Monsieur Hire
Monsieur Hire
Monsieur Hire
Monsieur Hire
Režie:
Patrice LeconteKamera:
Denis LenoirHudba:
Michael NymanHrají:
Michel Blanc, Sandrine Bonnaire, André Wilms, Cristiana Réali, Bernard Soufflet, Philippe Dormoy, Luc ThuillierObsahy(1)
Drama osamělého člověka, který se svým způsobem odlišuje od svého okolí a lidé ho tedy nemají rádi. Když je ve městě zavražděna mladá dívka, podezření padá na něho. Nedokazuje svou nevinnost, neuvědomuje si vážnost svého postavení. Je zcela zaujat pozorováníme dívky, která bydlí v protějším bytě, vášnivě se do ní zamiluje a je ochoten obětovat vše za její náklonnost... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (36)
Priznám sa, úvod bol veľmi náročný a tiež mi to prišlo akosi dejovo nevyvážené. No postupne veľmi rýchlo, ako sa začali odkrývať karty a pozadie postavy pána Hire, tak ma to vtiahlo a už nepustilo. Režisérovi sa tu podarilo pomerne slušne vykresliť nemohúcnosť, samotu a nešťastie hlavnej postavy. Na slabší nadpriemer to stačí. 70/100 ()
Michael Nyman se z talentu stal hvězdou, kromě jiného také proto, že i takováhle hudba se může stát filmovou, ba dokonce, že se k němu může i skvěle hodit. Sám Monsieur Hire, který si s libostí Nymana často přehrává, je temnou postavou ani ne proto, jak se chová a co dělá, ale proto, že neznáme ani píď jeho minulosti. Ale ostatně tu neznáme u nikoho. Známe jen obrysy budoucnosti načtávané a do skicáku přítomnosti. Když se M. Hireovi tyto obrysy pokřiví a propletou, pak ví, že už nemá co ztratit. Vsadil vše na jednu karta a ta mu nevyšla. Film má dvě části: ta první, kdy ještě karta nedopadla na hrací stůl, se mi líbila více. Pozn.: Zajímalo by mě, zda by to fungovalo, kdyby všichni herci byli opačného pohlaví. ()
Patrici Lecontovi se podařilo úžasně přenést na plátno celou škálu emocí od osamělosti pana Hira, přes jeho posedlost krásnou dívkou od naproti ale i třeba rozpustilost Sandrine Bonnaire. Ale hlavně - on dokázal přenést z plátna na mně i fyzické vnímání doteků - například když ve scéně na boxu pan Hire lehce přejíždí po ruce Alice - to mi normálně přejížděl mráz po zádech. Krásný a smutný film, jehož atmosféru pomáhala dotvořit také hudba M. Nymana. ()
Velmi zajímavý film. Takový se dnes už jen tak nevidí. Smutný a hlavně nesmírně citlivý, jiné slovo mě teď právě nezapadá. O samotě, na kterou si člověk už skoro zvykl, ale také o vzplanutí, přece jen, co kdyby tohle náhodou vyšlo. Zahodit nálepku, kterou Vám lidé dali, bez toho, aniž by o Vás věděli cokoliv bližšího. Za pokus to přece stojí a pak už to půjde jak po másle. Třeba, snad, dám do toho opravdu všechno a budu jen pevně věřit a čekat u vlaku. Ona snad přijde... ()
Představte si, že ležíte na pláži, od moře vane příjemný větřík, sluníčko svítí tak akorát a vám je tak mile ospalo. Najednou od moře zafouká vítr silněji a první vlna vám slaně zamokří nohy. A než se nadějete, je tady bouře, která nemá obdoby. Najednou se ocitáte v oku hurikánu, který s vámi cloumá na všechny strany a vy vůbec netušíte, kdy a jestli vůbec vás vyvrhne. Přesně takhle působí tento prazvláštní film. Nejdříve unyle a odtažitě a najednou vás zahltí takovými informacemi, že je vůbec nejste schopni v tom zběsilém tempu zpracovávat. ()
Reklama