Líza, liščí víla

Mám pocit, že v prípade tohto filmu v podstate existujú len dve možnosti. Buď sa nechytíte, alebo budete "krochkať blahom" nad nenápadnou genialitou tohto filmu. Pozerám, že Károlymu trvalo dlhé roky, kým sa prepracoval k svojmu prvému celovečernému filmu, ale musím povedať, že sa naozaj posnažil a dúfam, že ďalšie jeho dielko, nebude vznikať roky! Zmes skvelého filmárskeho štýlu, jemne parodizujúci guláš romatických filmov a netradičká japonsko-fínska hudobná zmes, my vyčarili, skutočne originálny filmový zážitok. (15.02.2016)

V tomto filme je všetko. Je to romantický film, komédia, artový film, scifi o smrti, poézia. Je v tom poetika japonského popu, fínskeho country a občas aj nejaká filmová hudba. Umenie sa snúbi s vkusným gýčom a oči tešiacim nevkusom. Rád Lizu porovnávam k už kultovému filmu Amelie. Hej, Maďari to s kamerou vedia. (20.03.2017)

Spoilery! Pohádka o dosti brutálním prokletí. Jste-li 3.14ča obstojného zevnějšku a hledáte muže, který se do vás zamiluje nikoli díky obstojnému zevnějšku, ale právě proto, že jste 3.14ča, tak se rázem ocitáte v začarovaném kruhu, ze kterého není úniku. Neskutečným způsobem mě na tomto snímku iritovala jeho "přeefektovanost". Opravdu by nebylo na škodu alespoň na moment ctít zásadu, že někdy je méně prostě více. Tedy většinou. Obzvlášť současná doba tíhne k minimalismu. Vždy je fajn vidět, když se někdo něco pokouší dělat nevšedně. Většinou je to ovšem fajn pouze z toho ohledu, že se člověk ujistí v tom, že je taková cesta špatná. Například úvodní prostorové titulky byly totální hnus. Zásadním nedostatkem snímku je to, že není vtipný, nýbrž naprosto trapný. Pokusy o vtipy v mých očích jednoduše nefungovaly. Když se někdo odebere netradičním způsobem na věčnost, tak to má potenciál zafungovat jednou, maximálně dvakrát. Odpad to z mé strany není proto, že jsem se dvakrát přeci jen zasmál. Poprvé při zajímavém tipu na sex na joga míči, který hodlám při první příležitosti realizovat a podruhé při vtípku se syčícím kávovarem. (11.02.2017)

Hravá černá komedie, přejímající v mnohém barevný vizuální styl Wese Andersona, představuje syntézu hned několika narativních a stylistických postupů. Příběh nesmělé ošetřovatelky Lízy, která se po smrti své pacientky rozhodne najít pravou lásku, spojuje bizarní humor, romantickou zápletku jako z Popelky, detektivní linii a dokonce prvky fantasy, neboť Lízino hledání partnera kazí duch japonského zpěváka, kvůli němuž je prokletá, a všichni její nápadníci nešťastně umírají. Díky takovému žánrovému anarchismu evokuje vyprávění najednou několik rozdílných emocí, které jsou však podřadné cílené komičnosti a čiré radosti z využívání artových složek novým a progresivním způsobem. Pohádkový happyend, během něhož Líza objeví svou skutečnou lásku, kterou měla přitom celou dobu přímo před nosem, tak působí naprosto samozřejmě a mile. Mám jenom trochu provinilý pocit, že sám bych Lízu asi nedokázal milovat nesobeckou láskou, namísto toho by mě asi lákalo chytit ji zezadu za copy a pěkně.... no, to už jsme zase v jiném žánru :D (06.01.2017)

Tenhle film určitě pár lidí spolehlivě nasere (rozhodně bych neriskoval a v příštích týdnech bych je nenutil zouvat se před vstupem do bytu!) Je přece snadné na něm najít negativa. Třeba, že Liza, lišcí víla není víc, než kýčovitá prvoplánová vykonstruovaná ztřeštěnost. Nebo že její předchůdci jako Amélie, Občan pes (a určitě existují desítky dalších barevných romantických komedií o asociálech) byli ve své ulítlosti ještě nápaditější. Mě to ale nezajímá. Já se totiž zasekl na háček jako kapr s javorovým sirupem a tuhle čistou nekomplikovanou ultrazábavnou euforickou jízdu jsem si užil až do poslední kapky krve a láku od okurek. (23.03.2015)