Rap (E03)

Jako sorry ale tohle není dokument. To je záznam z pár koncertů jednoho interpreta a pak jakoby mimochodem je tam ukázaný, že je to dementní pozér i mimo jeviště. A nepíšu to proto, že jsem rap nikdy moc nemiloval a že mi všechny ty rýmy, co v dokumentu použijí, přijdou jako hodně slabý výtvor prvního stupně zvláštní školy, ale prostě proto, že pokud to má být dokument o subkultuře raperů, tak to absolutně selhalo. (03.04.2015)

Vláďov poetický voice over cool, bohužiaľ nepoznám až tak českú rapovú scénu takže mi postavy tohto dokumentu moc nehovorili a ani ma moc nezaujímali. A aj napriek tomu že prišlo na 'some sick verse' a je to opäť skvelo natočené, tá ukážka, že sme všetci len ľudia ktorý majú radi pivo a topánky ma trošku nudila. (18.03.2015)

Tak to byla chvílema fakt sranda, akorát mi z toho bylo zároveň dost smutno. "Its ofišl!" Chvílema to tedy bylo i utrpení, ale hlavně, hlavně to byla strašná nuda - podobně jako ostatní díly, které jsem zatím viděla. Proč tyhle "dokumenty" musejí být tak strašně nudné? 26 minut, a tvůrci nepřišli na způsob, jak zajímavě (protože předpokládám, že aby cyklus dokumentů byl zpracován zajímavě byl jejich cíl) a hlavně zároveň poutavě v rámci této stopáže představit nějakou tu jimi zvolenou subkulturu? 26 minut a člověk se málem ukouše nudou, až na občasné momenty, např. "dal mi do ruky majk", "pokřtít desku je jako pokřtít dítě, pokřtít desku je jako krotit zvíře", "tramtada, jste trumpety, nejste frajeři", zombie, zombie, šůba důba...., "žiju si svůj rokenrolrep, lepší než předstírat, že jsem komisař Rex", anebo absolutních rýmů jako "klub má backstage, ....., než jdeme na stage!" (28.05.2015)

Rap je v podstatě hrozně legrační. Jakkoliv mám rád některé věci, co v něm vznikají, sledovat ho jako subkulturu je prostě... no legrační, jinak to říct nejde. Ale tenhle konkrétní dokument mě hodně zklamal, zvlášť při bláhovcovském hypu. Jediné, co jsem se dozvěděl, že Vladimír 518 má doma hodně párů bot a často kontroluje na Facebooku, jestli je ještě pořád nonkonformní. (21.02.2015)

Opravdu nevím, co mě to popadlo čumět třicet minut na recitační kroužek trapných buzíků, co si vsugerovali, že jsou negři, a tak plivou do bítboxu dementní básničky plné krutohustěrymicky gangsta skoro zrýmovaných životních mouder zfetovaného obráběče kovů. Slovo kultura mi v tomto kontextu přijde stejně příhodné jako například stylizace Homérovy Iliady do fekálního homoporna. Myslím, že subdegenerace by byl daleko příhodnější termit. Takže si to shrňme vše vystihujícími moudrými verši finálové poémy slavné básnické soutěže o Nejdebilnějšího rapla - Seifertovo hiphopéro 2015 (Pochybuji, že někoho napadnou vhodnější a přesnější rýmy než ty, co jsou uvedeny v uvozovkách, a pokud byste ztráceli rytmus, udělejte sem tam hubou „bb bb bb jééé“): Není to těžká robota, dělat ze sebe „rapera“, kamna, kamna, oje, kamna – oje evrybády! // Nedal bych za to ani burák, že vypadám jako hustej „gangsta“ / a podle rozštěpu hnedka poznáte, proč mi i matka říká „Em Cé Kladivo“, ojééé / (drsný, několikanásobný pohyb pěstí vpřed za účelem rozpumpování downů v kotli) Kamna, kamna evrybády - Není to těžká robota, dělat ze sebe „rapera“, kamna, kamna, oje, kamna – oje evrybády! // Rapl: Jsem tvrdší než ten nejtvrdší cement a chci teď slyšet svý jméno, co zní? Kotel downů: „Oryjóón!“ Rapl: Jé, jé, kurva, jéééé. Ať je sucho nebo květen, má kůl přezdívka zní? Kotel downů: „Oryjóón!“ Rapl: Jé, jé, kurva, kurva, jééé…. (23.03.2015)