Bože, jak hluboko jsem klesla!

"Bože, jak hluboko jsem klesla!" Až do mé videotéky, holka. A ač jsem čekal trošičku více (ne, ne, ne, nahoty je tam více, než jsem čekal), jsem rád, že do mé videotéky nadržená a ranami osudu jaksi neukojitelná Eugenie zapadla. První půlhodina je opravdu až "třeskutá" komedie sršící vtipem, peskující a válející v blátě všechny ty pokrytecky čestné a "výstavní" smetánkovské trouby (skoro hned úvodní scéna, kdy se v klášteře radí, kdo nastávající nevěstě vysvětlí, co se děje o svatební noci). Pak humor trochu ustoupí, i když to ironické a škodolibé šťouchání je zde pořád (manžel/bratr Eugenie je tak skvělou karikaturou, až se mi z něj zvedal kufr), začne spíše romantika a ona opěvovaná erotika (nestěžuji si, jako milec plných oblých tvarů a huňatých klínů naopak) a humor se pak vrátí někde v poslední půlhodině. Výborná je opět často komentovaná svlékací scéna s nožem, mě u ní napadlo, že tehdejší komplikované, přeplácané a rafinované oblečení skvěle plnilo svůj účel. Než z něj muž ženu vysvobodit a dostal se k jejímu nahému tělu, jeho přešla chuť a ona se stihla třikrát udělat. Není to špatný film, není to špatná komedie, určitě se na to zase někdy kouknu, jen mi to přišlo možná zbytečně dlouhé a trochu nevyrovnané. (03.03.2013)

Provokující název nezklame po zhlédnutí očekávání, která vyvolá. Humor v podstatě laskavý, autorská nemilosrdnost více tušitelná než nahmatatelná, morálka čistoty a ryzosti v proklamaci, šmíráctví, mindrák a trapné pokrytectví v střízlivé a doložitelné skutečnosti. Zhruba tak lze pojmout tento kontroverzně chápaný a vykládaný film, navíc přesně zasazený do dobových souvislostí přelomu XIX. a XX. století. Šněrovací scéna (nebo odšněrovávací) patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo natočeno a napsáno. Roztomile působí i mladičký "Cattani" Placido. I dnes si toto dílo zaslouží jako určitý mravní korektiv svého druhu tématem i invenčním zpracováním pozornost a očekávání, se kterými před desetiletími přicházel do našich kin. (26.08.2007)

Jak to z ní rval ! A jak mu to nešlo :-)).  Monumentální scéna na seně. Pro mě a mé vrstevníky nezapomenutelná záležitost. Taky jsme pak z kina vycházeli zpocení jak dveře od chlíva, jak jsme mu pomáhali s tím nekonečným pracným svlíkáním. To máte: paraple, boty, knoflíčky, šaty, košilka, háčky, korzet, šňůrky, svrchnička, knoflíčky,spodnička, patentky, punčochy, šňůrečky, další spodnička, či co, další šňůrečky ... „Sakra- uzel!“ Měla na sobě vrstev jak Amundsen při polární výpravě... Řeknu vám, ještě že to nevzdal! „Ne, já to nezvládnu! Necháme toho.“ A Eugenia nešťastně: „Ne! Nééé...“  Kdyby to vzdal nebo přišel nějakej pitomej střih, asi bychom my, jinoši v sále, vzteky aspoň rozcupovali promítací plátno, místo jejího prádla. Ale mladý Corrado Cattani z pozdější Chobotnice si naštěstí vzpomněl, že správný muž nosí nůž. A nakonec to tělíčko (k sežrání) přece jen rozbalil. Wow! A pak se nestačil divit jejímu "Ještě, ještě, ještě!" Ještěrka pěkně vyvinutá, nenasytná už při zajíždění. Pardon, dámy prominou. Ale vyhecoval se, kluk jeden ohnivá, siciliánská! Pětkrát po sobě! Hm... ? My jsme pak s kamarádama odborně diskutovali, jestli bysme to dali taky. Samozřejmě všichni panici. Zábavné, milé, lehce erotické. Třešnička na dortu mé puberty. Nedávno jsem si to znovu pustil a řeknu vám, pro mě je to stále filmový kocert za pět hvězd. Nejen to seno, divoká svatební noc: „Přineste mi dláto a kladivo!“, sympaticky teplá Evelyn, ale i aristokrat Jean Rochefort a další dobří herci. A taky napětí stupňující hudba rozbušeného srdce (podobně geniální záležitost jako ty Williamsovy smyčce u Čelistí) a zajímavý příběh odříkání, nakonec s příkladnou scénou zklamání, jaká nám občas zlomyslný osud přichystá. Manžel znechuceně: „Oblečte se, Eugenie. Vždyť ani nejste moje sestra...!“ A setkání se Silvanem po letech: „K propasti hříchu ne!“  Propast? Že by Macocha? :-) (22.12.2012)

Jedna z Comenciniho velkých komedií, která bylo v roce 1980 nominována jako nejlepší cizojazyčný film na Zlatý Glóbus. Výborná a krásná Laura Antonelli v roli sicilské markýzy Eugenie, svůdník a její řidič Michele Placido, francouzký elegán Jean Rochefort a milující manžel a bratr, markýz Raimondo skvěle ztvárněný Albertem Lionellem. Eugenia a Raimondo zjišťují o svatební noci, že jsou bratr a sestra a před veřejností začnou tvrdit, že dali slib pohlavní čistoty. Eugenia vychovaná v klášteře, však "zápasí" mezi svou touhou a vychováním. Francouzký elegán Rochefort, když už se mu konečně Eugenia chce vzdát, utíká při zjištění, že je pannou. Eugenia nekonec naplní své vášně v rukou osobního šoféra. Fantastické a nezapomenutelné scény, poukazující na zastaralé zvyky a názory siciliánů na počátku minulého století, jsou svlékání markýzy šoférem v domku u cesty a poučení nevěsty před svatební nocí, svou starou tetou, bývalou svůdnicí a hříšnicí. (24.10.2011)

Film úspěšně osciluje mezi erotickým filmem, komedií, travestií, groteskou, dramatem a satirou. Už tím je zajímavý. Na rozdíl od většiny erotických filmů je děj skutečně děj. Film je důkazem toho, že méně je někdy více. Na jednu stranu obsahuje záběry, které např. v produkci současných pseudopuritánských USA nemají místo, na druhou stranu odhaluje co nejméně a nechává prostor divákově fantazii, díky čemuž působí nesmírně afrodiziakálně. Významně k tomu přispívá motiv zakázaného koitu (novomanželé zjistí o svatební noci, že jsou nevlastní sourozenci) a chování nezkušené ženy, která vyrostla v klášteře. Opomenout nesmíme satiru falešné morálky vyšších kruhů na Sicílii na začátku 20. století a konfrontaci duchovna a fyzična. (11.04.2007)