Tři mušketýři: Královniny přívěsky

Již Dumas věděl, že ze všeho nejhorší nejsou trpaslíci, alébrž kardinálové. Tohle filmové zpracování mušketýrů je velmi sympatické, z bojových scén zřejmě vycházel Spencer s Hilem, neboť se také jedná spíše o parodii. Ale ten lehký tón romantice vyloženě svědčí. Co filmu nesvědčí je permanentní erekce sanic d'Artagnana, nevím, zda to má být předzvěst reklamy na bělící zubní pastu, nebo byl trvale pod vlivem psychotropních látek, ale v každém případě je jeho přiblblý úsměv po dvaceti minutách sledování k nesnesení. (15.07.2012)

Věřím tomu, že v šedesátých letech, kdy žánr dobrodružých filmů slavil úspěchy, byl tento snímek atraktivní. Jelikož jsem měla možnost ho zhlédnout v jednadvacátém století, ani při silně přihmouřených očích nechápu, proč bych měla jásat nad hyperaktivním, hihňajícím se mužíčkem, který do omrzení vykřikuje, že je Gaskoněc? Abych nekřivdila jen jemu, od poloviny filmu mu pomáhají noví kamarádi křičet sborově - tu otřepanou frázi o tom, jak "jeden za všechny....", která se zde stává až nesnesitelnou. Bohužel, jiné postřehy jsem si z filmu neodnesla, typická francouzská klišoidní taškařice. (05.04.2009)

Gerard Barray je v kinematografii asi ten vizáží nejušlechtilejší d'Artagnan historie a zajímavá je tady i Mylady de Winter v podání fantomasové krásky Mylene Demongeot, ale jinak je to už stará kostýmová záležitost, která dneska působí jako naivní nažehlená pohádka. (14.08.2023)

Borderie umí udělat postavy placaté po svém. Hrdost Angeliky spočívá v tom, že píchá je s těmi, kteří nám jsou předkládáni jako sympaťáci a s mušketýry naložil podobně zlovolně. Ani románová předloha se nijak zvlášť nenimrá v psychologické drobnokresbě, je to dobrodružná literatura. Přesto však Dumas umisťuje do svého románu scény, z nichž povaha jednotlivých mušketýrů vystupuje, kupříkladu když je Dartaňán sbírá z hospod po výpravě do Anglie. +++++ Co nabízí Borderie? Dartaňána coby chlapíka, který hoří touhou až si v Paříži zapíchá kordíkem i pindíkem, směje se každému zabitému nepříteli. Smáčí ostošest - jazyk ve víně, kord v gardistech a šulína víme kde. Nebyl to v Dumasovi nezkušený mladíček, kterého Rochefort v prvním souboji na hlavu porazil, až mušketýři ho pořádně rozchlastali, Constance s ním uměla pěkně cvičit, Mylady ho sexem téměř ovládala a jíž se opravdu lekl, když se jej chystala zabít? Trochu ještě kluk, který se před de Trévillem nechoval stylem "a tak mě vemte k vám, néé?" nýbrž s opravdovou uctivostí? Hoch, co sice pro zabité gardisty netruchlil, ale dovedl jim projevit úctu namísto toho, aby se pitomě hihňal nad jejich smrtí? Netrvám na tom, že Borderie má otrocky kopírovat předlohu, ale v tomto případě by to jistě bylo lepší. +++++ Porthos jako vesnický balík, Athos mírně zahořklý mlčoch a Aramis coby chlapík, jenž rejděním v ženských klínech získává info, sice do určité míry odrážejí, z čeho vzešli, jde však jen o drobné odchylky od stejnostejnosti. Constance se ani nezalekne své touhy podlehnout tomu odvážnému mladíkovi, Rošfór je ubožák, Bonacieux neumí žárlit, Rišelyjé má alespoň ten rozměr muže, jemuž leží na srdci blaho státu. +++++ Mám pocit, že oba filmy byly natočeny jen za účelem zapamatování ústředního hudebního motivu, jenž záhy vleze na nerv a nutnosti naštípat dříví na zimu. Tolik zničeného nábytku! Nene, já prostě těm zrůdám mušketýrským, které se ničeho nebojí, protože jim nikdy žádné nebezpečí nehrozí, nemohu dát dobré hodnocení. To film o gardistovi, který se má utkat s těmi monstrózními nadlidmi, co zabíjejí lidi po desítkách denně, by byl jistě zajímavější, než tahle odporná rozjuchanost. (21.03.2013)

Tohle letité zpracování nesmrtelného příběhu mi zase až tolik nesedlo a zřejmě hlavně díky Gérardu Barraymu, jehož d´Artagnan mě svým rozjíveným hejskovstvím až rozčiloval a jeho mušketýrští kolegové za ním moc nezaostávali. Naproti tomu milady Myléne Demongeot byla okouzlující. Je to francouzsky frivolní, ale na můj vkus až přemrštěně a tak dávám přednost Lesterově dobrodružněji laděné verzi. 70% (13.11.2011)