War Machine

Můj vztah k Bradu Pittovi se vyvíjel od despektu k romantickýmu slaďoušovi ( Legenda o vášni), přes uznání ( Fight club, Sedm...) až k despektu plastikového obličeje jako v tomto filmu. Brad se sice zamračil a nakřivil ústa, vypiloval komický styl chůze, běhu, držení těla, ale to ještě pravou parodii nedělá. Je mi líto, ale já mu tuhle postavu vůbec nevěřil nehledě nato, dělat parodii na válku v Iráku v roce 2017 mi přijde otrava ( kdyby to natočili v roce 2004 tak by si to zasloužilo Oscara) . Nebavilo mne to a nepřišlo mi to ani vtipný. Při srovnání parodií s Leslie Nielsenem je tahle kravovina naprosto impotentní. Osobně si myslím, že hodnocení tohoto filmu spíše závisí na postoji k USA jako takovým. (09.08.2017)

Válečné drama, komedie, smutná výpověď o prázdných válečných krocích, satira. Ve výsledku opravdu nesourodý mišmaš, který měl skončit v rukou někoho, kdo by se nebál dát tomu jednotu, tempo, přitlačit na pilu a ubrat klidně dvacet minut. Režisér a scénárista David Michôd střídá polohy, ale zaujmout dokáže jen zřídkakdy. Generál Brada Pitta je tu za vojenského stratéga, kterého podřízení mají rádi mimo jiné i proto, že nikdy zbytečně neriskoval jejich životy. Tažení v Afghánistánu, které bylo odpovědí na teroristické útoky z 11. září a které mělo zlikvidovat hlavního sponzora Al-Káidy Usámu bin Ládina i další islamisty, má po letech skončit, jenže podpora z odpovídajících míst jaksi chybí. Brad má tudíž nelehký úkol. Výsledek je ovšem roztříštěný, místy chaotický a nezáživný. A obávám se, že na tenhle zmatek bude chtít divák rychle zapomenout. A to není pro tvůrce vůbec dobrá vizitka. (26.06.2017)

Ani vtipné, ani dostatečně seriózní, takže o co tvůrcům tedy šlo? Zdá se, že ani oni nevěděli a tak se k nám dostal náladově rozpolcený film, jehož žádná část nefunguje přesvědčivě a proto se u něj nelze příliš dobře bavit a dvouhodinová stopáž utíká velice pomalu. Filmaři se asi snažili o nějaký hlubší společenský komentář, který ale pod nánosem nudy zcela zanikl a má pozornost v průběhu sledování postupně upadala natolik, že i kdyby na konci filmu zaútočily mimozemšťané, nejspíš bych si toho nevšiml. Největším plusem filmu je bizarně chytlavě pojatá role Brada Pitta. (08.03.2018)

Tohle by tak strašně chtělo být jako Burn After Reading, až mi z toho bylo za režiséra stydno. War Machine má vysoké ambice, jenže mu k jejich naplnění chybí jak mazaně vymyšlený scénář, tak smysl pro humor. Většina vtípků by jinak pointovaná a méně křečovitě podaná fungovala mnohem lépe, a ten zbytek je vyloženě trapný. Vyznění bloudí od břitské satiry, přes válečné drama, vážně míněný komentář až po úsměvnou výpověď o absurdní situaci. Schopnější scenárista by dvě z poloh vyškrtal a ze zbytku poskládal slušný film. David Michod se zaměřil na všechny směry a výsledek je proto roztlemený jak vrata od chlíva. K alespoň trochu silnějšímu dojmu snímku nepomohl ani příhodný výběr data v němž jsem si ho pustil. (10.09.2021)

Ten film není vůbec blbej. Naopak bych řekl, že ta žánrová rozpatlanost byla z velké míry záměrná a po většinu stopáže poměrně korespondovala s tím, jak ironicky a kousavě se scénář vyjadřoval k americké účasti na válce v Afghánistánu. S myšlenkami jsem víceméně souhlasil, ale přece mi často vadilo, do jakých extrémů v mezích komedie Michod zacházel - zejména pak co se týče výkonů Bena Kingsleyho jako imbecilního a zaostalého afghánského prezidenta a bohužel i Brada Pitta, na kterém je sice vidět, jak pro film dýchá, ale se svou záměrně přehrávanou kreací nepůsobí jako skutečná osoba, ale spíše jako stylizovaná karikaturní figurka. Poslední půlhodina se navíc opírá o velmi solidní dramatickou nástavbu, která je ale opět svržena hollywoodsky protlačovaným odlehčeným závěrem. Tohle mělo potenciál výše, přestože o průšvihu se mluvit nedá. (27.06.2017)