Charlieho země

Příběh svérázného Aborigince Charlieho následuje nejen kroky této vtipné postavičky v určité fázi jeho života, ale je zároveň hlubokou sondou do problémů soužití komunity Aboriginců a současných Australanů. Jak už to tak mezi naprosto rozlišnými povahami národů bývá, dochází zde k mnohým nepochopením a neschopnosti respektu k odlišnostem druhých, ty jsou však naštěstí - tak nějak po australsku - řešeny v klidné podobě pouze na individuální bázi. Rolf de Heer se snaží přimět diváky k pochopení obou pohledů situace a ač je pro Evropany mnohem jednodušší přijmout pohled "přistěhovaných" Australanů, jež musí zdánlivě nepracujícím Aborigincům poskytovat sociální dávky, domy a oni přesto chtějí těchto věcí víc a víc, věty jako Charlieho "Máš práci, dům...a co mám já? V mojí zemi..?", berou slova... Sympaticky zpracovaná otázka určitě stojí za zhlédnutí i zamyšlení, uvítala bych ale o dost kratší stopáž a snad i trochu více děje... (05.07.2014)

S Australskou kinematografií se zatím jen nesměle očicháváme, ale i tak jsem už viděl docela dost filmů (3) od Rolfa De Heer, vlastně se dá říct, že pokud se dívám na australským film je velká pravděpodobnost, že je od Rolfa. Tenhle chlapík se ve svých filmech zaměřuje na původní obyvatelstvo Austrálie a nejinak je tomu i v Charlieho zemi. Pro pocit smutku a deprese se stačí vžít do pocitů a srdce Charlieho a je vystaráno. Příjemný pokoukání to rozhodně není, když si uvědomím, že někdo žije od nepaměti ve své zemi, pak do ní přijede někdo jiný a vnucuje tomu původnímu bez absolutní pokory a respektu svůj styl života. Charlieho mě bylo líto a docela by mě zajímaly ohlasy bílých Australanů na tento film. (09.02.2019)

Sázka na jistotu. Klišé. Neschopnost invenčně přistoupit k mnohokrát probranému tématu. Možná bych toto vše režisérovi odpustil, na filmu mne však kromě nudy vadila černobílost, s jakou k postavě režisér přistoupil. Charlie není nesympatický, alespoň zpočátku, jenže se ukazuje, že je velmi pasivní a obviňuje (a filmař s ním) přistěhovalce z toho, že mu sebrali půdu/zemi, práci atd atd, aniž by cokoliv aktivně podnikl pro zlepšení svých podmínek. Film se nijak kriticky k takovému pasivnímu a reaktivnímu postojí nestaví, naopak v závěru sází na patos a několik silných slov a vět a dlouhý pohled do tváře ústředního hrdiny. (13.07.2014)

Svérázný chlapík Charlie mi hned od začátku přirostl k srdci. Nejdřív proto, že měl boží smysl pro humor, ale postupem času jsem zjistila, že to zase až tak vtipné nebylo, jen se snažil trochu lidsky prokousat tím veskrze hrozným životem, jaký Aborigincům vnutila nadvláda bílých přistěhovalců. Přála bych si, aby Charlieho smutný příběh přiměl k činům ty Australany, kteří by mohli s osudem domorodců pohnout takovým směrem, aby se opět stali právoplatnými obyvateli své země. Je mi však jasné, že jde o přání z říše snů. O to větší dojetí cítím, když se nad právě zhlédnutým filmem důkladněji zamyslím. (26.06.2020)

Dost drsný zrcadlo postavení Aboriginců v současné australské společnosti. Sice film vytvořil celou řadu otázek a na žádné nepřinesl odpovědi, ale za to ukazuje světu skutečnost, kterou si nikdo z Australanů nedovede, byť jen, připustit. Přiznám se, že jsem po skončení filmu googlil a zjišťoval, jestli to v Austrálii opravdu je tak špatné, jak tento film prezentuje. A možná, že je to tam ještě horší. Nicméně nám, nezaujatým, je vše naprosto jasné, ale vysvětlete to těm všem, kteří v dnešní Austrálii žijí. Snad jen nezbývá nic jiného, než doufat, že Australská vláda najde cestu právě k Aborigincům a pokusí se je zachránit od takové situace, ve které v dnešní době žijí. Těžko se k tomuto filmu hledají jiná slova... (15.06.2015)