědomělých hříček, jež navíc zručnou manipulací vzbuzují u diváků velmi silné emoce. Výhledově jeden z filmů roku. (24.05.2014)

(49th KVIFF) Nebojte se nevděčného, nežánrového experimentálního artu, který nadchne spíš jen uměnovědně vzdělané diváky. Tohle je chytrá, netuctově natočená, emotivní, lehce úchylná a především krutě černohumorná hříčka, která mě nečekaně totálně odzbrojila. Jakmile po poměrně normálně dramatickém začátku došlo k prvnímu zvratu, začal jsem se bavit a smát se ... a až do konce jsem nepřestal. Du Welz at his best. (10.07.2014)

Prkený pokus o navození atmosféry šílenství ala Antikrist a Posedlost, která zmíněným nešahá ani po kotníky. Nějak se mi tam ta nadsázka ne a ne vynořit a někde v pozadí lehounce podřimovala. Jakoby ta "kontroverze", která má za cíl šokovat/pobavit byla naprosto umělá a bez sdílné hodnoty. Scéna s první obětí, kdy se Gloria "cituplnou" řečí loučí se svým Michelem, která následně přejde v melodickou písničku a po ní uřízne mrtvole nohu, vyzněla jak totální fraška a tak to šlo až do konce. A páreček Myšák a Glo-glo-glo-glo-glo-glo-Glóóória žili šťastně až do smrti! (13.07.2014)

Áách na věky věkůů žít pouze s níím! Proč se touhy vzdáát. Když se v úvodu podívala Gloria svýma zlýma mandlovýma očima do kamery, spadnul za mnou sám od sebe sušák s prádlem. No co vám budu vyprávět, jogurt všude po triku, srdeční tep v nepočitatelných hodnotách nic o čem bych se mezi chlapama chlubil. Každopádně sic je Alléluia poměrně sympatický bizár, překvapí, že ve vztahu vůči své předloze je poměrně akurátní.Vzhledem k tomu je však film odsouzen dělat dokola to samé a v tuto chvíli nastupuje Du Welz se zrnící kamerou a svým pojetím o vnímání filmového prostoru. Neustálé zaměření na detaily, podtržené zvýrazněným zvukem, "nehezkým" obsazením a psychopatickými výstřelky úplně jinam (sabat) vytvářejí parádní naturalismus v jehož pozadí člověk slyší rozpustilé chechtání dospělého muže. (04.05.2015)

Dle anotace a doporučení jsem očekávala docela běžné vztahové drama. Chyba! Film spěje k takovému psycho zážitku, který se mu daří vytvářet pomocí detailních a znepokojujících záběrů a to hlavně tváří hrdinů v různých duševních rozpoloženích na cestě k šílenství. Pracuje také s nadpřirozenem, kdy hlavní hrdina zaříkává své "klientky", netuší však, jak výrazně se mu to může vymstít, což ale ve filmu není k mé lítosti zdůrazněno. Film tak přichází o zajímavou rovinu, na druhou stranu může být i pozitivem, že se autor rozhodl nevtahovat další velké téma. Už tak jsem měla v některých chvílích problém film dosledovat, díky tíživému působení. Z hlediska kvality filmu hodnotím čtyřmi hvězdičkami. Autor evidentně ví, kam tím míří a využívá k tomu potřebných prostředků, ač těžce stravitelných. Z hlediska obsahového si ale ve výsledku z filmu odnáším jenom skličující pocit a přestože, že obdivuji formální stránku, nevím co více by pro mě mohlo být lidsky cenné. Kromě pocitu, že ani pro lásku občas nemá cenu se obětovat, možná snad pro tu nevinnou. Právě proto se nejspíš rozhodně hlavní hrdinka tak, jak se rozhodne. Ale to vám neřeknu, tam se musíte doprotrpět sami. (11.07.2014)