Monsieur Hire
Monsieur Hire
Monsieur Hire
Monsieur Hire
Režie:
Patrice LeconteKamera:
Denis LenoirHudba:
Michael NymanHrají:
Michel Blanc, Sandrine Bonnaire, André Wilms, Cristiana Réali, Bernard Soufflet, Philippe Dormoy, Luc ThuillierObsahy(1)
Drama osamělého člověka, který se svým způsobem odlišuje od svého okolí a lidé ho tedy nemají rádi. Když je ve městě zavražděna mladá dívka, podezření padá na něho. Nedokazuje svou nevinnost, neuvědomuje si vážnost svého postavení. Je zcela zaujat pozorováníme dívky, která bydlí v protějším bytě, vášnivě se do ní zamiluje a je ochoten obětovat vše za její náklonnost... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (36)
Rukopis mého oblíbeného autora Georgese Simenona je zde znát. S panem Hire(m?) se dokonale soucítí a je výborně zahraný. Celou dobu mi asocioval Delonova Jeffa Costella. Myslím si, že by se Delon v dobách Samuraje na takového pana Hire(ho?) dost hodil. Jinak mě film spíš nudil. Závěr byl, ale hodně zajímavý. Donutil mě snímek přehodnotit. Enšpígl to ve svém komentáři vystihl naprosto přesně. Přijímám tedy nakonec nenápadnost filmu jako důkaz velikosti (hustý, co?) a zaokrouhluji na slabší čtyři hvězdy. ()
Ve filmu sice figuruje vražda mladé ženy, ale dakeko spíše než klasické kriminální drama se jedná o zajímavou psychologickou studii lidské osamělosti, zatrpklosti a odcizení. V první polovině snímku nás scénárista ještě nechává tápat a film díky útržkovitým scénám a nelineárně vyprávěnému příběhu vzbuzuje v divákovi řadu otázek, jaká je role jednotlivých postav dramatu, ale v polovině snímku odhalí karty a film funguje především díky emocím lítosti nad tragickou postavou podivínského krejčího. Pan Hire bydlí sám a jeho jedinými společníky jsou bílé myšky v teráriu. Ba co hůř, vedle příležitostných návštěv bordelu je jeho jediným koníčkem šmírování půvabné sousedky od naproti. Jednoho dne ale jeden z nich udělá krok ke sblížení... Jenže se nejedná o milostné drama, ale o hořký příběh nenaplněných citů. Pomalý film, kde i nelítostný zápas v boxerském ringu doprovází tóny smyčců klasické hudby. Celkový dojem: 80 %. ()
Patrici Lecontovi se podařilo úžasně přenést na plátno celou škálu emocí od osamělosti pana Hira, přes jeho posedlost krásnou dívkou od naproti ale i třeba rozpustilost Sandrine Bonnaire. Ale hlavně - on dokázal přenést z plátna na mně i fyzické vnímání doteků - například když ve scéně na boxu pan Hire lehce přejíždí po ruce Alice - to mi normálně přejížděl mráz po zádech. Krásný a smutný film, jehož atmosféru pomáhala dotvořit také hudba M. Nymana. ()
Zpočátku se Pan Hire jeví jako klasická detektivka v hlavní roli se samotářským komisařem, půvabnou dívkou a studeným nesympatickým podivínem, který, jak se zdá, má co skrývat. Poetická první půle si však s veškerými dohady obecenstva navyklého na šablonovitá schémata detektivek příliš netyká - režisér s nesmírným gustem nechává diváka tápat v koláži minimalistických ponurých obrazů a nejasných, krátkých dialogů. Hlavní aktéři příběhu nejsou obyčejní lidé a nezažívají obyčejné pocity, a tak neustále mají čím překvapovat, a to i během napínavého a vkusně vygradovaného finále. Po všech ohledech velmi působivý film. ()
Pan Hire se sem tam usměje, ale úsměv mu pokaždé okamžitě spadne, jakoby měl ochablé mimické svaly. Pan Hire občas vypění. Je to stejně nečekané, jako když se usměje. Pan Hire má tvář většinu času bez výrazu a oči s děsivou nehybností fixované na jeden bod. Pan Hire se umí dívat. Pan Hire umí čekat. Pan Hire je vždy perfektně upravený a jeho zevnějšek posiluje dojem neživotnosti. Pan Hire vypadá jako mrtvola vystavená v rakvi. Neživotný pan Hire vyvolává v člověku velmi živé pocity – čím déle se na něj díváme, tím méně cítíme strach a odpor a tím více soucit a smutek. Protože pan Hire má také city. ()
Reklama