Druhá šance

To si dám zas na dlouhou dobu od dramat pokoj. Né vážně. Na Druhou šanci jsem se těšil a čekal jsem skvělý drama thriller. Navíc jsem zjistil, že tyhle severské filmy jsou skutečně dobré. Každopádně musím říct, že v rámci dramat, v rámci depresivních dramat, byste se letos nedočkali lepšího snímku. Na tomhle snímku je vidět, jak je tenká linie mezi dobrem a zlem. Detektiv Andreas (Nikolaj Coster-Waldau) je možná hodný člověk a dobrý policista, ale když se mu ze dne na den zhroutí svět, tak nezbývá než dělat rozhodnutí za rámec morálních hodnot. Film má tísnivou atmosféru od začátku do konce a přichází zvraty, které jsou skutečně nečekané. Nikolaj po vzoru Lovců hlav (2011) hraje opět parádně. Deprimovaného a zničeného člověka mu v určitých scénách věříte stoprocentně. Především ty, co se odehrávají v autě. Skvělý dramatický výkon. Začínám mít tohodle dána hodně rád. Film je jako drama tak silné, že stačí vidět pouze jednou. Ne proto, že by bylo špatné, ale protože je skutečně silné. [Viděno v originálním znění] (79 %) (19.03.2016)

Strhujúca manželská dráma, ktorá sa neskôr pretavuje do thrilleru. Brilantné herecké výkony a neuveriteľná zápletka, dvakrát nepoviem, že to bolo voľne inšpirované reálnym príbehom. Hanba, že takéto snímky častokrát nedávajú televízie (aspoň u nás) a bývajú prehliadané. Režisérka Susanne Bier a talentovaný Anders Thomas Jensen zase a opäť potvrdili svoju vysokú úroveň (keby sa už z nich pravdepodobne stal určitý kult, veľmi by som sa nečudoval). Škandinávska tvorba je nám akosi kvalitatívne vzdialená a je značný kus vpred, no, máme sa čo učiť. (Štyri veľmi silné hviezdy.) (05.07.2022)

Není to příjemný film. Ale to jsme věděli dopředu, protože dánská dramata už taková bývají. Obzvlášť když je píše taková kapacita jako Anders Thomas Jensen, který má popis sžíravého zmaru v malíku. Rozjezd se tentokrát mírně vleče, sledujeme rodinné štěstí ústředního protagonisty, policejního detektiva Andrease, do toho problikává osud rodiny feťáka a násilníka a my čekáme, kdy to konečně bouchne. A ono to spíše jen tak bezútěšně prskne. Najednou se rozjede kolečko podivných náhod a rozhodnutí a my jen nevěřícně přihlížíme a kroutíme u toho hlavou. Ale pár silných momentů tam přeci jenom je. Nenápadně bující psychóza Andreasovy manželky je mrazivě uvěřitelná a scéna z pitevny, kde se detektiv od soudní lékařky dozvídá celou pravdu, je opravdu velmi těžce stravitelná a je vidět, že tohle už hrdina jen tak nerozchodí. Závěrečná tečka v obchoďáku je už jen takovým formálním zadostiučiněním, což ve výsledku jen podtrhává nápadně schematický dějový oblouk. Moc z toho trčí ta snaha šokovat za každou cenu a nějak se při tom pozapomnělo na ten syrovější a osobnější přístup, který by měl diváka emocionálně zavraždit. Ale furt lepší šokující Bierová v hrsti než sebeparodující Trier na střeše. A teď by to zase chtělo nějakého toho deprimujícího Vinterberga. (12.02.2016)

Rukopis Jensena je jasně vidět. Chladné psychologické drama, které má koule. Dánská herecká elita v plném nasazení. U tohoto snímku jsem si říkala, je to v hajzlu, ale pořád může být hůř a ono vzápětí hůř je, až se to celé hroutí, jako domek z karet. Navíc se to může stát komukoliv, takže ne nereálná záležitost, ale krutě reálná realita. Navíc ožehavé téma dětí v nesprávných rukou. Asociální feťáckej parchant Tristan mi rval nervy z těla. A pro Andrease jsem ronila slzičky. Druhá šance? Toť otázka, jak s ní naložit !!!!! (06.06.2016)

Dogma 95 opět boduje a je z toho hodně slušné drama, které není hezké ve smyslu pozitivních pocitů, ale zato je pěkné z pohledu herců, režie a scénáře. Ne, že bych tenhle typ filmů vyhledával, ale občas (když se podaří) je to příjemné zpestření. Víckrát se k tomu vracet nemusím, ale kvalitní zážitek to rozhodně byl. 80% (31.07.2017)