Líza, liščí víla

Padlo tady srovnání s Amelií z Montmartru. Jediné co mají ty dva filmy společného, je skvělá výtvarná stylizace, vynikající neokoukaní herci, chytlavý hudební podmaz a nadprůměrný scénář, který se podařilo originálně a velmi svěže převést na plátno. Toto je přesně ten film, který by měl vytlačit ty plytké americké slátaniny z našich kin a měl by vrátit evropskému filmu ztracenou slávu. Jenže rozpočet tohoto filmu byl 1,6 mil. USD a na tržbách se zatím celosvětově vydělalo jen 0,6 mil. USD. Takže realita bude spíš taková, že režísérovi nabídne práci na nějakém polobéčku americká produkce a bude po ptákách(po režisérovi). Příběh Lízy se odehrává v 60-tých letech, což je pro dnešní mladé tak bizarní svět, že stačilo jen maličko některé věci zvýraznit a svět Lízy vypadal skoro jako nějaký fantaskní svět za zrcadlem. Celé je to navíc podpořeno skvělými triky, takže nemáte žádný důvod podivovat se všem těm postavám, které jsou tak roztomile uhozené. Ten japonsko-finsko-maďarský mix je zábavný a i když mi k nejvyššímu hodnocení malinký kousek chybí, tak pětihvězdu dám. Za tu malou naději, že by se snad mohlo točit v Evropě i něco jiného, než jsou filmy o komunismu, válce, nebo dalších útrapách. Za tu poetiku a fantazii, které je v běžných filmech tak málo. A taky za to, že jsem se dozvěděl o liščích vílách. (16.01.2016)

-5* připravte se na pořádnou dávku surrealismu říznutého černým humorem ozdobený poetickým deštníčkem. Já mám podobné bizarnosti rád a téhle můžu bez rozpaků dát i slabší 5 hvězdu. Hodně jsem tam cítil vliv režisérů Wes Andersona i Jean-Pierre Jeuneta a tak věřím, že kdo je má rád, tak potěší i toto dílko - bez schopnosti nadhledu a hravosti to ani nezkoušejte. Pro mě to byl jak vizuální, tak i hudební zážitek a znovu maďaři potěšili. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 3 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (28.02.2016)

Když film začínal, byl jsem velmi rozpačitý. Najednou se neobyčejný, bizární, nejulítlejší film za poslední dobu rozjel. Líza a její touha po lásce a japonský imaginární kazišuk, aneb smrt kam se podíváš. Bylo to krásně barevné a velmi povedený vizuál, výborná hudba a celkově dobrý nápad. Na šílené způsoby, různých druhů smrti a také Zoltánových nehod, jen tak nezapomenu. (07.02.2019)

„Uklidněte se, slečno. Jsou to jen rutinní otázky. Ale není kouře bez...“ Doplňte si nadávku v maďarštině! Pečovatelka, jíž se zjevuje mrtvý japonský zpěvák, touží po lásce. A proč by ji nemohla najít zrovna v den svých třicátých narozenin? Jenže jedna věc je lásku najít, druhá pak o ni za podivných okolností nepřijít… Čekal jsem trochu svéráznější film, ale Károly Ujj Mészáros přece jen překonal má očekávání! Beznadějné romantičce Lize samozřejmě nešlo nefandit, zvlášť když jejímu štěstí bránil zhrzený a démonický mrtvý japonský zpěvák. A to panoptikum individuí, teda nápadníků, z nichž byl jeden divnější a trhlejší než druhý, také stálo za to. Pobavili i velitel s nedokončenými pořekadly či nezničitelný seržant fandící hudbě z finských westernů. Filmu dál nemůžu upřít ani hravost, fantazii, smysl pro absurditu a nadsázku, ale…celé to na mě bylo místy docela střelené a neukotvené, díky čemuž nechybí hluchá místa a chvilkové ztráty šťávy, což je u tak krátké stopáže trochu mínus. Přesto u této fantazijní jednohubky nechci jít pod slabší 4*. (25.07.2021)

Spoilery! Pohádka o dosti brutálním prokletí. Jste-li 3.14ča obstojného zevnějšku a hledáte muže, který se do vás zamiluje nikoli díky obstojnému zevnějšku, ale právě proto, že jste 3.14ča, tak se rázem ocitáte v začarovaném kruhu, ze kterého není úniku. Neskutečným způsobem mě na tomto snímku iritovala jeho "přeefektovanost". Opravdu by nebylo na škodu alespoň na moment ctít zásadu, že někdy je méně prostě více. Tedy většinou. Obzvlášť současná doba tíhne k minimalismu. Vždy je fajn vidět, když se někdo něco pokouší dělat nevšedně. Většinou je to ovšem fajn pouze z toho ohledu, že se člověk ujistí v tom, že je taková cesta špatná. Například úvodní prostorové titulky byly totální hnus. Zásadním nedostatkem snímku je to, že není vtipný, nýbrž naprosto trapný. Pokusy o vtipy v mých očích jednoduše nefungovaly. Když se někdo odebere netradičním způsobem na věčnost, tak to má potenciál zafungovat jednou, maximálně dvakrát. Odpad to z mé strany není proto, že jsem se dvakrát přeci jen zasmál. Poprvé při zajímavém tipu na sex na joga míči, který hodlám při první příležitosti realizovat a podruhé při vtípku se syčícím kávovarem. (11.02.2017)