Angelika a král

Třetí díl série o Angelice. V tomto pokračování se Angelika blíže dostává ke králi, který by z ní rád udělal svou milenku. Tím se ovšem dostává do nebezpečí, ze kterého jí ovšem vždy dostanou věrní přátelé. Po smrti svého druhého chotě upadá do náruče perského vyslance, ovšem osud jí přinese též radostnou zprávu, a to že hrabě de Peyrac je naživu a dozví se, jak to bylo s jeho údajnou smrtí upálením. Když se s ním znovu shledává, de Peyrac jí uniká, neboť doufá, že to pro ni bude lepší. Angelika však nelení a vydává se ho na konci této části hledat na jih Francie. Stále se je na co dívat, skvělé kostýmové podívané odpovídá prostý a jednoduchý děj s, pro Angeliku, typickými hereckými projevy. (20.07.2006)

Angelika je boží, mrška jedna frivolní. Jeden můj teplý kamarád prohlásil, že kvůli ní (konkrétně ve scéně, kdy se v třírohém kloboučku řítí s koňským spřežením za Žofrém) by na chvíli i uvažoval o výjimce ve svých preferencích. A to je co říct. No, i já se tím šíleným melodramatem nechám ráda unést. (02.08.2021)

Tenhle díl je asi nejsalbší z celé série, děj nemá cenu moc kritizovat, páč je to prostě Angelika. Ovšem zklamala holka, zklamala, za celý film pouze jeden zářez na futra, ale za to s královým bratránkem, což se počítá:-). Štěstí, že když se na ní Peyrac přišel v noci podívat, tak spinkala oblečená a sama. Tak a teďka vzhůru na móóóře a zažít trochu exotiky. (03.10.2011)

Třetí díl zas trochu ubírá na zběsilém tempu událostí i na lidovosti humoru, nestydí se být víc pohádkou než červenou knihovnou a přitom lehce přidává na hloubce postav (z kaluže do tůňky, ale přece jen). Ke konci mě, proč si to nepřiznat, i trošku zamrazilo. Takže protentokrát návrat od silnějších dvou ke slabším třem. — Březen 2014: Po čase jsem si to pustil dokonce podruhé, na velké úhlopříčce z blu-raye, co dostaly naše holky k Vánocům, pohodlně se zachumlal do pocitu, že je mi zas deset a sedím ve zlínském Velkém kině na Třech mušketýrech nebo něčem takovém, a jednadvacáté století tiše odplouvalo v dál. Tento druh guilty pleasures bych od sebe nečekal. (18.10.2011)

Tak při dalším pokračování dobrodružství svůdné Angeliky jsem vypil sedmičku červeného vína od kámošů z Jižní moravy /prej dobrej ročník / a už mě zbývá jen jedna flaška a dva díly při mé "sobotě s Angelikou". No nechci domejšlet jak budu vypadat při posledních minutách záverečnýho dílu. Hold romantika s námi romantiky tělem i duší dělá divy. Divy, ale nedělá jen sedmička vína, ale i Angelika, která se mezitím úspěšně vyprcala až ke královi Ludvíkovi XIV a i tak stačila ještě voject asi tři další chlapy, mám dojem že ta je výkonější než James Bond. Kouzelně nasnímané prostředí Versaille ve spojení s nádhernou hudbou Mišela Magneho doslova vyzývá si objednat zájezd do Versailles, jenže když tam pak stojíte nejsou tam ty poloteplouši a dvorní dámy v úžasných kostýmech, nehraje tam hudba Magneho a už vůbec tam není Angelika, ale přesto při pohledu na Apolonovu kašnu ve Versailleský zahradě jste rázem myšlenkama zase s Angelikou a prožíváte s ní všechny nebezpečné situace, intriky, dobrodružství a znovu nalezenou víru v lásku ke svému Pejrakovi. Jsem strašně rád, že toto všechno tento díl nabídnul, protože tohle obyčejnému smrtelníkovi život prostě nabídnout nemůže. /POZOR MÍRNÝ SPOILER/ Naštěstí může i život nabídnout nejkrásnější moment tohoto filmu a to je ten zamilovaný pohled Angeliky a Pejraka, když se opět spatří....ach jak krásně zahrané, bylo to vůbec zahrané ? /KONEC SPOILERU / Sice jednoduchý děj, ale jak chcete odstřelit příběh ve kterým jde ženská za hlasem svýho srdce s takovým odhodláním, že přitom dá i pařížskýmu žebrákovi, tohle my, romantikou nasáklí junáci prostě hůře hodnotit nemůžeme. (20.10.2007)