Země nikoho

Tradiční balkánská škola se v rukopisu Danise Tanoviče nezapře. Umění na tragikomické situaci, která balancuje na hraně konkrétna a metafory, zobrazit neutěšený celek, je typický zejména pro Emira Kusturicu, nicméně Tanovič mu sekunduje více než zdatně. Zprvu humorný paradox o třech mužích, kteří se ocitnou v kleštích mezi bitevními liniemi Srbů a Bosňanů, přerůstá do absurdních rozměrů osobní i nadosobní tragédie, kterou "západní" svět, ponořený do své kvazi-mesiášské role, není schopen pochopit, natož vyřešit. Zemi nikoho můžeme číst jako brilantně natočené komorní drama, nicméně mnohem plodnější je vnímat ho jako výpověď o nelogičnosti jednoho konfliktu a neschopnosti západní civilizace být empatickou. Neutěšený závěr si v ničem nezadá s nejsilnějšími momenty Kusturicovy filmografie a je to právě ten fakt, který vytahuje moje hodnocení po dost nezáživném úvodu až k maximu. Zemi nikoho by měl člověk nejen vidět, měl by se pokusit vcítit do toho, co nám bez zbytečných nacionalistických vášní sděluje ten, kdo chápe více než zpravodajové masmédií. (05.11.2005)

Výborné. Obyčajní ľudia sa stretli na území nikoho medzi líniami. Snažia sa prežiť situáciu. Nechcú nám navravieť, že nechceli bojovať. Ani že sú lepší. Chcú sa odtiaľ iba dostať. Film ukazuje absolútnu bezzubosť OSN a mierových misií. K tomu pridali ešte najsilnejšiu zbraň hromadného ničenia – médiá, ktoré dokážu „urobiť“ hrdinstvo takmer z čohokoľvek a zároveň ho zabiť ešte prv, než sa ho dopustíte. Nikto sa vám nesnaží vysvetliť, kto je lepší, kto má pravdu. Nedočkáte sa žiadneho vydierania ani urputnej snahy vyžmýkať z vás slzu. Možno sa aj zasmejete:"Čo vzdycháš?/Čítam. Hrozné čo sa deje v Rwande!" A všetko ostatné, čo som sem chcela dopísať je v komentári od Faye. (05.11.2005)

Film mi nedal viac než iné s podobnou tématikou. Ale pekne poukazuje, že v podstate sa zabíjali bratia. Hovoria jedným jazykom, majú veľa spoločného a predsa sa nenávidia. A navzájom obviňujú, kto za to môže. Filmu sa celkom dobre podarilo skĺbiť to humorné s tragickým. Vo výsledku si však pamätám z neho maximálne tak jednu scénu. (14.12.2021)

Pořádně jsem nechápal, jak mohl Amélii z Montmartru (mému nejoblíbenějšímu filmu) nepřipadnout Oskar za nejlepší zahraniční film. Pak jsem viděl tento film a musím říci, že je to opravdu silný zážitek, navíc okořeněných černým humorem, který se zabývá závažnějším tématem než Amélie, takže nemůžu říci, že byl oceněn nesprávný film. (21.11.2007)

6 / 10 Tanovičov celovečerný debut bol jedným z tých filmov, ktoré sa nielenže dočkali všeobecne kladných reakcií či už od odbornej kritiky alebo širokej verejnosti, no odniesli si aj Oscara, akési symbolické potvrdenie svojej výnimočnosti naprieč národmi a kontinentmi. O to väčšie bolo moje sklamanie, keď som si po jeho dopozeraní len nespokojne odfúkol a pomyslel si: "A čo?" Priznám sa, táto protivojnová satira ma nechala úplne chladného - nerozosmiala ma, neprinútila ma zamyslieť sa, len pomaly preplávala pred mojimi očami a upadla do zabudnutia. (22.11.2005)