War Machine

Čím vlastně chce War Machine být? To je otázka, kterou jsem si kladl několikrát v průběhu sledování a doposud na ní vlastně neznám jasnou odpověď. Bratt Pitt v roli generála Glena McHamona, má za úkol vyřešit válku v Afghánistánu po dosazení do pozice samotným prezidentem Barackem Obamou a jeho úřadem. Doposud si nejsem jist jestli se jedná o satirickou komedii, válečné drama,válečnou dramedii nebo zdali je to takhle účelně neucelené z důvodů jakéhosi metaforického myšlenkového pochodu Davida Michoda, který jsem nejspíš nepochopil. Pokud si však nevíte rady jako já nebojte se, Tilda Swinton v roli reportérky vám alespoň v druhé půlce děje vysvětlí to, co se snaží snímek neohrabaně předat divákům, takže i přes nejasnou stavbu děje si z filmu přece jen člověk něco odnese. Struktura snímku působí velmi zmateně jako by David Michod nerozuměl svému vlastnímu scénáři a nedokázal pořádně vyjádřit své myšlenky skrze film samotný. Bratt Pitt v hlavní roli naprosto mimo. Je to opravdu škoda pokud si člověk vzpomene na jeho povedeně dokonalé přehrávání v roli Alda Raineho v Inglorious Basterds. Tady Pitt přehrává tak moc, že je to až otravné, to co mělo být vtipné plní spíš pravý opak, ale rozhodně neházím všechnu vinu jen na něj, velkou částí tohoto problému je i to jak je jeho postava napsaná a následně na plátně vyobrazena. Archu postavy Glena alespoň trochu zachraňuje jeho manželka v podání Meg Tilly. Vedlejší postavy jsou spektrem, které by se dalo očekávat od každého válečného filmu s tou změnou, že je film zaměřen více na politickou a PR stránku moderního válčení, takže je zde i pár originálnějších postav, jako PR poradci atd., nikdo z nich však nikterak svým výkonem extra nevyčnívá, snad až na Keitha Stanfielda v roli obyčejného vojáka, který má velmi těžký úkol a to prodat divákům pocity beznadějných vojáků, kteří vlastně neví proč dělají to co dělají, tenhle chlápek má před sebou velkou hereckou kariéru. War Machine představuje nepovedenou snahu o humorně inteligentní komentář na zbytečnost amerických invazí do zemí, kde se snaží vyřešit válku válčením. Svojí myšlenku film předá, ale je to jen obyčejná všemi známá věc zaobalena do rádoby objevil jsem Ameriku a ještě vás u toho pobavím hávu. 41% (23.08.2017)

Ten film není vůbec blbej. Naopak bych řekl, že ta žánrová rozpatlanost byla z velké míry záměrná a po většinu stopáže poměrně korespondovala s tím, jak ironicky a kousavě se scénář vyjadřoval k americké účasti na válce v Afghánistánu. S myšlenkami jsem víceméně souhlasil, ale přece mi často vadilo, do jakých extrémů v mezích komedie Michod zacházel - zejména pak co se týče výkonů Bena Kingsleyho jako imbecilního a zaostalého afghánského prezidenta a bohužel i Brada Pitta, na kterém je sice vidět, jak pro film dýchá, ale se svou záměrně přehrávanou kreací nepůsobí jako skutečná osoba, ale spíše jako stylizovaná karikaturní figurka. Poslední půlhodina se navíc opírá o velmi solidní dramatickou nástavbu, která je ale opět svržena hollywoodsky protlačovaným odlehčeným závěrem. Tohle mělo potenciál výše, přestože o průšvihu se mluvit nedá. (27.06.2017)

Výborný Brad Pitt v jinak roztahaném, místy i zmateném filmu, který téměř po celou 121 minut trvající stopáž neví, jaký styl příběhu vlastně vypráví. Režisér David Michôd zde vcelku nešťastně balancuje na hranách válečného dramatu, komedie a břitké satiry. Netřeba dodávat, že tento mix žánru funguje jen občas, přičemž v některých vzácných momentech si říkáte, že tohle je přesně ten film, jakým měl být War Machine už od samotného začátku, což je citelné zejména u scén před útokem a útokem samotným. Bohužel, ani tyto skvěle podané scény nezabrání faktu, že je to jen další průměrný film, jehož ambice a snaha zapůsobit dalece přesahují možnosti a schopnosti tvůrců. „I'd go so far as to say you boys are the only thing that counts. If it doesn't happen here, it doesn't happen, end of story.“ (16.06.2017)

Ani vtipné, ani dostatečně seriózní, takže o co tvůrcům tedy šlo? Zdá se, že ani oni nevěděli a tak se k nám dostal náladově rozpolcený film, jehož žádná část nefunguje přesvědčivě a proto se u něj nelze příliš dobře bavit a dvouhodinová stopáž utíká velice pomalu. Filmaři se asi snažili o nějaký hlubší společenský komentář, který ale pod nánosem nudy zcela zanikl a má pozornost v průběhu sledování postupně upadala natolik, že i kdyby na konci filmu zaútočily mimozemšťané, nejspíš bych si toho nevšiml. Největším plusem filmu je bizarně chytlavě pojatá role Brada Pitta. (08.03.2018)

Můj vztah k Bradu Pittovi se vyvíjel od despektu k romantickýmu slaďoušovi ( Legenda o vášni), přes uznání ( Fight club, Sedm...) až k despektu plastikového obličeje jako v tomto filmu. Brad se sice zamračil a nakřivil ústa, vypiloval komický styl chůze, běhu, držení těla, ale to ještě pravou parodii nedělá. Je mi líto, ale já mu tuhle postavu vůbec nevěřil nehledě nato, dělat parodii na válku v Iráku v roce 2017 mi přijde otrava ( kdyby to natočili v roce 2004 tak by si to zasloužilo Oscara) . Nebavilo mne to a nepřišlo mi to ani vtipný. Při srovnání parodií s Leslie Nielsenem je tahle kravovina naprosto impotentní. Osobně si myslím, že hodnocení tohoto filmu spíše závisí na postoji k USA jako takovým. (09.08.2017)