Cosplay (E04)

Chápu, proč má ze všech dílů Kmenů zrovna tenhle prozatím nejvyšší hodnocení. Není a ani se nesnaží být konfrontační (jakkoli prolog, trefně pointovaný zvoláním „My jsme mutanti!“, naznačuje, že by být mohl). Od cosplayerů si neudržuje kritický odstup, ale jde jim vstříc – příhodně volenou hudbou, zpomalenými záběry, pomalými nájezdy a obletováním kamery okolo postav (stylistické prvky kopírující sebestylizaci cosplayerů na jejich fanouškovských videích) nebo dodatečnými zvukovými efekty se snaží výjevy Darth Vadera před kulturákem nebo Iron Mana na nočním sídlišti zatraktivnit. Přitom by se nabízelo udělat přesný opak – podtrhnout nepatřičnost oživlých produktů amerického a japonského zábavního průmyslu na českých dvorcích. Trvalá infantilita společnosti, která si chce raději hrát než řešit problémy světa dospělých, je zde předkládána jako roztomilý fakt. Proč ne, dalo by se namítnout. Potřebu schovat se před vlastním já pod ručně vyrobenou masku nebo své identity naopak multiplikovat (jak zní druhý zaznamenaný výklad cosplaye), chápu, a sledovat, jak si Joker, Batman a Rorschach hází míčem je mi rozhodně milejší, než poslouchat namachrované rappery nebo přihlížet hovadství skupiny fotbalových „fanoušků“. Od současného českého dokumentu jsem se ale naučil očekávat víc než neškodné konstatování toho, jak se věci mají. (25.03.2015)

Milý vhled do komunity divnolidí, kteří si rádi oblíknou roztodivné kostýmky animovaných postav a jednou za pár měsíců se sejdou a nad šálkem čaje si to všechno pochválí, podělí se o zkušenosti, kouknou na anime a pak se vrátí ke svým životům. Dokumentaristicky zpracované dobře a z osobní zkušenosti můžu říct že i celkem trefné a objektivní. (31.03.2015)

Pobavila mě postava, která má v sobě sedmiocasého démona. Je sympatické, když má někdo pro něco vášeň a neupadne na úroveň vegetativního přežívání teplo a jídlo, jako někteří vyhořelí důchodci, nebo bezdomovci. Je legrační když se skupina převlékala, tak i holky mají hrůzostrašné tetování. Dříve to byla výsada kriminálníků a když jsem někoho takového potkal , bylo to tzv, podezřelé místo a oba účastnící nezáměrného setkání se snažili rychle odklidit.Názory se vyjadřovaly jen oblečením. Dnes podle sociologů proběhla tzv. socializace těla a názory se vyjadřují přeměňováním vlastního těla. Změnu spustili banky, protože změnou myšlení společnosti již klientům potetovaný zaměstnanec banky nevadil a potetovaní lidé najednou snadno získávali práci. Subkulturu mládeže lidé opustí do 25 let veku což se potvrdilo i v tomto dokumentu. (04.01.2021)

Dobří magoři, aneb, když to s csfd až moc přeženete. Pochopím aktivní účast na rekonstrukcích bitev typu té u Gettysburgu, ale za Little Ponyho bych se nepřevlékla ani při sexuálních hrátkách, myslím, že mi postačí sbírat figurky. Jinak za Hobití nohy bych ušetřila, mám je od přírody. Sečteno a konstatováno - Cosplay u nás není nic jiného, než Čechy tolik nenáviděný Halloween mimo 31.10. (10.04.2015)

Konečně jsem se v rámci Kmenů dočkal výrazného zlepšení. Sice tyhle lidi tak trochu považuju za magory, ale to samé se oni můžou říkat o mě. V Chotěboři jsem byl na hororovou část festivalu, takže jsme se s těmito nadšenci spíše míjeli. Každopádně se mi líbí zručnost při výrobě kostýmů i jejich nadšení pro danou věc, určitě bych se však nechtěl v těch vedrech mořit v kostýmu. Z nostalgického hlediska potěšil i záběr na dobrou hospůdku. Takže Cosplay má u mě v tomto případě zelenou, alespoň co se hodnocení týče a tudíž jim můžu dát alespoň ony průměrné tři *. (21.04.2015)