Naqoyqatsi

Nemůžu si pomoct, ale tenhle film my nejzajímavější přišel tím, co bylo zobrazováno, respektive v jaké koláži a jaké k tomu byly použity nástroje (filtrování, prolínání, které je v závěru u uměleckých děl skutečně úchvatné), ale jinak pro mě film nemá moc vypovídací schopnost. Člověk o něm může přemýšlet, ale takhle se dá přemýšlet o čemkoli, protože všechno může jitřit něčí fantazii. (07.11.2016)

Godfrey Reggio zřejmě opustil formát dokumentární eseje a natočil obrazovou sci-fi symfonii. Podíl počítačové animace na obrazu je obrovský a také většina dokumentárního (povětšinou archivního) materiálu prošla evidentními digitálními úpravami. Pro mne další ze smutných důkazů toho, že moderní technologie často filmu neslouží, ale naprosto ho ovládnou. Nebýt výborné hudby Philipa Glasse, zhroutilo by se to jak dům z karet. (27.12.2007)

Vleklým problémem podobných ambiciozních projektů je neuchopitelnost už v základní rovině. Godfrey Reggio nemá lehké spaní a nechává to proudit skrz obrazy zásadních momentů naší civilizace. Problém je nasnadě. Ty obrazy známe a bez správného zařazení jsou myšlenkově bezobsažné. Bez spojitosti je to pouze silná výpověď o hříchu a temperamentu lidstva, která se ale nesnaží položit otázku "Proč?". Hraní si s myšlenkou konzumu a následné kulturní a společenské pokleslosti je hezká metafora, ovšem opět nic nového. Film má narozdíl od výtvarného umění tu přidanou hodnotu ukotvenou v jisté subjektivnosti toho, co zdánlivě vidíme. A pro mě byli Reggio i Philip Glass jen pozorovatelé bez vlastní subjektivity. Beru to ovšem s vědomím, že jsem možná obsah sdělení Naqoyqatsi nesprávně pochopil. (30.06.2009)

Proč se já, kulturní barbar, masochisticky trápím při uměleckých dokumentech, jež se s jistotou pohybují mimo oblast mého chápání? To je jednoduché. Kdybych se neprotrápil touto akademickou nudou, tak bych měl daleko menší požitek ze snímků nadšeně rozechvívajících mé filmové srdce. Pokud bych však nějakým omylem, ve své vrozené škudlivosti, vyhodil nemalý peníz za návštěvu kina a pak sledoval divoké shluky obrazců podbarvených hudbou, tak bych, poprvé v životě, sprintem opustil sál dlouho před doběhnutím titulků. (27.11.2011)

Obrazová, na slova němá smršť, podpořená parádní smyčcovou hudbou. K nejlepším částem patří jednoznačně reklamní část. Pro všechny, kteří si ujíždí na audiovizuálních kompilacích vřele doporučuji. Viděno v kině, rozměr plátna tomuto vážně dodá sílu. UPRAVENO: Opakovaná projekce po mnoha letech mě celkem nemile překvapila. Žel, nemůžu zastínit obrovské zklamání. Genialita předchozích dvou dílů zůstala úplně stranou, třetí díl je otiskem jakési digitální fascinace a nadužívaná manipulace s obrazem se míjí s účinkem. Co zůstává na skvělé úrovni je hudební stránka. Naštěstí alespoň ta. (07.12.2010)